ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.783.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 783/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobců a) R. Š. a b) P. Š., zastoupených advokátem, o nejasném podání, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 9 C 277/2006, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2007, č. j. 42 Co 179/2007-14, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2007, č. j. 42 Co 179/2007-14, a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 3. 2007, č. j. 9 C 277/2006-8, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 3. 2007, č. j. 9 C 277/2006-8 (jímž okresní soud podle §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. s. ř.“/, odmítl nejasné podání žalobců na zahájení řízení ze dne 26. 10. 2006, nazvané jako „vylučovací žaloba s podáním návrhu na částečné zastavení exekuce v možnosti dané ustanovením §266 o. s. ř.“), dále výrokem II. formálně upřesnil výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a výrokem III. žalobcům nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že podání žalobců na zahájení řízení je neprojednatelné a nemá náležitosti ve smyslu §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř., přičemž žalobci ani přes výzvu soudu ze dne 27. 2. 2007, č. j. 9 C 277/2006-5, k opravě a doplnění podání (obsahující i podrobné poučení o náležitostech žaloby), svým podáním ze dne 12. 3. 2007 (na č.l. 7) vady návrhu neodstranili a rozhodující tvrzení neuvedli.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost dovozují z §239 odst. 3 o. s. ř. Ohlašují dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a namítají, že nebyly splněny zákonné podmínky pro odmítnutí jejich písemného podání ze dne 26. 10. 2006, doplněného podáním ze dne 12. 3. 2007 (§43 odst. 2 o. s. ř.), neboť po upřesnění splňovalo požadavky §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř. Mají za to, že účastníci řízení v žalobě byli řádně označeni, výkladem bylo možno dovodit, že se domáhali toho, aby z exekuce, vedené proti žalobkyni b) za účasti žalobce a) u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 29 Nc 199/2005, byla vyloučena jejich majetková práva - členská práva a povinnosti jako společných členů R., Stavebního družstva O., (exekuční příkaz soudního exekutora JUDr. R. P. ze dne 10. 5. 2005, č. j. 59 Ex 277/05-16), a dále důchod žalobce a) (exekuční příkaz téhož exekutora ze dne 11. 5. 2005, č. j. 59 Ex 277/05-18). Zřejmý byl i důvod žaloby, tedy skutečnost, že ačkoli se vymáhaný závazek týká pouze žalobkyně b), bezpodílové spoluvlastnictví manželů žalobce a) a žalobkyně b) bylo zúženo dne 18. 8. 1997 notářem Mgr. J. K. a členský podíl uhradil ze svého výlučného majetku pouze žalobce a). V souvislosti s postižením důchodu žalobce a) v žalobě poukazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1642/2004, podle nějž se srážky z důchodu manžela povinné nepřipouští. Namítají, že případné nedostatky podání bylo možno odstranit v dalším průběhu řízení (například v rámci přípravy jednání dle §114c odst. 1 o. s. ř.). Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání – přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř. – je i důvodné, byť částečně z jiného důvodu než dovolatelé namítají.
Podle ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Podání žalobců ze dne 26. 10. 2006, adresované Krajskému soudu v Ostravě a následně postoupené Okresnímu soudu v Opavě, je označeno jako vylučovací žaloba a návrh na částečné zastavení exekuce. Poté, co soud návrh na částečné zastavení exekuce postoupil k vyřízení exekučnímu oddělení (ke sp. zn. 29 Nc 199/2005), pod sp. zn. 9 C 244/2006 dále jednal již jen o návrhu označeném jako vylučovací žaloba. Protože podání ze dne 26. 10. 2006 nemělo všechny náležitosti dle §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř., soud žalobce usnesením ze dne 27. 2. 2007, č. j. 9C 277/2006-5, doručeným dne 1. 3. 2007, vyzval a podrobně poučil, v čem je třeba návrh doplnit. Zejména je vyzval k řádnému označení účastníků řízení, k uvedení, čeho se žalobci domáhají, k vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů pro jejich tvrzení. Poučil je i o následních nesplnění výzvy.
Na výzvu soudu žalobci reagovali podáním ze dne 12. 3. 2007, jímž svůj návrh sice řádně neopravili a nedoplnili o všechny požadované náležitosti, avšak požádali v něm o osvobození od soudních poplatků a o „obhájce ex officio“, přičemž jmenovitě poukázali na advokáta.
Okresní soud se žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů nezabýval a vydal usnesení, jímž podle §43 odst. 2 o. s. ř. podání žalobců na zahájení řízení pro nesrozumitelnost odmítl. Tento nedostatek nebyl odstraněn ani v odvolacím řízení, ačkoli z obsahu odvolání lze rovněž opět dovodit žádost žalobců o „advokáta ex officio“.
Jestliže účastník řízení podá v zahájeném řízení žádost o ustanovení zástupce ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř., soud o ní musí rozhodnout před tím, než učiní další úkony v řízení. Protože soud prvního stupně žádost žalobců o ustanovení zástupce pominul a pro nedostatky žaloby, jež ani přes výzvu nebyly odstraněny, žalobu odmítl, zatížil tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., k níž dovolací soud přihlédl z úřední povinnosti, i když v dovolání nebyla namítána. Odvolací soud tuto vadu přehlédl, nápravu nezjednal (srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 25 Cdo 63/2004; usnesení ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2249/2005).
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je naplněn. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil (§243b odst. 2, věta za středníkem o. s. ř.). Protože dovolací důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2009
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu