ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.2137.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 2137/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) T. K., zastoupeného advokátem, b) N. K., a c) T. K., zastoupených zákonným zástupcem T. K., proti žalované: J. B., zastoupené advokátkou, o určení existence věcného břemene chůze a jízdy, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 4 C 4/99, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. února 2009, č. j. 61 Co 216/2008-285, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. února 2009, č. j. 61 Co 216/2008-285, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever (dále „soud prvního stupně“) ze dne 25. února 2008, č. j. 4 C 4/99-260, ve znění opravného usnesení ze dne 14. března 2008, č. j. 4 C 4/99-264.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce a) dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor rozhodnutí“) pod C 5042.
Dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. února 2009, č. j. 61 Co 216/2008-285, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 25. února 2008, č. j. 4 C 4/99-260, ve věci samé, je tzv. nenárokovým dovoláním a může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených
v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
V dané věci dovolatel žádnou právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního právního významu nevymezil. Tvrdí-li, že odvolací soud řeší v rozporu s hmotným právem otázku, zda žalobci nabyli vydržením právo odpovídající věcnému břemeni chůze a jízdy, lze pouze poznamenat, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srov. především právní názor vyjádřený
v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 595/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí pod C 551, podle něhož „přes cizí pozemek lze přecházet na základě různých právních důvodů; může jít například o závazkový vztah, může jít o výprosu (vlastník pozemku přecházení jiných osob přes pozemek trpí, aniž by jim k tomuto přecházení vzniklo nějaké právo), anebo může jít o užívání cizího pozemku jako účelové komunikace. Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni (např. přechází přes cizí pozemek) ještě neznamená, že je držitelem věcného práva.“ Rovněž lze poukázat na rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 8. 1987, sp. zn. 3 Cz 42/87, uveřejněný
v Bulletinu Nejvyššího soudu pod č. 26, ročník 1988, podle kterého „k naplnění dobré víry nestačí, když tvrzené „právo“ k nemovitosti bylo dlouhodobě vykonáváno, aniž vlastník nemovitosti v jeho výkonu bránil, popřípadě, že bylo vykonáváno
„od nepaměti“ například i jinými obyvateli obce apod. Nabyvatelovo přesvědčení o tom, že mu právo odpovídající věcnému břemenu náleží, že nejedná bezprávně, musí být podloženo důvodem opravňujícím k takovému přesvědčení“.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobce a) nebyl úspěšný a žalované náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1
a §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu