ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.5400.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5400/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Finančního úřadu v K., proti povinnému MVDr. A. V., zastoupenému opatrovnicí J. Ž., za účasti manželky povinného D. V., prodejem nemovitostí povinného, pro částku 2 760 661,90 Kč, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 16 E 1796/2002, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 28. 7. 2006, č.j. 26 Co 6/2005-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 4. 2003, č. j. 16 E 1796/2002-88, jímž okresní soud podle §208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) odmítl jako opožděné odvolání povinného proti svému usnesení z 20. 1. 2003, č. j. 16 E 1796/2002-74, o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného.
Usnesení, jímž krajský soud rozhodoval o odvolání povinného, napadla dovoláním manželka povinného.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat svědčí toliko účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno a kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, již lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12/2000 pod č. 138). Protože manželka povinného není osobou, jíž napadeným rozhodnutím nebylo vyhověno (její odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí bylo odmítnuto až rozhodnutím okresního soudu ze dne 23. 11. 2006, č. j. 16 E 1796/2002-121, přičemž jmenovaná se proti tomuto rozhodnutí neodvolala), nebyla k podání dovolání oprávněna.
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. b), c) o. s. ř. – aniž se zabýval nedostatkem obligatorního zastoupení dovolatelky advokátem (§241b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.) – jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Účastníkům, jež by jinak měli na náhradu případných účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení právo, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. července 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu