ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.1663.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 1663/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) R. K., a b) Ing. Z. K., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, o náhradu škody, o žalobě pro zmatečnost podané žalobci proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2002, č.j. 23 Co 6/2002-257, a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. října 2001, č. j. 12 C 316/94-231, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 69/2005, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2007, č. j. 11 Cmo 262/2006-121, takto:
I. Řízení o dovolání žalobců se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 30. 4. 2002, č. j. 23 Co 6/2002-257, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 10. 2001, č. j. 12 C 316/94-231, ve znění usnesení ze dne 22. 7. 2002, č. j. 12 C 316/94-264, jímž byl zamítnut „návrh, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobcům částku 500.000,- Kč“ (z titulu náhrady škody, která měla být žalobcům způsobena nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Písku ve věci vedené pod sp. zn. E 151/89) a rozhodnuto, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice „na účet Okresního soudu v Příbrami vyplacené svědečné ve výši 1.779,50 Kč“ a žalované na náhradě nákladů řízení 1.008,20 Kč; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
K dovolání žalobců Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 23. 10. 2003, č. j. 25 Cdo 1802/2002-281, rozsudek krajského soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 3.000,- Kč potvrzen, a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, jinak dovolání žalobců zamítl.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2002, č. j. 23 Co 6/2002-257 (v rozsahu, ve kterém nabyl právní moci) a proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 10. 2001, č. j. 12 C 316/94-231, podali žalobci u Okresního soudu v Příbrami žalobu pro zmatečnost z důvodů uvedených v ustanovení §229 odst. 1 písm. e), §229 odst.1 písm. g), §229 odst. 2 písm. b) a §229 odst. 3 o. s. ř.
Krajský soud v Praze – poté, co Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 7. 12. 2004, č. j. 5 C 143/2002-19, řízení o žalobě pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2002, č. j. 23 Co 6/2002-257, vyloučil k samostatnému projednání a co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 5. 2005, č. j. Ncp 323/2005-26, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 3/2005 jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Praze - usnesením ze dne 19. 12. 2005, č. j. 36 C 69/2005-91, žalobu pro zmatečnost „s tím, aby byl zrušen rozsudek Krajského soudu č. j. 23 Co 6/2002-257“, zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žádný z uplatněných důvodů žaloby pro zmatečnost nebyl naplněn.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 2. 2007, č. j. 11 Cmo 262/2006-121, usnesení soudu prvního stupně „ve znění výroku I., že se zamítá žaloba s návrhem, aby byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2002, č. j. 23 Co 6/2002-257“, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že „soudu prvního stupně se nařizuje, aby opravil záhlaví a odůvodnění usnesení soudu prvního stupně v údajích, které se týkají identifikace žalobou napadeného rozhodnutí“. Rovněž – i když částečně z jiných důvodů – dospěl k závěru, že žalobci neprokázali, že jimi uplatněné zmatečnostní důvody jsou dány.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že meritornímu rozhodnutí o dovolání brání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem; notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy, tj. ve věcech uvedených v ustanovení §3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (srov. §241 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel nemusí být zastoupen advokátem nebo notářem, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [srov. §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], nebo je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v §21 o. s. ř., v §21a o. s. ř. anebo v §21b o. s. ř., která má právnické vzdělání [srov. §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], nebo je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle §26a o. s. ř., jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v §26a odst. 3 o. s. ř., která má právnické vzdělání (srov. §241 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání musí být sepsáno – s výjimkou případu uvedeného v ustanovení §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. - advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21 o. s. ř., v §21a o. s. ř., v §21b o. s. ř. anebo v §26a odst. 3 o. s. ř., která má právnické vzdělání (srov. §241 odst. 4 o. s. ř.).
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby dovolatel, který je fyzickou osobou, měl právnické vzdělání nebo, jestliže takového vzdělání nedosáhl, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem), popřípadě notářem, jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení §3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. V případě, že dovolatelem je právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek (kraj), uvedená okolnost má za následek, že za něj musí jednat osoba uvedená v §21 o. s. ř., v §21a o. s. ř. nebo v §21b o. s. ř. anebo osoba uvedená v ustanovení §26a odst. 3 o. s. ř., je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle §26a o. s. ř., která má právnické vzdělání, nebo že musí být při podání dovolání zastoupen advokátem, popřípadě, jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení §3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, notářem. Z ustanovení §241 odst. 4 o. s. ř. současně vyplývá, že dovolání musí být sepsáno advokátem, notářem [jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení §3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] nebo osobou uvedenou v §21 o. s. ř., v §21a o. s. ř. v §21b o. s. ř. anebo v §26a odst. 3 o. s. ř., která má právnické vzdělání, ledaže by byla dovolatelem fyzická osoba, která dosáhla právnické vzdělání.
Ustanovení §241 o. s. ř., které určuje tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (postupem uvedeným v ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění však nelze meritorně (věcně) rozhodnout o dovolání.
V posuzované věci žalobci, kteří jsou fyzickými osobami, podali včasné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byli zastoupeni advokátem, dovolání nebylo advokátem sepsáno a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno),že by žalobci měli právnické vzdělání.
Na výzvu soudu prvního stupně (doručenou žalobcům dne 15. 6. 2007 obsahující upozornění, že „v případě dovolání musí být dovolatel zastoupen dle §241 o. s. ř. advokátem nebo notářem“), žalobci předložili soudu (podáním ze dne 22. 6. 2007, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 25. 6. 2007) plnou moc ze dne 22. 6. 2007, kterou udělili pro dovolací řízení advokátu JUDr. J. M. (svému dosavadnímu zástupci na základě plné moci ze dne 30. 8. 2002). K odstranění nedostatku podmínky dovolacího řízení ve smyslu ustanovení §241 o. s. ř. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 11. 2007, č. j. 36 C 69/2005-139, zástupce žalobců advokáta JUDr. J. M. vyzval, aby ve lhůtě 20 dnů „od obdržení“ usnesení předložil soudu „svoje dovolání, jím sepsané ve smyslu §241 odst. 4 o. s. ř., případně podání, kterým se ztotožňuje s obsahem již předloženého dovolání, které si sepsali sami účastníci“; uvedené usnesení, které obsahuje rovněž poučení, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li dovolání v soudem stanovené lhůtě doplněno, bylo doručeno zástupci žalobců advokátovi JUDr. J. M. dne 29. 11. 2007 a žalobcům dne 27. 3. 2008. Zástupce žalobců ve stanovené lhůtě (ani dosud) na výzvu soudu prvního stupně žádným způsobem nereagoval.
Požadavku na tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání vyhoví - jak vyplývá z ustanovení §241 odst. 4 o. s. ř. - dovolatel, který je fyzickou osobou a nemá právnické vzdělání, nejen tím, že si zvolí zástupcem advokáta nebo, jde-li o věci uvedené v ustanovení §3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, notáře, ale teprve tehdy, bude-li dovolání advokátem nebo notářem také sepsáno. Ke splnění požadavku na tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání je tedy třeba, aby zmocněnec dovolatele (advokát nebo notář) buď sám sepsal dovolání nebo, podal-li dovolatel dovolání již dříve sám, již učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním dovoláním, popřípadě alespoň písemně nebo ústně do protokolu sdělil, že se s již učiněným podáním ztotožňuje (k výkladu ustanovení §241 odst. 4 o. s. ř. ve vztahu k dovolateli, který je právnickou osobou, srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 10. 2008, sp.zn. 21 Cdo 4110/2007).
I když si žalobci v projednávané věci zvolili na výzvu soudu prvního stupně zástupcem advokáta, zmocněnec žalobců advokát JUDr. J. M. ve stanovené lhůtě (a ani do současné doby) sám dovolání proti usnesení odvolacího soudu nesepsal, žalobci dříve podané dovolání nenahradil (nedoplnil) svým podáním, a ani nesdělil, že by se s již učiněným dovoláním ztotožnil.
Vzhledem k tomu, že žalobci - jak vyplývá z výše uvedeného - přes výzvu soudu neodstranili nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 o. s. ř., ačkoliv byli o důsledcích své nečinnosti poučeni, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalobců - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §241b a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobci nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2009
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu