ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4447.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4447/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné T. C. R. a. s., proti povinnému O. M., pro 28 493,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 Nc 595/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2008, č. j. 58 Co 133/2008-25, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení obvodního soudu ze dne 11. 12. 2007, č. j. 73 Nc 595/2005-17 (jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na odklad exekuce, neboť dospěl k závěru, že na straně povinného nejsou splněny předpoklady odkladu ve smyslu §266 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. s. ř.“/).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí (exekuce) v jeho taxativním výčtu uvedeno není. Protože nejde o usnesení o obnově řízení ani po povolení obnovy, není dovolání přípustné ani podle §238 o. s. ř. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř., upravujícího přípustnost usnesení (kromě věcí konkursních a zmatečnostních) v exekučních věcech, jelikož napadeným usnesením nebylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (písm. c/) ani o jejím zastavení (písm. d/), nýbrž o odkladu, na nějž se však žádný z případů upravených v taxativním výčtu tohoto ustanovení nevztahuje. O příklep (písm. e/), rozvrh (písm. f/) ani o povinnosti vydražitele (písm. g/) nejde zcela zjevně. Přípustnost dovolání konečně nevyplývá ani z §237 odst. 1 o. s. ř., neboť všem případům přípustnosti dovolání, jak jsou uvedeny pod písmeny a), b) a c), je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; usnesení o návrhu na odklad exekuce takovým rozhodnutím není (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod poř. č. 233).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a aniž se zabýval otázkou povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241, §241b odst. 2 o. s. ř.) dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. června 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu