ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.1403.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 1403/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. P. M. , zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 25, proti žalovanému Ing. L. Š. , zastoupenému Mgr. Gabrielou Hájkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o povinnosti zdržet se užívání pozemku a umožnění vstupu na pozemek, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 12 C 8/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. října 2006, č. j. 21 Co 229/2006-164, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky
Mgr. Gabriely Hájkové.
Stručné odůvodnění:
Podle čl. II. bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 25. října 2006, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále „o.s.ř.“) a §243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.
Podle §243c odst. 2 o.s.ř. v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování
v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Usnesením ze dne 6. září 2006, č. j. 21 Co 229/2006-152, Krajský soud v Hradci Králové připustil, aby na místo dosavadní žalobkyně H. M. do řízení vstoupil žalobce.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání původní žalobkyně H. M. rozsudkem ze dne 25. října 2006, č. j. 21 Co 229/2006-164, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové (dále „soud prvního stupně“) ze dne 23. září 2005, č. j. 12 C 8/2002-131, ve výrocích pod body I. a II., jimiž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému „umožnit žalobkyni vydáním klíčů od vchodu v oplocení přístup na parcelu č. 233 – pozemku vedenému ve zjednodušené evidenci původního Pozemkového katastru v katastrálním území a obci N., zapsanému v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem v Hradci Králové na LV 724, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a dále se zdržet užívání této parcely“, a rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud rozhodl také o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel
o §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) uplatnil dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. Otázku zásadního právního významu spatřuje v posouzení, „zda je možné vydržet vlastnické právo k pozemku, jehož výměra dosahuje téměř 100% výměry pozemku původního“.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám,
a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení.
Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
V dané věci se právní předchůdci žalovaného na základě postupní smlouvy z roku 1937 chopili držby části sousedního pozemku žalobce parc. č. 233 v k. ú. N., vedeného ve zjednodušené evidenci původ pozemkový katastr (PK), která byla zaměřena jako parc. č. 244/2, vedená v katastru nemovitostí (KN), o výměře 1564 m 2 , s tím, že se jedná
o část jejich pozemku parc. č. 244 PK, který byl v roce 1940 rozdělen na parc. č. 244/1 PK,
o výměře 16148 m 2 , a parc. č. 244/2 PK, o výměře 1730 m 2 . Dovolatel zpochybňuje názor odvolacího soudu, podle něhož šlo o držbu oprávněnou, a to s ohledem na výměry dotčených pozemků. Závěr odvolacího soudu o existenci dobré víry držitelů však odpovídá judikatuře dovolacího soudu.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 8. března 2005, sp. zn. 22 Cdo 1594/2004, publikovaném pod C 3670 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu,
C. H. Beck, uvedl, že „n abyvatel nemovitosti, který se chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Nelze stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen koupený pozemek; každý případ je třeba posoudit individuálně. Oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více (například půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem)“. Zároveň v rozsudku ze dne 15. června 2006, sp. zn. 22 Cdo 954/2005, publikovaném pod C 4263 v Souboru civilních rozhodnutí
a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, konstatoval, že „p ři posuzování poměru drženého a skutečně koupeného pozemku za účelem zjištění, zda se držitelem oprávněným stal nabyvatel, který se ujal i držby části sousedního pozemku, jehož vlastnictví nenabyl, je třeba vycházet z poměru výměry všech na sebe navazujících nabytých parcel (tedy pozemku odděleného od sousedních částí vlastnickou hranicí, který může zahrnout více parcel) k výměře uchopené části cizího pozemku; nestačí vyjít jen z výměry parcely přiléhající k této části s pominutím výměry všech nabytých parcel“. Dovolatel se mylně domnívá, že z hlediska dobré víry právních předchůdců žalovaného je rozhodující porovnání výměr pozemků nově označených jako parc. č. 244/2 KN, o výměře 1564 m 2 , a parc. č. 244/2 PK, o výměře 1730 m 2 . Odvolací soud svůj závěr o oprávněnosti držby právních předchůdců žalovaného založil na zjištění, že se sporného pozemku chopili jako části svého pozemku parc. č. 244 PK, jehož výměra jej podstatně převyšovala. Skutečnost, že byl pozemek parc. č. 244 PK později rozdělen je i s ohledem na uvedenou judikaturu dovolacího soudu nevýznamná, stejně jako okolnosti, které nastaly po vydržení 1. 1. 1961.
Žalobce dále výslovně napadl výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení; proti němu však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.). Ty představují odměnu advokátky za vyjádření k dovolání podané podle §8,
§10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a čl. II vyhl. č. 277/2006 Sb. ve výši 2.250,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a čl. II vyhl. č. 276/2006 Sb. a činí celkem 2.550,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 10. září 2009
JUDr. Marie Rezková
předsedkyně senátu