ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.4538.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 4538/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému M. P., zastoupenému advokátem, o 2.020.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 13 C 83/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. května 2007, č. j. 26 Co 147/2007-55, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 19.725,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16.5.2007, č. j. 26 Co 147/2007-55, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 22.11.2006, č. j. 13 C 83/2006-31, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť námitky uplatněné dovolatelem v dovolání [odvíjející se od námitky, že „soudy nezohlednily okolnost“, že „do té doby půjčka se však poté, kdy byla uzavřena kupní smlouva, stala částí kupní ceny“] nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., případně podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto posléze uvedených dovolacích důvodů nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Na místě je však dodat, že rozhodnutí soudů v daném případě je souladné s ustálenou soudní praxí (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.9.2000, sp. zn. 21 Cdo 2204/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 131, roč. 2000; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2009, sp. zn. 21 Cdo 2528/2007).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 19.425,- Kč (srov. ustanovení §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 19.725,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovanému tyto náklady nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2009
JUDr. Roman F i a l a, v. r.
předseda senátu