ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4645.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4645/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Jiřího Zrůsta v exekuční věci oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinnému L. H., pro částku 160.923,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 14 Nc 10188/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 26. 6. 2008, č.j. 14 Co 64/2008-22, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením z 28. 12. 2007, č. j. 14 Nc 10188/2007-15, okresní soud podle §208 odst. 1 o.s.ř. odmítl jako opožděné odvolání povinného proti svému usnesení z 9. 5. 2007, č. j. 14 Nc 10188/2007-8, jímž jako opožděné odmítl jeho odvolání z 25. 4. 2007 (č. l. 7) proti usnesení z 26. 2. 2007 (č. l. 3) o nařízení exekuce.
Usnesení z 26. 6. 2008, č. j. 14 Co 64/2008-22, jímž odvolací soud citované (odmítavé) rozhodnutí soudu prvního stupně (č. l. 15) potvrdil, napadl povinný dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. dovolání přípustné není, neboť se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z §239 odst. 3 o.s.ř., neboť napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení podle §43 odst. 2 o.s.ř., nýbrž usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle §208 odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2003 pod č. 41).
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl odvolání jako opožděné, a tudíž ani rozhodnutí, jímž odvolací soud takové usnesení potvrdil, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. – aniž se zabýval nedostatkem obligatorního zastoupení povinného advokátem (§241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.) – jako nepřípustné odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu