ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.5294.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 5294/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, zastoupené advokátem, o 6.900,- Kč s úrokem z prodlení, o žalobě na obnovu řízení podané žalobkyní proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. prosince 2005, č. j. 27 C 36/2004-37, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2006, č. j. 20 Co 128/2006-61, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 38/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2007, č. j. 35 Co 284/2007-40, takto:
Dovolání žalobkyně se zamítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2006, č. j. 20 Co 128/2006-61, zamítl návrh žalobkyně na připuštění vstupu Základní školy N. B., do řízení na místo žalované (České republiky-Ministerstva financí), potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2005, č. j. 27 C 36/2004-37, ve věci samé [ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 6.900,- Kč (na náhradě mzdy za nevyčerpanou dovolenou v roce 2002) s úrokem z prodlení ve výši 6% z této částky od 11. 1. 2004 do zaplacení], ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává, a rozhodl, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že za situace, kdy práva a povinnosti z pracovního vztahu žalobkyně přešly ve smyslu ustanovení §249 odst. 2 zák. práce na Základní školu N. B. (která byla zřízena ke dni 1. 1. 2003 jako příspěvková organizace se samostatnou právní subjektivitou a která je jako zaměstnavatel žalobkyně povinna vypořádat i její dříve vzniklé nároky), není žalovaná Česká republika-Ministerstvo financí ve věci pasivně legitimována.
Žalobkyně podala dne 25. 5. 2006 u Obvodního soudu pro Prahu 1 proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2005, č. j. 27 C 36/2004-37, žalobu na obnovu řízení. Žalobu odůvodnila tím, že „tu je rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a z něj plynoucí skutečnosti, které nemohla bez své viny použít v původním řízení před soudem prvního stupně a též před odvolacím soudem, přičemž tyto skutečnosti mohou pro žalobkyni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci“; uvedla dále, že „novým rozhodnutím“ je rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 544, 471/2005, který jí (jejímu zástupci) byl doručen dne 11. 5. 2006 a který zrušil (mimo jiné) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 1. 2004, č. j. 29 Co 177/2003-98 (vydaný ve věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 65/2002, a týkající se určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dne 17. 10. 2001 jejím tehdejším zaměstnavatelem ČR-Okresním úřadem v Č. L.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovozuje, že v důsledku zrušení citovaného rozsudku krajského soudu je „v současné době právní postavení žalobkyně vůči tehdejšímu zaměstnavateli (státu) opět nejasné a soudem nerozhodnuté“ a že do doby, než bude rozhodnuto o její žalobě na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, „platí právní stav, že výpověď je platná a nároky žalobkyně musí uspokojit dosavadní zaměstnavatel – stát“; žalovanou označila jako: „Česká republika - Ministerstvo financí“.
V průběhu řízení (o žalobě na obnovu řízení) žalobkyně podáním ze dne 19. 4. 2007 (doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 20. 4. 2007) oznámila soudu, že po zahájení tohoto řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod povinnosti účastníka řízení (v tomto případě žalované), a jako právní skutečnost, která „měla za následek převod nebo přechod práv“, označila „rozhodnutí Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočka v Liberci ze dne 12. 9. 2006, č. j. 29 Co 219/2006-186“, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 10. 2002, č. j. 7 C 65/2002-29, ve výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dne 17. 10. 2001 tehdejším zaměstnavatelem Českou republikou – Okresním úřadem v Č. L.; má zato, že „tato právní skutečnost odstranila pochybnosti o tom, je-li pracovní poměr žalobkyně vůči České republice ukončen či nikoliv, a vyjasnila se otázka, kdo je povinen uspokojit nároky žalobkyně vzniklé z pracovněprávních vztahů vůči České republice“, neboť „bylo najisto a právoplatně deklarováno, že tímto procesním nástupcem je Základní škola N. B., příspěvková organizace“. Vycházeje z toho, že označená právní skutečnost nastala po podání žaloby na obnovu řízení (dne 16. 10. 2006, kdy nabyl uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočky v Liberci právní moci), žalobkyně podle ustanovení §107a o. s. ř. navrhla, aby na místo dosavadní žalované vstoupila do řízení jako žalovaná „Základní škola N. B., příspěvková organizace“.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 10. 5. 2007, č. j. 27 C 38/2006-33, návrh žalobkyně zamítl. Dospěl k závěru, že v posuzovaném případě „podmínky pro připuštění procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. splněny nejsou“, neboť právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti na straně žalované, nastala ještě před zahájením řízení o žalobě na obnovu řízení (ke dni 1. 1. 2003, kdy došlo na podkladě zřizovací listiny m. N. B. ve spojení s ustanovením §24 odst. 4 zákona č. 564/1990 Sb. k přechodu práv a povinností na nového zaměstnavatele Základní školu N. B.).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. června 2007, č. j. 35 Co 284/2007-40, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně (a v souladu se závěry Městského soudu v Praze vyslovenými v jeho rozsudku ze dne 4. 5. 2006, č. j. 20 Co 128/2006-61, proti kterému nyní podává žalobkyně žalobu na obnovu řízení) dospěl k závěru, že podmínky, za nichž lze vyhovět návrhu žalobkyně na vstup nového subjektu do řízení na místo dosavadní žalované postupem podle ustanovení §107a o. s. ř., nejsou splněny. Zdůraznil, že právní moc rozsudku Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočka v Liberci ze dne 12. 9. 2006, č. j. 29 Co 219/2006-186, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 10. 2002, č. j. 7 C 65/2002-29, ve výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dne 17. 10. 2001, nepředstavuje právní skutečnost, s níž by byl spojen převod nebo přechod práv či povinností, o něž v řízení jde, neboť se jedná o rozsudek, jenž „určitý již dříve existující právní stav pouze deklaruje“, a že existence tohoto rozsudku tak zůstává zcela bez vlivu na to, že zaměstnavatelem žalobkyně žalovaný stát není již od 1. 1. 2003, kdy ze zákona došlo k zániku Okresního úřadu v Č. L. a kdy se jejím zaměstnavatelem stala Základní škola N. B. jako nově zřízená příspěvková organizace; tato skutečnost tedy nastala v době před podáním žaloby na obnovu řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž – s poukazem na pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočky v Liberci ze dne 12. 9. 2006, č. j. 29 Co 219/2006-186 - odvolacímu soudu vytýká, že „vůbec nereagoval na její tvrzení ohledně vzniku nové právní skutečnosti (nabytí právní moci zmíněného rozsudku), která měla podle jejího názoru za následek převod nebo přechod práv a povinností“. Opakovaně namítá, že zcela jasně a srozumitelně označila právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práv (citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočka v Liberci, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2006), a dovozuje, že „až tímto pravomocným rozhodnutím byly vyjasněny právní vztahy mezi žalobkyní a žalovanou v tom smyslu, že od 16. 10. 2006 bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru je neplatná a pracovněprávní vztahy se nadále řídí zákoníkem práce“, a že „do 16. 10. 2006 nebyla tato skutečnost (neplatné rozvázání pracovního poměru) známa a, pokud by žaloba o neplatnosti výpovědi a neplatnosti skončení pracovního poměru byla zamítnuta, nároky žalobkyně z pracovněprávních vztahů by uspokojoval nadále, jako dosud, stát prostřednictvím Ministerstva financí“. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně „odmítl nebo zamítl“, neboť „v postupu obou soudů neshledává žádné právní a faktické vady a domnívá se, že věc byla zcela správně právně posouzena, tedy důvod pro dovolání dle §241a odst. 1 o. s. ř. neshledává“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 občanského soudního řádu a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Účastníky občanského soudního řízení jsou žalobce a žalovaný (§90 o. s. ř.).
Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (§107a odst.1 o. s. ř.). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř., a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (§107a odst. 2 o. s. ř.).
Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde (v důsledku universální nebo singulární sukcese), nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení, tak jak byl vymezen podle ustanovení §90 o. s. ř. K procesnímu nástupnictví může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka (jeho právního předchůdce), a jestliže soud tuto změnu v okruhu účastníků připustí.
Navrhne-li žalobce, aby nabyvatel povinnosti vstoupil do řízení na místo žalovaného, soud - jak vyplývá z ustanovení §107a odst. 1 a 2 o. s. ř. - ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda se jedná o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod nebo převod povinností (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod povinností), zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod povinnosti, o něž v řízení jde (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, které bylo uveřejněno pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
Otázkou, zda tvrzená povinnost, která měla být převedena nebo která měla přejít na jiného, tu opravdu je nebo zda podle uvedené právní skutečnosti povinnost opravdu na jiného přešla nebo byla převedena, se přitom soud nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé (v posuzovaném případě opodstatněnosti žaloby na obnovu řízení podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2005, č. j. 27 C 36/2004-37, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2006, č. j. 20 Co 128/2006-61, o náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou v roce 2002 ve výši 6.900,- Kč).
Ustanovení §107a o. s. ř. lze použít - jak výše uvedeno - jen tehdy, nastala-li právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod povinnosti na jiného, po zahájení řízení (v daném případě po zahájení řízení o žalobě na obnovu řízení). V případě, že právní skutečnost, s níž právní předpisy přechod nebo převod povinnosti, o kterou v řízení jde, nastala v době před zahájením řízení (před podáním žaloby na obnovu řízení), není postup podle ustanovení §107a o. s. ř. možný.
V projednávané věci žalobkyně v podání ze dne 19. 4. 2007, v němž navrhla, aby do řízení na místo dosavadní žalované (České republiky-Ministerstva financí) nastoupila „Základní škola N. B., příspěvková organizace“, označila za právní skutečnost, v důsledku níž měla přejít na tuto právnickou osobu povinnost uspokojit její nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou v roce 2002 ve výši 6.900,- Kč, rozsudek Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočky v Liberci ze dne 12. 9. 2006, č. j. 29 Co 219/2006-186, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2006.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí na Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. 9. 2006, č. j. 29 Co 219/2006-186, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 10. 2002, č. j. 7 C 65/2002-29, ve výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dne 17. 10. 2001, však není takovou právní skutečností, která by byla způsobilá mít za následek přechod nebo převod povinností z pracovněprávních vztahů. Předmětem žaloby o neplatnost rozvázání pracovního poměru podle ustanovení §64 zákoníku práce (ve znění do 31. 12. 2006) je posouzení právní skutečnosti [neplatnosti určitého (konkrétního) právního úkonu učiněného zaměstnancem nebo zaměstnavatelem a směřujícího k rozvázání pracovního poměru] a jejím důsledkem je – jak správně uvádí dovolatelka – že je postaveno najisto, zda pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem trvá (trval) nebo zda skončil v důsledku soudem přezkoumávaného právního úkonu směřujícího ke skončení pracovního poměru. S rozhodnutím soudu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru však zákoník práce ani zvláštní právní předpisy nespojují přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů.
Právní skutečností, s níž je v posuzované věci spojen přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., bylo - jak správně dovodily soudy obou stupňů - zřízení příspěvkové organizace Základní školy N. B., jejím zřizovatelem m. N. B. ke dni 1. 1. 2003. Vzhledem k tomu, že uvedená právní skutečnost nastala před zahájením řízení o žalobě na obnovu řízení (žaloba byla podána dne 25. 5. 2006), nebyly splněny předpoklady k vydání usnesení podle ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř., tedy pro vyhovění návrhu, kterým se žalobkyně domáhala, aby na místo dosavadní žalované (České republiky – Ministerstva financí) do řízení vstoupila „Základní škola N. B., příspěvková organizace“.
Z uvedeného je zřejmé, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst.1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. ledna 2009
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, zastoupené advokátem, o 6.900,- Kč s úrokem z prodlení, o žalobě na obnovu řízení podané žalobkyní proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. prosince 2005, č. j. 27 C 36/2004-37, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2006, č. j. 20 Co 128/2006-61, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 38/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2007, č. j. 35 Co 284/2007-40, takto: Dovolání žalobkyně se zamítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2006, č. j. 20 Co 128/2006-61, zamítl návrh žalobkyně na připuštění vstupu Základní školy N. B., do řízení na místo žalované (České republiky-Ministerstva financí), potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2005, č. j. 27 C 36/2004-37, ve věci samé [ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 6.900,- Kč (na náhradě mzdy za nevyčerpanou dovolenou v roce 2002) s úrokem z prodlení ve výši 6% z této částky od 11. 1. 2004 do zaplacení], ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává, a rozhodl, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že za situace, kdy práva a povinnosti z pracovního vztahu žalobkyně přešly ve smyslu ustanovení §249 odst. 2 zák. práce na Základní školu N. B. (která byla zřízena ke dni 1. 1. 2003 jako příspěvková organizace se samostatnou právní subjektivitou a která je jako zaměstnavatel žalobkyně povinna vypořádat i její dříve vzniklé nároky), není žalovaná Česká republika-Ministerstvo financí ve věci pasivně legitimována.
Žalobkyně podala dne 25. 5. 2006 u Obvodního soudu pro Prahu 1 proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2005, č. j. 27 C 36/2004-37, žalobu na obnovu řízení. Žalobu odůvodnila tím, že „tu je rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a z něj plynoucí skutečnosti, které nemohla bez své viny použít v původním řízení před soudem prvního stupně a též před odvolacím soudem, přičemž tyto skutečnosti mohou pro žalobkyni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci“; uvedla dále, že „novým rozhodnutím“ je rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 544, 471/2005, který jí (jejímu zástupci) byl doručen dne 11. 5. 2006 a který zrušil (mimo jiné) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 1. 2004, č. j. 29 Co 177/2003-98 (vydaný ve věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 65/2002, a týkající se určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dne 17. 10. 2001 jejím tehdejším zaměstnavatelem ČR-Okresním úřadem v Č. L.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovozuje, že v důsledku zrušení citovaného rozsudku krajského soudu je „v současné době právní postavení žalobkyně vůči tehdejšímu zaměstnavateli (státu) opět nejasné a soudem nerozhodnuté“ a že do doby, než bude rozhodnuto o její žalobě na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, „platí právní stav, že výpověď je platná a nároky žalobkyně musí uspokojit dosavadní zaměstnavatel – stát“; žalovanou označila jako: „Česká republika - Ministerstvo financí“.
V průběhu řízení (o žalobě na obnovu řízení) žalobkyně podáním ze dne 19. 4. 2007 (doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 20. 4. 2007) oznámila soudu, že po zahájení tohoto řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod povinnosti účastníka řízení (v tomto případě žalované), a jako právní skutečnost, která „měla za následek převod nebo přechod práv“, označila „rozhodnutí Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočka v Liberci ze dne 12. 9. 2006, č. j. 29 Co 219/2006-186“, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 10. 2002, č. j. 7 C 65/2002-29, ve výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dne 17. 10. 2001 tehdejším zaměstnavatelem Českou republikou – Okresním úřadem v Č. L.; má zato, že „tato právní skutečnost odstranila pochybnosti o tom, je-li pracovní poměr žalobkyně vůči České republice ukončen či nikoliv, a vyjasnila se otázka, kdo je povinen uspokojit nároky žalobkyně vzniklé z pracovněprávních vztahů vůči České republice“, neboť „bylo najisto a právoplatně deklarováno, že tímto procesním nástupcem je Základní škola N. B., příspěvková organizace“. Vycházeje z toho, že označená právní skutečnost nastala po podání žaloby na obnovu řízení (dne 16. 10. 2006, kdy nabyl uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočky v Liberci právní moci), žalobkyně podle ustanovení §107a o. s. ř. navrhla, aby na místo dosavadní žalované vstoupila do řízení jako žalovaná „Základní škola N. B., příspěvková organizace“.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 10. 5. 2007, č. j. 27 C 38/2006-33, návrh žalobkyně zamítl. Dospěl k závěru, že v posuzovaném případě „podmínky pro připuštění procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. splněny nejsou“, neboť právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti na straně žalované, nastala ještě před zahájením řízení o žalobě na obnovu řízení (ke dni 1. 1. 2003, kdy došlo na podkladě zřizovací listiny m. N. B. ve spojení s ustanovením §24 odst. 4 zákona č. 564/1990 Sb. k přechodu práv a povinností na nového zaměstnavatele Základní školu N. B.).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. června 2007, č. j. 35 Co 284/2007-40, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně (a v souladu se závěry Městského soudu v Praze vyslovenými v jeho rozsudku ze dne 4. 5. 2006, č. j. 20 Co 128/2006-61, proti kterému nyní podává žalobkyně žalobu na obnovu řízení) dospěl k závěru, že podmínky, za nichž lze vyhovět návrhu žalobkyně na vstup nového subjektu do řízení na místo dosavadní žalované postupem podle ustanovení §107a o. s. ř., nejsou splněny. Zdůraznil, že právní moc rozsudku Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočka v Liberci ze dne 12. 9. 2006, č. j. 29 Co 219/2006-186, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 10. 2002, č. j. 7 C 65/2002-29, ve výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dne 17. 10. 2001, nepředstavuje právní skutečnost, s níž by byl spojen převod nebo přechod práv či povinností, o něž v řízení jde, neboť se jedná o rozsudek, jenž „určitý již dříve existující právní stav pouze deklaruje“, a že existence tohoto rozsudku tak zůstává zcela bez vlivu na to, že zaměstnavatelem žalobkyně žalovaný stát není již od 1. 1. 2003, kdy ze zákona došlo k zániku Okresního úřadu v Č. L. a kdy se jejím zaměstnavatelem stala Základní škola N. B. jako nově zřízená příspěvková organizace; tato skutečnost tedy nastala v době před podáním žaloby na obnovu řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž – s poukazem na pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočky v Liberci ze dne 12. 9. 2006, č. j. 29 Co 219/2006-186 - odvolacímu soudu vytýká, že „vůbec nereagoval na její tvrzení ohledně vzniku nové právní skutečnosti (nabytí právní moci zmíněného rozsudku), která měla podle jejího názoru za následek převod nebo přechod práv a povinností“. Opakovaně namítá, že zcela jasně a srozumitelně označila právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práv (citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočka v Liberci, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2006), a dovozuje, že „až tímto pravomocným rozhodnutím byly vyjasněny právní vztahy mezi žalobkyní a žalovanou v tom smyslu, že od 16. 10. 2006 bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru je neplatná a pracovněprávní vztahy se nadále řídí zákoníkem práce“, a že „do 16. 10. 2006 nebyla tato skutečnost (neplatné rozvázání pracovního poměru) známa a, pokud by žaloba o neplatnosti výpovědi a neplatnosti skončení pracovního poměru byla zamítnuta, nároky žalobkyně z pracovněprávních vztahů by uspokojoval nadále, jako dosud, stát prostřednictvím Ministerstva financí“. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně „odmítl nebo zamítl“, neboť „v postupu obou soudů neshledává žádné právní a faktické vady a domnívá se, že věc byla zcela správně právně posouzena, tedy důvod pro dovolání dle §241a odst. 1 o. s. ř. neshledává“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 občanského soudního řádu a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Účastníky občanského soudního řízení jsou žalobce a žalovaný (§90 o. s. ř.).
Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (§107a odst.1 o. s. ř.). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř., a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (§107a odst. 2 o. s. ř.).
Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde (v důsledku universální nebo singulární sukcese), nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení, tak jak byl vymezen podle ustanovení §90 o. s. ř. K procesnímu nástupnictví může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka (jeho právního předchůdce), a jestliže soud tuto změnu v okruhu účastníků připustí.
Navrhne-li žalobce, aby nabyvatel povinnosti vstoupil do řízení na místo žalovaného, soud - jak vyplývá z ustanovení §107a odst. 1 a 2 o. s. ř. - ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda se jedná o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod nebo převod povinností (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod povinností), zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod povinnosti, o něž v řízení jde (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, které bylo uveřejněno pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
Otázkou, zda tvrzená povinnost, která měla být převedena nebo která měla přejít na jiného, tu opravdu je nebo zda podle uvedené právní skutečnosti povinnost opravdu na jiného přešla nebo byla převedena, se přitom soud nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé (v posuzovaném případě opodstatněnosti žaloby na obnovu řízení podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2005, č. j. 27 C 36/2004-37, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2006, č. j. 20 Co 128/2006-61, o náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou v roce 2002 ve výši 6.900,- Kč).
Ustanovení §107a o. s. ř. lze použít - jak výše uvedeno - jen tehdy, nastala-li právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod povinnosti na jiného, po zahájení řízení (v daném případě po zahájení řízení o žalobě na obnovu řízení). V případě, že právní skutečnost, s níž právní předpisy přechod nebo převod povinnosti, o kterou v řízení jde, nastala v době před zahájením řízení (před podáním žaloby na obnovu řízení), není postup podle ustanovení §107a o. s. ř. možný.
V projednávané věci žalobkyně v podání ze dne 19. 4. 2007, v němž navrhla, aby do řízení na místo dosavadní žalované (České republiky-Ministerstva financí) nastoupila „Základní škola N. B., příspěvková organizace“, označila za právní skutečnost, v důsledku níž měla přejít na tuto právnickou osobu povinnost uspokojit její nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou v roce 2002 ve výši 6.900,- Kč, rozsudek Krajského soudu v Ústí na Labem-pobočky v Liberci ze dne 12. 9. 2006, č. j. 29 Co 219/2006-186, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2006.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí na Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. 9. 2006, č. j. 29 Co 219/2006-186, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 10. 2002, č. j. 7 C 65/2002-29, ve výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dne 17. 10. 2001, však není takovou právní skutečností, která by byla způsobilá mít za následek přechod nebo převod povinností z pracovněprávních vztahů. Předmětem žaloby o neplatnost rozvázání pracovního poměru podle ustanovení §64 zákoníku práce (ve znění do 31. 12. 2006) je posouzení právní skutečnosti [neplatnosti určitého (konkrétního) právního úkonu učiněného zaměstnancem nebo zaměstnavatelem a směřujícího k rozvázání pracovního poměru] a jejím důsledkem je – jak správně uvádí dovolatelka – že je postaveno najisto, zda pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem trvá (trval) nebo zda skončil v důsledku soudem přezkoumávaného právního úkonu směřujícího ke skončení pracovního poměru. S rozhodnutím soudu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru však zákoník práce ani zvláštní právní předpisy nespojují přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů.
Právní skutečností, s níž je v posuzované věci spojen přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., bylo - jak správně dovodily soudy obou stupňů - zřízení příspěvkové organizace Základní školy N. B., jejím zřizovatelem m. N. B. ke dni 1. 1. 2003. Vzhledem k tomu, že uvedená právní skutečnost nastala před zahájením řízení o žalobě na obnovu řízení (žaloba byla podána dne 25. 5. 2006), nebyly splněny předpoklady k vydání usnesení podle ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř., tedy pro vyhovění návrhu, kterým se žalobkyně domáhala, aby na místo dosavadní žalované (České republiky – Ministerstva financí) do řízení vstoupila „Základní škola N. B., příspěvková organizace“.
Z uvedeného je zřejmé, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst.1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. ledna 2009
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu