ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.4421.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 4421/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. H., zastoupeného advokátem, proti žalované S. v. T., a.s., zastoupené advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 59/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. května 2008, č. j. 16 Co 105/2008-100, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 23. 11. 2006 žalovaná sdělila žalobci, že s ním podle ustanovení §46 odst. 1 písm. f) zák. práce rozvazuje pracovní poměr výpovědí z důvodu „závažného porušení pracovní kázně“, kterého se žalobce dopustil tím, že ke dni výpovědi „vynechal 3 směny bez udání důvodu, a to ve dnech 7. 11., 9. 11. – 10. 11. 2006“.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že se žádného závažného porušení pracovní kázně nedopustil. Dne 7. 11. 2006 „nemohl absentovat v práci, neboť s vědomím a na příkaz zaměstnavatele byl nucen navštívit obvodní lékařku MUDr. B. a zajít si na žádost zaměstnavatele pro potvrzení o zdravotním stavu“. Obdržel potvrzení, že „ze zdravotních důvodů nemůže stávající práci vykonávat“. Toto potvrzení dne 8. 11. 2006 předal na personálním oddělení. Téhož dne s mistrem Ch. rovněž „domluvil, že si na zbývající dny tedy čtvrtek 9. 11. 2006 a pátek 10. 11. 2006 vezme dovolenou“; tuto dovolenou mu mistr Ch. schválil. Žalované také „předložil zdravotní posudek MUDr. V. H. ze dne 5. 6. 2006, dle kterého žalobce není schopen práce kaliče-elektrotechnika, není schopen noční práce a není schopen práce v riziku hluku, ze zdravotních důvodů není dále schopen práce po nerovném terénu, lezení po výškách a po žebříku“; je schopen pouze lehké fyzické práce, a to nestresující. Třebaže žalobce žádal žalovanou o přeložení na práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu, žalovaná tak nikdy neučinila.
Okresní soud ve Frýdku – Místku rozsudkem ze dne 23. 10. 2007, č. j. 17 C 59/2007-72, žalobu zamítl a rozhodl, že „žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 21.421,- Kč“ k rukám advokáta. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že „bylo zcela nepochybně prokázáno, že ve dnech 7., 9. a 10. 11. 2006“ se žalobce „bez jakéhokoliv vysvětlení do zaměstnání nedostavil“. To žalobce nepopřel a rovněž připustil, že nežádal na tyto dny o dovolenou. Pouze „předpokládal, že mu na tyto dny bude psána dovolená“. Potřebný výpis ze zdravotní dokumentace si žalobce vyzvedl od MUDr. B. již 7. 11. 2006 a nic mu nebránilo v tom, aby již téhož dne navštívil s tímto výpisem závodní lékařku, což neučinil. Na pracoviště se nedostavil a ani nesdělil důvod své nepřítomnosti. Dne 8. 11. 2006 sice obdržel od nadřízeného propustku k návštěvě lékaře, ale 9. a 10. 11. 2006 do práce opětovně bez omluvy nepřišel. Toto chování žalobce soud prvního stupně posoudil jako „závažné porušení pracovní kázně“.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 5. 2008, č. j. 16 Co 105/2008-100, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci přípisem žalované ze dne 23. 11. 2006 je neplatná, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudy obou stupňů 42.075,- Kč k rukám advokáta. Nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že „žalovaná žalobci zcela oprávněně vykázala za dny 7., 9. a 10. 11. 2006 neomluvenou absenci“. Připomněl, že již „dne 27. 5. 2004 dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru podle §46 odst. 1 písm. d) zák. práce“ s odůvodněním, že „žalobce podle lékařského posudku závodního lékaře není způsobilý konat dále dosavadní práci“ a že žalovaná pro něj nemá jinou vhodnou práci. Tato výpověď byla pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2005, č. j. 23 Co 107/2005-58, určena za neplatnou s odůvodněním, že „záznam z lékařské prohlídky ze dne 3. 5. 2004, ze které žalovaná při podání výpovědi vycházela, nesplňuje formální požadavky ve smyslu §46 odst. 1 písm. d) zákoníku práce“. Dne 5. 6. 2006 vystavila závodní lékařka MUDr. H. žalobci potvrzení pro žalovaného, že „není schopen práce kaliče – elektromechanika, není schopen noční práce, není schopen v riziku hluku, ze zdravotních důvodů není schopen práce po nerovném terénu, lezení po výškách a po žebříku apod., je schopen jen lehké fyzické práce nestresující“. Žalovaná mohla podle ustanovení §35 odst. 1 písm. a) zák. práce po žalobci vyžadovat pouze takové práce, které spadají do rámce sjednaného druhu práce „pracovník elektroúdržby a automatizace a kalič“. Jakékoliv jiné práce mohly být konány teprve na základě dohody o změně pracovní smlouvy nebo za splnění podmínek ustanovení §37 popř. §38 zák. práce. Vzhledem k tomu, že zaměstnavatel je podle ustanovení §133 odst. 1 písm. a) zák. práce povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem nebo zdravotní způsobilosti, uzavřel, že odmítnutí výkonu práce zaměstnancem, byť dohodnuté v pracovní smlouvě, pro jejíž výkon není zdravotně způsobilý, není porušením pracovní kázně a proto ani důvodem pro výpověď z pracovního poměru pro porušení pracovní kázně.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaný závěr odvolacího soudu o tom, že nepřítomnost žalobce v práci není neomluvenou absencí s ohledem na jeho zdravotní stav, pro který není schopen tuto práci vykonávat, považuje za zcela nesprávný. Připomíná, že žalovaný (po návratu žalobce do zaměstnání) „okamžitě poslal žalobce na vyšetření k závodní lékařce právě z důvodu, aby mohl zjistit zdravotní stav zaměstnance a posoudit, zda je schopen vykonávat práci sjednanou v pracovní smlouvě“, nebo jestli bude možné žalobce, s ohledem na jeho aktuální zdravotní stav, převést jej na jinou pro něho vhodnou práci. Žalobce však podle pokynů žalovaného – zaměstnavatele – „závodního lékaře ve dnech 7., 8., 9. a 10. nenavštívil“ a naopak zcela svévolně do zaměstnání nedocházel. Porušením těchto základních povinností zaměstnance znemožnil žalovanému – zaměstnavateli – „učinit jakékoliv další personální rozhodnutí, kterým mohlo být ať již převedení na jinou vhodnou práci podle §37 zákoníku práce, nebo výpověď z pracovního poměru ve smyslu §46 odst. 1 písm. d) zákoníku práce“. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání namítl, že žalovaný v dovolání uvádí nepravdivé údaje a že od chvíle, kdy se mu zhoršil zdravotní stav, má se žalovaným – zaměstnavatelem – dlouhodobé problémy.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený měnící rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje), že na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 1. 2000 žalobce pracoval u žalované jako „pracovník elektroúdržby a automatizace“, místo výkonu práce bylo sjednáno K.; ve skutečnosti však pracoval jako kalič. Předchozí výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) zák. práce byla rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2005, č. j. 23 Co 107/2005-58, určena za neplatnou, protože záznam z lékařské prohlídky ze dne 3. 5. 2004 nesplňoval formální požadavky lékařského posudku o dlouhodobé nezpůsobilosti konat dále dosavadní práce. Žalobce poté vykonával práci uklízečky. Dne 5. 6. 2006 vystavila závodní lékařka žalobci potvrzení pro zaměstnavatele, podle kterého žalobce „není schopen práce kaliče – elektromechanika, není schopen noční práce, není schopen v riziku hluku, ze zdravotních důvodů není schopen práce po nerovném terénu, lezení po výškách a po žebříku apod., je schopen lehké fyzické práce nestresující“. Dne 1. 11. 2006, kdy žalobce nastoupil po déle trvající pracovní neschopnosti do zaměstnání, byl svým nadřízeným mistrem Ch. vyslán k závodní lékařce s doprovodným listem a se žádostí o výpis ze zdravotní dokumentace s tím, aby závodní lékařka žalobci vystavila posudek o jeho zdravotním stavu. Výpis ze zdravotní dokumentace si žalobce u praktické lékařky vyzvedl dne 7. 11. 2006, téhož dne výpis předal závodní lékařce, ale toho dne se již do zaměstnání nedostavil. Závodní lékařka žalobci doprovodný list vyhotovila a předala dne 8. 11. 2006 a potvrdila na něm, že „přetrvává pracovní omezení žalobce ve smyslu jejího potvrzení ze dne 5. 6. 2006“. Tyto listiny žalobce dne 8. 11. 2006 předal svému nadřízenému a současně od něj obdržel propustku k návštěvě odborného ortopedického lékaře. V dalších dnech, 9. a 10. 11. 2006, se žalobce do zaměstnání nedostavil, do zaměstnání nastoupil až 13. 11. 2006. Dopisem ze dne 23. 11. 2006 žalovaná sdělila žalobci, že s ním podle ustanovení §46 odst. 1 písm. f) zák. práce rozvazuje pracovní poměr výpovědí z důvodu „závažného porušení pracovní kázně“, kterého se žalobce dopustil tím, že ke dni výpovědi „vynechal 3 směny bez udání důvodu, a to ve dnech 7. 11., 9. 11. – 10. 11. 2006“.
Projednávanou věc je třeba posuzovat – s ohledem na to, že žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru dopisem ze dne 23. 11. 2006, který žalobce převzal dne 24. 11. 2006, podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006, tj. do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (srov. §364 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb.,) – dále jen „zák. práce“.
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. f) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení pracovní kázně; pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně lze dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením pracovní kázně písemně upozorněn na možnost výpovědi.
Jak vyplývá z ustanovení §46 odst. 1 písm. f) zák. práce, lze tam uvedených výpovědních důvodů použít jen tehdy, jestliže se zaměstnanec dopustil porušení pracovní kázně. Povinnost dodržovat pracovní kázeň patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru [srov. §35 odst. 1 písm. b) zák. práce] a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními §73, §74, §75 zák. práce), pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení pracovní kázně právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity.
Jak správně uvedl v odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku již odvolací soud, mezi základní povinnosti zaměstnance patří povinnost podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době [§35 odst. 1 písm. b), §73 odst. 1 písm. a), b) zák. práce]. Naproti tomu zaměstnavatel je - mimo jiné - povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem nebo zdravotní způsobilosti [§133 odst. 1 písm. a) zák. práce]. Z uvedeného je zřejmé, že porušení pracovní kázně tím, že podle pokynu zaměstnavatele odmítá v pracovní době osobně konat práce podle pracovní smlouvy (nebo vůbec nastoupit do práce a být přítomen na svém pracovišti), se může zaměstnanec dopustit mimo jiné jen tehdy, má-li podle pokynu zaměstnavatele vykonávat ty práce, pro jejichž výkon je (objektivně) zdravotně způsobilý. Odmítnutí výkonu práce, byť dohodnuté v pracovní smlouvě, pro jejíž výkon není zaměstnanec zdravotně způsobilý, tedy není porušením pracovní kázně, a tudíž ani důvodem pro rozvázání pracovního poměru pro porušení pracovní kázně. Obdobně nemůže být posouzena jako neomluvená (a tedy porušení pracovní kázně) ani případná nepřítomnost zaměstnance v práci, kterou zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu (objektivně) není schopen vykonávat.
Je mimo pochybnost, že objektivizaci vztahu práce, kterou zaměstnanec je povinen podle pracovní smlouvy vykonávat, k jeho zdravotnímu stavu, svěřuje zákon odbornému posouzení ve formě lékařského posudku. Vyplývá-li z posudku, že zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci, že tedy pozbyl dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní (přidělenou) práci podle pracovní smlouvy, dochází k suspenzi druhu práce podle pracovní smlouvy; tomu, že zaměstnanec není nadále povinen vykonávat sjednanou práci, na druhé straně odpovídá, že zaměstnavatel ztrácí oprávnění tuto práci zaměstnanci přidělovat. Uvedené následky však může založit pouze takový lékařský posudek (rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy nebo orgánu sociálního zabezpečení), ze kterého vyplývá jednoznačný závěr o dlouhodobé ztrátě způsobilosti zaměstnance konat dosavadní práci, resp. práci přidělenou podle pracovní smlouvy; jen takový posudek může na straně jedné založit právo zaměstnance odmítnout výkon takové práce (bez možného postihu ze strany zaměstnavatele), a na straně druhé povinnost zaměstnavatele převést zaměstnance na jinou práci podle ustanovení §37 odst. 1 písm. a) zák. práce, případně s ním rozvázat pracovní poměr výpovědí ze zdravotní důvodů podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) zák. práce (srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 3. 1979, sp. zn. 5 Cz 12/79, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 31, ročník 1980, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 05. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2627/2007).
Přesto, že na uvedených východiscích vybudoval své dovoláním napadené rozhodnutí také odvolací soud, jeho závěr o tom, že se žalobce ve dnech 7., 9. a 10. 11. 2006 nedopustil neomluvených absencí nelze prozatím považovat za správný, minimálně pro jeho předčasnost.
V projednávané věci totiž žalovaný žalobci nedal výpověď z pracovního poměru proto, že žalobce se nedostavoval do zaměstnání z důvodu odmítání vykonávat sjednanou práci, neboť pro něj byla zdravotně nevhodná. Nic takového ostatně netvrdil ani sám žalobce. Bránil se tím, že dne 7. 11. 2006 byl odeslán na vyšetření k lékaři a že na zbývající dny tedy čtvrtek 9. 11. 2006 a pátek 10. 11. 2006 s mistrem Ch. domluvil, že si vezme dovolenou; mistr Ch. mu tuto dovolenou schválil. Toto své žalobní tvrzení ale ve výpovědi před soudem prvního stupně popřel, když uvedl: „já jsem však o dovolenou řádným způsobem svého přímého nadřízeného Ch. nežádal“. Navíc žalobce ve výpovědi před soudem prvního stupně dne 24. 4. 2007 také vypověděl, že od vystavení lékařského potvrzení ze dne 5. 6. 2006 až do doručení dopisu ze dne 23. 11. 2006 „dělal práci uklizečky, uklízel koupelny, WC, kanceláře“ a není proto vyloučeno, že došlo ke změně pracovní smlouvy v ujednání o druhu práce. I když je tedy správný závěr odvolacího soudu, že „odmítnutí výkonu práce zaměstnancem, byť dohodnuté v pracovní smlouvě, pro jejíž výkon není zdravotně způsobilý, není porušením pracovní kázně“, pro posouzení platnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 23. 11. 2006 bylo podstatné objasnit, zda důvody, pro něž podle svého tvrzení žalobce ve dnech 7., 9. a 10. 11. 2006 nebyl v práci, jej skutečně k nedostavení se do práce opravňovaly. Odvolací soud však – veden jiným názorem (že žalobce se nedostavoval do zaměstnání z důvodu odmítání vykonávat sjednanou - pro něj však zdravotně nevhodnou - práci) – se objasněním věci v uvedeném směru nezabýval.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.)..
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. prosince 2009
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu