ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.273.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 273/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce V. K., proti žalované Ing. V. K., zastoupené advokátem, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 157/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2008, č. j. 62 Co 108/2008-157, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10.9.2008, č.j. 62 Co 108/2008-157, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7.11.2007, č.j. 25 C 157/2005-123, ve věci samé, i když je výrok rozsudku odvolacího soudu zčásti formulován jako „měnící“. Z hlediska obsahového porovnání rozsudků soudů obou stupňů je totiž zřejmé, že (v rozsahu otevřeném odvolacímu přezkumu) soudy obou stupňů rozhodovaly o sporném dědickém právu žalobce (srov. §175k odst. 2 o.s.ř.) po Ing. J. K., zemřelém dne, a shodně dospěly k závěru, že žalobce je dědicem po uvedeném zůstaviteli; tedy v posuzovaném případě shodně vymezily práva a povinnosti účastníka (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52, ročník 1999; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.07.1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 7, ročník 2000; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2007, sp. zn. 21 Cdo 2561/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 112, ročník 2007; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.02.2007, sp. zn. 21 Cdo 1207/2006; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2008, sp. zn. 21 Cdo 1502/2007).
Dovolání žalované proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť námitky uplatněné dovolatelkou v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., případně podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto posléze uvedených dovolacích důvodů nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, případně, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2009
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu