ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.2269.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 2269/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. Z., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. L., státnímu podniku, o stanovení povinnosti, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 60/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 29. ledna 2009, č. j. 35 Co 459/2008-214, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. května 2005, č. j. 18 C 60/99-131, zamítl žalobu „o stanovení povinnosti žalovanému zabránit v přítoku povrchových vod na parcely p. p. č. 457 a p. p. č. 458 v k. ú. D. u L.e zapsaných na LV č. 410 pro obec L.“; dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec („odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 4. prosince 2006, č. j. 35 Co 778/2005-148, rozhodl tak, že se „rozsudek okresního soudu ve výroku I. v části, kterou byla zamítnuta žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zabránit v přítoku povrchových vod na parcelu ppč. 458 v k. ú. D. u L. zapsané na LV č. 410 pro k. ú. D. u L. potvrzuje, a dále se v tomto výroku mění tak, že žalovaný je povinen zamezit v přítoku povrchových vod na parcelu ppč. 457 v k. ú. D. u L. zapsanou na LV č. 410 pro k. ú. D. u L.“.
Nejvyšší soud k dovolání žalovaného rozsudkem ze dne 4. června 2008, č. j. 22 Cdo 1244/2007-194, ve znění opravného usnesení ze dne 16. července 2008, č. j. 22 Cdo 1244/2007-208, zrušil rozsudek odvolacího soudu pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému byla uložena povinnost „zamezit v přítoku povrchových vod na parcelu ppč. 457 v k. ú. D. u L. zapsanou na LV č. 410 pro k. ú. D. u L.“ a ve výrocích pod body III. a IV. a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání žalobce odmítl.
Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 29. ledna 2009, č. j. 35 Co 459/2008-214, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku I. v části, kterou byla zamítnuta žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zabránit v přítoku povrchových vod na pozemek parcelu č. 457 v k. ú. D. u L. zapsané na LV č. 410 pro k. ú. D. u L. a ve výroku II., jímž byla uložena žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení u okresního soudu ve výši 3.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku“. Dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „v části výroku III., kterou byla žalobci uložena povinnost nahradit“ náklady řízení zde podrobně specifikované, a rozhodl o nákladech dovolacího a odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není. Rozhodnutí odvolacího soudu vychází z právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. června 2008, č. j. 22 Cdo 1244/2007-194, který byl pro odvolací soud v tomto řízení závazný a na který lze odkázat.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšnému žalovanému náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobci právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2009
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu