ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.145.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 145/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) A. Č., zastoupeného advokátem, a b) J. Č., proti žalovanému J. S., zastoupenému advokátem, o vyklizení části pozemku a o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 8 C 234/2000, o dovolání žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. ledna 2007, č. j. 10 Co 98/2007-288, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích („soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. prosince 2006, č. j. 8 C 234/2000-275, ve věci žalobců A. Č. a R. Č., výrokem pod bodem I. zastavil řízení, výroky pod bodem II. a III. rozhodl o povinnosti žalobců zaplatit náklady řízení a výrokem pod bodem IV. zrušil „rozsudek č. j. 8 C 234/2000-273 ze dne 17. 10. 2006“.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalobců A. Č. a R. Č. do nákladových výroků usnesením ze dne 30. ledna 2007, č. j. 10 Co 98/2007-288, usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky změnil a usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem III. o náhradě nákladů řízení státu potvrdil. Toto rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobců A. Č. a R. Č. doručeno 16. 3. 2007.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 11. července 2007, č. j. 8 C 234/2000-306, určil, že v řízení bude pokračovat s dědici zemřelé R. Č., tj. s A. Č. a J. Č.
V podání z 31. 12. 2007, doručeném odvolacímu soudu 2. 1. 2008, žalobce a) uvedl, že se odvolává proti usnesení odvolacího soudu č. j. 10 Co 98/2007-288. Vyjádřil se ke skutkovým okolnostem věci, omluvil se za časové „zpoždění“ a navrhl, aby věc byla znovu přezkoumána.
Odvolací soud 14. 4. 2008 předložil spis Nejvyššímu soudu „k rozhodnutí o zastavení řízení“, s tím, že žalobce a) na svém podání resp. odvolání proti usnesení odvolacího soudu z 30. 1. 2007, č. j. 10 Co 98/2007-288, trvá.
Nejvyšší soud podání žalobce a) z 31. 12. 2007 a ze 4. 3. 2008 posoudil podle jeho povahy jako dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. ledna 2007, č. j. 10 Co 98/2007-288. Shledal, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu („OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je upravena v §237, §238, §238a, a §239 OSŘ, přičemž z žádného z těchto ustanovení nevyplývá, že dovoláním lze napadnout rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení.
V daném případě směřuje dovolání žalobce a) proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Nejvyšší soud je proto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítl. Lze dodat, že dovolání je též opožděné, protože je dovolatel nedoručil soudu v souladu s §240 odst. 1 OSŘ, tedy ve lhůtě dvou měsíců po doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a nedodržel postup plynoucí z §241 OSŘ, podle něhož musí být dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž dovolání musí být advokátem nebo notářem sepsáno.
Povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení dovolatelem žalovanému nebyla uložena, neboť žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. března 2009
JUDr. Jiří S p á č i l , CSc.
předseda senátu