ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.5056.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 5056/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců A) J. K., B) M. B., obou zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) V. V., 2) J. M., 3) M. C., 4) J. K., všem zastoupeným advokátem, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 17 C 6/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. května 2008, č.j. 35 Co 261/2007-115, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá.
II. Žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.225,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 5.5.2008, č.j. 35 Co 261/2007-115, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 11.12.2006, č.j. 17 C 6/2005-82, ve věci samé, i když je výrok rozsudku odvolacího soudu formulován jako „měnící“. Z hlediska obsahového porovnání rozsudků soudů obou stupňů je totiž zřejmé, že (v rozsahu otevřeném odvolacímu přezkumu) soudy obou stupňů rozhodovaly o sporném dědickém právu žalobců (srov. §175k odst. 2 o.s.ř.) po A. K., zemřelém, a shodně dospěly k závěru, že žalobci jsou dědici po uvedeném zůstaviteli; tedy v posuzovaném případě shodně vymezily práva a povinnosti účastníků (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.04.1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52, ročník 1999; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.07.1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 7, ročník 2000; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.03.2007, sp. zn. 21 Cdo 2561/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 112, ročník 2007; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.02.2007, sp. zn. 21 Cdo 1207/2006; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.01.2008, sp. zn. 21 Cdo 1502/2007).
Dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť námitky uplatněné dovolatelkami v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., případně podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto posléze uvedených dovolacích důvodů nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, případně, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
I tak je však na místě dovolatelkám připomenout ustálenou judikaturu soudů týkající se otázek řešených v posuzovaném případě, představovanou zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97, uveřejněným v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998, a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 1996, sp. zn. 6 Co 10/96, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobcům v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 3.250,- Kč (srov. ustanovení §5 písm. d), §10 odst. 3, §14, §15, §16, §18 odst. 1, §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 3.550,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobců advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobcům za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.; §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve výši 675,- Kč (po zaokrouhlení). Protože dovolání žalovaných bylo odmítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobcům tyto náklady nahradily. Žalované jsou povinny přiznanou náhradu nákladů řízení, tj. celkem částku 4.225,- Kč, zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2009
JUDr. Roman F i a l a, v. r.
předseda senátu