ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4758.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4758/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného C. S. zastoupeného advokátem, proti povinnému K. C. C., s.r.o., zastoupenému advokátem, pro 6.242,85 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 53 Nc 10291/2006, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2007, č. j. 56 Co 463/2006 - 37, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2007, č. j. 56 Co 463/2006 - 37, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 4. 2007, č. j. 56 Co 463/2006 - 37, změnil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2006, č. j. 53 Nc 10291/2006 - 5, jímž byla nařízena exekuce na majetek povinného podle Příkazu k úhradě vydaného Soudem v B., I., číslo jednací 1945/05, spis 5241/05 ze dne 6. 4. 2005, k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 6.242,85 EURO s úrokem z prodlení podle legislativního nařízení Itálie číslo 231/02 ve výši 7 % nad základní úrokovou sazbu BCE (úroková sazba aplikovaná Centrální evropskou bankou na její základní operace refinancování) a pro vymožení nákladů předcházejícího řízení ve výši 802 EURO a nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, a jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. J. S., Exekutorský úřad P., tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že na podkladě Příkazu k úhradě vydaného Soudem v B., I., číslo jednací 1945/05, spis 5241/05, ze dne 6. 4. 2005, jenž oprávněný označil za evropský exekuční titul, nelze nařídit exekuci podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. 4. 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (dále též jen „nařízení EEO“), jak oprávněný navrhl, neboť byl vydán přede dnem účinnosti tohoto nařízení, tj. před datem 21. 10. 2005 (viz přechodné ustanovení článku 26 ve spojení s článkem 33 nařízení EEO).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). S poukazem na znění článku 26 a článku 33 nařízení EEO, a to jak v českém jazyce, tak i jazyce slovenském, anglickém, německém, francouzském a italském, oproti odvolacímu soudu dovozuje, že nařízení EEO se použije na všechna rozhodnutí vydaná, soudní smíry schválené nebo uzavřené a veřejné listiny vyhotovené či registrované po vstupu tohoto nařízení v platnost, tzn. po 21. lednu 2004. Jestliže tedy příkaz k úhradě, který je podkladem pro exekuční řízení, byl vydán soudem v B., I., číslo jednací 1945/05, spis 5241/05, dne 6. 4. 2005, stalo se tak již v době, kdy nařízení EEO vstoupilo v platnost, a je tudíž v daném případě aplikovatelné. Podle dovolatele tak odvolací soud nesprávně článek 33 nařízení EEO vyložil, neboť ten sice stanoví, že se nařízení EEO použije od 21. 10. 2005, nicméně „na všechna nařízení“, která byla vydána po platnosti nařízení EEO. Dále poukazuje na to, že též potvrzení o evropském exekučním titulu bylo soudem vydáno dne 28. 11. 2005, tedy rovněž v době, kdy se nařízení EEO podle článku 33 mohlo uplatňovat. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto, případně zamítnuto. Poukázal na to, že nařízení EEO bylo přijato dne 21. 4. 2004 a účinnosti nabylo dne 21. 10. 2005; podkladové rozhodnutí ze dne 6. 4. 2005 tudíž bylo vydáno před nabytím účinnosti nařízení EEO.
Nejvyšší soud Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. zák. č. 7/2009 Sb.); po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), a že je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal usnesení odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] uplatnil, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle článku 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. 4. 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, jež v české tištěné verzi bylo publikováno v Úředním věstníku EU v tzv. sběrném Úředním věstníku (Zvláštní vydání 2004), a to v Kapitole 19 (Prostor svobody, bezpečnosti a práva), sv. 007, strana 38 L 143, 30/40/2004 S. 0015 - 0039, rozhodnutí, které bylo v členském státě původu potvrzeno jako evropský exekuční titul, je uznáno a vykonáno v ostatních členských státech, aniž je zapotřebí prohlášení o vykonatelnosti a aniž může být proti jeho uznání podán protest.
Podle článku 20 bodu 1. EEO platí, že aniž jsou dotčena ustanovení této kapitoly, řídí se vykonávací řízení právem členského státu výkonu. Rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul se vykoná za týchž podmínek jako rozhodnutí vydané v členském státě výkonu. Obdobný postup je stanoven i pro soudní smíry (článek 24) a úřední listiny (článek 25).
Základním právním předpisem právního řádu České republiky, který stanoví pravidla pro postup při výkonu soudních rozhodnutí (a jiných exekučních titulů) je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §274 písm. i) o. s. ř. ustanovení §251 až 271 se použijí s výjimkou §261a odst. 2 a 3 i na výkon jiných vykonatelných rozhodnutí, schválených smírů a listin, jejichž soudní výkon připouští zákon. Pod užitým termínem „zákon“ lze dovozovat i zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“), podle jehož §68a odst. 1 se ustanovení tohoto oddílu použijí v řízeních o uznání a výkonu cizích rozhodnutí, jiných veřejných listin a soudních smírů (dále jen \"rozhodnutí\"), v nichž se postupuje podle předpisu Evropských společenství nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas, a jíž je Česká republika vázána (dále jen \"mezinárodní smlouva\"). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení pak platí, že rozhodnutí justičních orgánů členských států Evropské unie v občanskoprávních věcech a obchodních věcech, která jsou v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství potvrzena jako evropský exekuční titul, nepodléhají povinnosti prohlášení vykonatelnosti podle tohoto zákona. Výkon těchto rozhodnutí probíhá v souladu s podmínkami stanovenými přímo použitelným předpisem Evropských společenství (nařízení EEO).
Uvedené se obdobně vztahuje i na ustanovení §40 odst. 1 písm. g) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“).
Podle §37 odst. 1 exekučního řádu exekuci lze nařídit jen na návrh oprávněného nebo na návrh toho, kdo prokáže, že na něho přešlo nebo bylo převedeno právo z rozhodnutí podle §36 odst. 3 a 5 (dále jen \"oprávněný\"). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona. Podle §40 odst. 1 písm. g) exekučního řádu jsou exekučním titulem jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon.
Podle článku 26 nařízení EEO platí, že toto nařízení se použije pouze na rozhodnutí vydaná, soudní smíry schválené nebo uzavřené a veřejné listiny vyhotovené či registrované po vstupu tohoto nařízení v platnost. Podle článku 33 věty první toto nařízení vstupuje v platnost dnem 21. ledna 2004 (v české tištěné verzi - oproti dánskému, německému, holandskému, polskému, francouzskému, portugalskému, rumunskému, finskému a italskému znění, která uvádějí den 21. ledna 2005 - došlo uvedením data 21. ledna 2004 ke zřejmé nesprávnosti v označení roku, neboť nařízení EEO nemohlo vstoupit v platnost již dne 21. 1. 2004 vzhledem k tomu, že bylo přijato až dne 21. dubna 2004). Použije se ode dne 21. října 2005 s výjimkou článků 30, 31 a 32, které se použijí ode dne 21. ledna 2005 (věta druhá článku 33).
Z této úpravy vyplývá, že jako evropský exekuční titul může být potvrzen takový titul, který byl vydán po 21. lednu 2005, přičemž o vydání potvrzení o evropském exekučním titulu je možné žádat až po 21. říjnu 2005, tedy po datu vstupu EEO v účinnost (shodně srov. Kasíková, M. EET - nová fáze komunitární úpravy exekucí. Právní zpravodaj, 2006, č. 1, s. 10). V literatuře byl ovšem vyjádřen i jiný názor, a to že jako evropský exekuční titul pro nesporné pohledávky může být potvrzen jen takový titul, který byl vydán teprve po 21. říjnu 2005 (srov. Bělohlávek, A. J. Evropský exekuční titul. Právní rádce, 2006, číslo 4, strana 5). Příčinu těchto dvou názorů je nutné spatřovat v rozdílném překladu článku 26 nařízení EEO. Anglická, španělská, francouzská a italská verze nařízení EEO používají termínu po „vstupu tohoto nařízení v platnost“ (tedy po 21. lednu 2005); oproti tomu v německé verzi je použit termín „po vstupu tohoto nařízení v účinnost“ (tedy po 21. říjnu 2005). Vzhledem k české tištěné verzi článku 26 nařízení EEO zastává Nejvyšší soud názor, že toto nařízení je možné použít na tituly vydané po 21. lednu 2005 s tím, že o vydání potvrzení o evropském exekučním titulu je možné žádat až po 21. říjnu 2005, tedy po datu vstupu tohoto nařízení v účinnost.
V daném případě se oprávněný návrhem domáhal nařízení exekuce podle nařízení EEO proti povinnému podle příkazu k úhradě vydaného Soudem v B., I., ze dne 6. 4. 2005 (tj. po vstupu nařízení EEO v platnost), číslo jednací 1945/05, spis 5241/05, k vymožení pohledávky ve výši 6.242,85 EURO s příslušenstvím, nákladů předcházejícího řízení ve výši 802 EURO a nákladů exekuce, k němuž připojil označený exekuční titul a potvrzení evropského exekučního titulu vydané dne 28. 11. 2005 (tj. v době účinnosti nařízení EEO), včetně překladu do českého jazyka.
Jestliže se tedy nařízení EEO použije pro rozhodnutí vydaná, soudní smíry schválené nebo uzavřené a veřejné listiny vyhotovené či registrované po vstupu tohoto nařízení v platnost, tj. ode dne 21. 1. 2005, pak není správný závěr odvolacího soudu, že na podkladě Příkazu k úhradě vydaného Soudem v B., I., číslo jednací 1945/05, spis 5241/05, ze dne 6. 4. 2005, jenž byl opatřen potvrzením o evropském exekučním titulu dne 28. 11. 2005, nelze nařídit exekuci podle tohoto nařízení, jak oprávněný navrhl. V daném případě je naopak nutné nařízení EEO aplikovat, neboť citovaný příkaz byl vydán po vstupu uvedeného nařízení v platnost, a potvrzení o evropském exekučním titulu bylo vydáno v době účinnosti tohoto nařízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správné, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc podle §243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§243d odst. 1 věta první o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a následující exekučního zákona).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu