ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.5319.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5319/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) P. Š. a b) L. Š., zastoupených advokátkou, proti povinnému Z. M., zastoupenému advokátem, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. E 2934/2001, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2007, č. j. 31 Co 180/2007-101, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Oprávnění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. K. M.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 21. 1. 2005, č. j. E 2934/2001-51, nařídil podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 8. 11. 2000, č. j. 11 C 20/2000-17, výkon rozhodnutí vyklizením bytu v k.ú. a obci B., v prvním patře domu čp., č. bytu, a přestěhováním povinného a všech, kdo s ním bydlí na základě jeho práva, a jejich věcí do náhradního bytu v obci B., v prvním patře domu čp. o velikosti 3+1 s příslušenstvím, a povinnému uložil zaplatit oprávněným k rukám právní zástupkyně na nákladech řízení částku 6 225,- Kč.
Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím změnil usnesení okresního soudu tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením povinného do označeného náhradního bytu v obci B. zamítl (výrok I.), současně uložil oprávněným zaplatit společně a nerozdílně povinnému k rukám jeho právního zástupce na nákladech řízení před soudem prvního stupně 2 650,- Kč (výrok II.) a na nákladech odvolacího řízení 3 625,- Kč (výrok III.).
Odvolací soud uzavřel (s odkazem na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 605/2001 a sp. zn. 20 Cdo 129/1998), že oprávnění nezajistili povinnému bytovou náhradu odpovídající exekučnímu titulu - přiměřený náhradní byt. Tato bytová náhrada může být zajištěna jen v obci, v níž se nachází vyklizovaný byt (na rozdíl od náhradního bytu nikoliv přiměřeného, jež může být při zachování hlediska uvedeného v §712 odst. 2, věty prvé, zákona č. 40/1964 Sb., ve znění do 30. 3. 2006 /dále jen „obč. zák.“/, menší rozlohy, nižší kvality a méně vybavený, popřípadě i mimo obec, než je byt vyklizovaný). A protože oprávnění zajistili pro povinného byt v obci jiné, odvolací soud se již nezabýval otázkou, zda je náhrada svou velikostí a vybavením rovnocenná vyklizovanému bytu, ani nedoplnil dokazování k návrhu oprávněných.
Usnesení odvolacího soudu napadli oprávnění dovoláním, jehož přípustnost odvozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř“), a prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. namítají, že jim byl výkladem zákona fakticky znemožněn výkon jejich vlastnického práva (již sedm let nemohou jako rodina bydlet v domě, který vlastní) i práva z exekučního titulu. Uvádějí, že zajištění přiměřeného náhradního bytu v obci B. není možné, neboť v této obci s celkovým počtem 182 domů a hospodářských stavení nejsou k dispozici žádné nájemní byty, ale pouze rodinné domy obsazené vlastníky, případně hospodářská stavení. Setrváním na právním názoru soudu, že (přiměřený) náhradní byt musí být umístěn v téže obci jako vyklizovaný, by došlo k porušení čl. 4 odst. 4 Listiny práv a svobod. Navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Povinný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry napadeného rozhodnutí a navrhl dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a), §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. - není důvodné.
Jelikož jiné vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), a předmětem dovolacího přezkumu je posouzení, zda bytová náhrada zajištěná v jiné obci než je vyklizovaný byt nemůže být přiměřeným náhradním bytem, určeným vykonávaným rozhodnutím.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy dovodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §712 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále jen „občanský zákoník“), je náhradním bytem byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele z důvodů podle §711 odst. 1 písm. a), b), e), f) a i), má nájemce právo na náhradní byt, který je podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má vyklidit (přiměřený náhradní byt). Soud může z důvodů zvláštního zřetele hodných rozhodnout, že nájemce má právo na náhradní byt o menší podlahové ploše než vyklizovaný byt. Skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele z důvodů podle §711 odst. 1 písm. b) a nájemce přestal vykonávat práci pro pronajímatele bez vážných důvodů, stačí při vyklizení poskytnout přístřeší; soud může rozhodnout, že z důvodů zvláštního zřetele hodných má nájemce právo na náhradní byt o menší podlahové ploše, nižší kvalitě a méně vybavený, popřípadě i byt mimo obec, než je vyklizovaný byt, nebo právo na náhradní ubytování.
Jak již dovolací soud ve svých dřívějších rozhodnutích opakovaně zdůraznil, občanský zákoník rozlišuje dvě kategorie náhradního bytu, a to jednak přiměřený náhradní byt (jenž musí být co do rozlohy, kvality i vybavenosti zásadně – podle místních podmínek – rovnocenný bytu vyklizovanému), jednak náhradní byt nikoli přiměřený, jenž může být – při zachování hlediska stanoveného v §712 odst. 2, větě prvé, občanského zákoníku – menší rozlohy, nižší kvality a méně vybavený, popřípadě i mimo obec, než je byt vyklizovaný.
Z tohoto rozlišení vyplývá, že možnost zajistit náhradní byt mimo obec, než je vyklizovaný byt, je zákonem dána pouze u té kategorie náhradního bytu, jíž je náhradní byt nikoli přiměřený (a to pouze za předpokladu, že tak soud v nalézacím řízení výslovně rozhodl, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 605/2001). Má-li být coby náhrada zajištěn přiměřený náhradní byt, jeho umístění v jiné obci, než je byt vyklizovaný, nemá v ustanovení §712 odst. 2 občanského zákoníku oporu, a proto – stejně jako v projednávané věci - nepřichází v úvahu. Ke stejnému závěru dospívá i odborná literatura (srov. Kůrka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a. s. 2004, str. 684), přičemž dovolací soud nemá důvod se od tohoto závěru odchýlit.
K námitce dovolatelů, že zajištění přiměřeného náhradního bytu v dosavadní obci je nemožné, neboť tam žádný takový byt není reálně k dispozici, lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 1998, sp. zn. 20 Cdo 129/98, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 22, ročník 1998 pod č. 163, v němž bylo vyloženo, že pokud oprávněný nemá objektivně možnost zajistit povinnému v dané obci byt, který by zcela vyhovoval požadavkům ustanovení §712 odst. 2, věty druhé, občanského zákoníku, lze za přiměřený náhradní byt považovat i takový byt v téže obci, který tyto požadavky z hlediska rozlohy, počtu místností, kvality a vybavenosti nesplňuje, avšak podle podmínek v dané obci se jim alespoň – pokud možno – co nejvíce blíží (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 114/94, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení, svazku 3 pod č. 9).
Správnost právního posouzení věci se dovolatelům uplatněnými argumenty zpochybnit nepodařilo, dovolání je tudíž nedůvodné a Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. l a §142 odst. 1 o. s. ř. Protože dovolání oprávněných bylo zamítnuto, vzniklo povinnému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v celkové částce 2 300,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem ve výši 2 000,- Kč (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), po snížení o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, a paušální náhradu ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu