ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.5357.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 5357/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Krajského soudu v B., proti povinnému JUDr. S. Z., pro 44.883,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 31 E 131/2008, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2008, č. j. 25 Co 125/2008-14, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 28. 1. 2008, č. j. 31 E 131/2008-4, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 nařídil podle vykonatelných usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2007, 26. 11. 2007 a 13. 8. 2007, sp. zn. 39 T 4/02, k uspokojení pohledávky oprávněné 44 883,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny povinného (odsouzeného), která mu přísluší ve Věznici J., a rozhodl o nákladech řízení, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že exekuční tituly jsou po formální i materiální stránce vykonatelné a že skutečnost, že povinný není ve věznici pracovně zařazen, není důvodem ke zrušení usnesení soudu prvního stupně, ale způsobuje neúčinnost nařízeného výkonu rozhodnutí.
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. d) (správně písm. c/) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a odůvodňuje ustanovením §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., namítá, že odvolací soud nedostatečně posoudil neúčinnost výkonu rozhodnutí ve vztahu k jeho zastavení podle §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř., nepřihlédl také k jeho zdravotnímu stavu (v důsledku něhož není pracovně zařazen) a nehodnotil ani z pohledu §290 odst. 1 o. s. ř. skutečnost, že povinný nepobírá žádnou mzdu po dobu delší než jeden rok. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný v dovolání netvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Skutečnost, že povinný neměl vůči označenému plátci mzdy v den vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nárok na mzdu (pracovní odměnu), vyřešil odvolací soud v souladu se soudní praxí, tj. že nařízení výkonu rozhodnutí je neúčinné (srov. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 2. 1995, sp. zn. 5 Co 291/95, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, č. 8, ročník 1996, pod poř. č. 58). Bude-li chtít oprávněná po povinném pohledávku vymáhat, musí podat nový návrh na výkon rozhodnutí.
Z tohoto důvodu není ani podstatná námitka týkající se zdravotního stavu povinného.
Nedůvodná je rovněž námitka, že povinný po dobu jednoho roku nepobírá mzdu, neboť, jak sám zmiňuje, taková skutečnost je důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §290 o. s. ř. (nařízení výkonu rozhodnutí je však v souzené věci neúčinné).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §234b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněné náklady řízení v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. listopadu 2009
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu