ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4314.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4314/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Z. I. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému J. L., zastoupenému advokátem, pro částku 63.284,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17Nc 385/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 14. 2. 2007, č. j. 10 Co 176/2007-33, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 8. 3. 2006, č. j. 17 Nc 385/2006-5 (správně mělo být uvedeno „usnesení č.j. 17 Nc 384/2006-5 ve znění usnesení č.j. 17 Nc 385/2006-8), kterým okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora. Svůj závěr, že k exekuci navržený rozsudek je pravomocný a formálně vykonatelný, odvolací soud odůvodnil zjištěním ze spisu nalézacího soudu, že vykonávaný titul byl povinnému doručen dne 11. 6. 1999, o čemž svědčí ve spise založená doručenka. O tom, že podkladový titul byl povinnému doručen, svědčí také skutečnost, že se povinný proti němu odvolal, a že odvolací nalézací soud odvolání považoval za včasné (byť pak řízení o něm pro neodstranění jeho vad podle §43 odst. 2 a §211 o.s.ř. zastavil).
V dovolání povinný (bez výslovné specifikace dovolacího důvodu), stejně jako v odvolání, namítá, že mu podkladový rozsudek nebyl doručen. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že „procesním postupem soudu došlo k nezákonnému zásahu do Ústavou a Listinou zaručených základních práv a svobod a k porušení základního požadavku na souladnost výkonu soudní moci s právem každého na spravedlivý proces.“ Příkladmo pak cituje ustanovení článku 90 a článku 2 odst. 2 uvedených předpisů.
Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel zpochybnil závěr, že k exekuci navržený rozsudek je vykonatelný. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda byl předmětný rozsudek povinnému řádně doručen. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jeho (ne)vykonatelnosti založil na vlastních skutkových tvrzeních (jež ovšem navíc nemají oporu ve spise nalézacího soudu, obsahujícím doručenku, z níž plyne, že vykonávaný titul mu doručen byl) odlišných od zjištění, k nimž dospěl odvolací soud. Případná nesprávnost skutkových zjištění, napadnutelná jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř., stejně tak jako případná vada řízení spočívající v neúplnosti těchto zjištění (§241 a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), však – jak již bylo uvedeno – důvody způsobilými založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemohou.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení a o nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu