ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.1800.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 1800/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce S. – i., s. s r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. S., zastoupenému advokátem, o 45.779,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 212/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. dubna 2006 č.j. 35 Co 69/2006-49, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec usnesením ze dne 12.4.2006 č.j. 35 Co 69/2006-49 odmítl odvolání žalovaného směřujícího proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 1.6.2005 č.j. 16 C 212/2001-37 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně dne 30.8.2005 opožděně, neboť zásilka s tímto rozsudkem adresovaná žalobci do místa jeho trvalého bydliště byla uložena na poště dne 2.8.2005, žalovaný si zásilku vyzvedl na poště dne 16.8.2005, ale – jak odvolací soud dále dovozuje - k doručení zásilky došlo podle ustanovení §46 odst. 6 o.s.ř. ve spojení s ustanovením §50c odst. 4 a §57 o.s.ř. v pátek 12.8.2005 (tj. desátý den ode dne uložení, i když se žalobce o uložení nedověděl). Patnáctidenní lhůta k podání odvolání (§204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) pak začala běžet – jak uzavírá odvolací soud - „dne 13.8.2005, kdy byla sobota a skončila dne 29.8.2005, tedy v pondělí“, a tento den byl posledním dnem lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, neboť spatřuje zásadní právní význam po právní stránce v rozdílném „pojetí spravedlnosti obecnými soudy“, jestliže „okresní soudce“ považuje odvolání za včasné, když jej „vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 1.840,- Kč a odvolání postoupil ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec“, naopak „krajský soudce“ považuje odvolání za podané opožděně „s nastavením fikce doručení“. Namítá zejména, že rozsudek mu byl uložen na poště dne 2.8.2005 v době, kdy se nezdržoval v místě bydliště; od 1.8. do 12.8.2005 čerpal řádnou dovolenou, „v pondělí 15.8. byl v práci a hned následující den v úterý 16.8. si zásilku vyzvedl“; do té doby mu schránku vybírala jeho matka. Podle názoru dovolatele soudy porušily svoji poučovací povinnost o „procesních právech v soudním řízení“, když zejména nepoučily účastníka „o jeho právech a povinnostech dokázat splnění účinků náhradního doručení, tj. doložit, zda-li se v době doručování v místě skutečně zdržoval“. Žalovaný navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a „ve věci mu bylo nařízeno jednat“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n) a v §338za o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst. 3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání pro opožděnost.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno ani změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by navíc bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li odvolací soud - po provedení potřebných šetření a po provedení důkazů u jednání za přítomnosti účastníků, jako tomu bylo v posuzované věci - podle ustanovení §218a o.s.ř. odvolání pro opožděnost (obdobně srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.11.2001 sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, které bylo uveřejněno pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. května 2009
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu