ECLI:CZ:NS:2009:21.CUL.9.2009.1
sp. zn. 21 Cul 9/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného o návrhu navrhovatele J. K., o návrhu podaném proti Nejvyššímu soudu České republiky na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. 29 Cdo 1390/2007, takto:
I. Návrh navrhovatele J. K. na určení lhůty Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu navrhovatele na provedení procesního úkonu v dovolacím řízení proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2006, č. j. 13 Cmo 241/2006-231, se zamítá.
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 5. 2006, č. j. 28 Cm 333/2001-211, zamítl žalobu, kterou se žalobce J. K. domáhal zaplacení 188.721,80 Kč a „62% z částek Kč 4.300,- od 1. 11. 2005 do 31. 12. 2005 a Kč 4.420,- od 1. 11. 2006, představující životní minimum“, co do částky 196.858,10 Kč řízení zastavil a rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává a že „ustanovenému zástupci žalobce advokátu K. V. – S. se přiznává náhrada nákladů řízení v celkové výši Kč 39.490,- z rozpočtových prostředků zdejšího soudu“.
K odvolání žalobce J. K. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2006, č. j. 13 Cmo 241/2006-231, rozsudek soudu prvního stupně „v bodu II. výroku“ (ve výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení 188.721,80 Kč a „62% z částek Kč 4.300,- od 1. 11. 2005 do 31. 12. 2005 a Kč 4.420,- od 1. 11. 2006, představující životní minimum“) a v „bodu III. výroku“ (ve výroku, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává) potvrdil a rozhodl, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že „zástupci žalobce se přiznává odměna za zastupování v odvolacím řízení vůči České republice ve výši 6.575,- Kč“.
Žalobce J. K. podal proti tomuto rozsudku odvolacího soudu dovolání, které došlo soudu prvního stupně dne 1. 3. 2007. Městský soud v Praze po provedení úkonů podle ustanovení §241b o.s.ř. věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání; spis byl Nejvyššímu soudu doručen dne 26. 3. 2007.
Návrhem ze dne 13. 8. 2009 se navrhovatel domáhá, aby bylo Nejvyššímu soudu uloženo „odstranit dosavadní zbytečné průtahy v tomto řízení, a to tím, že se mu ukládá učinit neprodleně veškeré potřebné procesní úkony k tomu, aby mohlo být v konečném důsledku o včas podaném dovolání ze dne 5. 1. 2007 směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2006, č. j. 28 Cm 333/2001-211, věcně rozhodnuto, a to nejpozději do 30 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí“. Návrh zdůvodnil tím, že, nebylo-li za dobu více jak dvou let o podaném dovolání věcně rozhodnuto, „je možno v tomto řízení spatřovat zbytečné průtahy v řízení“.
Nejvyšší soud České republiky, jehož jiný senát než který je podle rozvrhu práce povolán k rozhodnutí o dovolání podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2006, č.j. 13 Cmo 241/2006-231, je příslušný k projednání návrhu [§174a odst. 4 věta za středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“], dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle ustanovení §1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení §6 o. s. ř. v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (kdo je navrhovatel), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Soud návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě (srov. §174a odst. 6 větu druhou zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán (§174a odst. 8 věta první zákona o soudech a soudcích). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
V projednávané věci Nejvyšší soud zjistil, že o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2006, č. j. 13 Cmo 241/2006-231, bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. srpna 2009, č. j. 29 Cdo 1390/2007-250. Protože ve věci bylo již rozhodnuto, byl návrh podle ustanovení §174a odst. 7 části věty před středníkem zákona o soudech a soudcích zamítnut.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. září 2009
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu