ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.3438.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 3438/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Z. K., zastoupené advokátkou, proti žalované M. S., zastoupené advokátkou, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 7 C 48/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. dubna 2007, č. j. 17 Co 131/2007-118, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25.4.2007, č.j. 17 Co 131/2007-118, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 13.12.2006, č.j. 7 C 48/2005-104, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu SSR z 15.12.1972, sp.zn. 1 Cz 141/72, uveřejněný ve Výběru civilní judikatury, ročník 1972; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.7.1998, sp. zn. 2 Cdon 1173/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 164, ročník 1998; rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem z 26.10.1983, sp. zn. 10 Co 321/83, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1986; rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.11.1965, sp. zn. 5 Cz 102/65, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 1966; usnesení Městského soudu v Praze z 28.6.1974, sp. zn. 11 Co 21/74, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49, ročník 1975).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 5.000,- Kč (srov. ustanovení §5 písm. b), §10 odst. 3, §14, §15, §16, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 5.300,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalované tyto náklady nahradila. Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. července 2009
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu