ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.3594.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 3594/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně I. S., zastoupené advokátem, proti žalované J., a. s., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 559/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. června 2006, č. j. 8 Co 790/2006-634, takto:
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně i žalované rozsudkem ze dne 15. června 2006, č. j. 8 Co 790/2006-634, v odvoláním napadených výrocích (mimo dovoláním nedotčených výroků pod bodem II. a IV.) změnil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 15. června 2006, č. j. 5 C 559/2004-536, tak, že určil jako vlastnici pozemků v rozsudku specifikovaných žalovanou, zamítl návrh žalobkyně na určení, že ona je vlastnicí těchto pozemků, a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. ledna 2007, č. j. 22 Cdo 3472/2006-671, dovolání žalobkyně zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení. Své rozhodnutí Nejvyšší soud postavil na závěru, že pokud nemovitosti převzal stát (v dané věci právní předchůdce žalované) v rozhodné době bez právního důvodu, mohla se oprávněná osoba domáhat vydání věci podle restitučních předpisů; nemůže se domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, zejména podle §126 odst. 1 občanského zákoníku („obč. zák.“), a to ani formou určení vlastnického práva podle §80 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“), jak to učinila žalobkyně.
Ústavní soud nálezem ze dne 28. července 2009, sp. zn. IV. ÚS 881/07, k ústavní stížnosti žalobkyně proti shora uvedeným rozhodnutím, zrušil „rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 3472/2006-671 ze dne 29. ledna 2007 ve výroku II. o náhradě nákladů řízení a rozsudek Krajského soudu Českých Budějovicích č. j. 8 Co 790/2006-634 ze dne 15. června 2006 ve výroku III. o náhradě nákladů řízení“. Ve zbývající části ústavní stížnost zamítl. Ústavní soud shledal stížnost zjevně neopodstatněnou v části, kde žalobkyně brojila proti rozhodnutím, kterými nebylo vyhověno jejímu žalobnímu návrhu ve věci samé. Porušení práva na spravedlivý proces a práva na právní pomoc ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod však zjistil ve výrocích týkajících se náhrady nákladů řízení. Konstatoval, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku a rozhodnutí soudů o nákladech soudního řízení musí reflektovat průběh soudního řízení. „Je třeba přihlížet ke všem okolnostem v projednávané věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva.“ Ve výjimečných případech, jako je tento, bylo třeba v zájmu spravedlivého procesu odstoupit od základní zásady ovládající rozhodování o náhradě nákladů řízení v civilním sporném procesu, tj. úspěchu ve věci (§142 odst. 1 o. s. ř.), a posoudit nárok na náhradu nákladů řízení podle §147 odst. 1 o. s. ř., neboť spor nevznikl z příčin ležících na straně žalobkyně, ale z důvodů na straně státu – právního předchůdce žalované, který nedbale vedenou evidencí majetkových vztahů v katastru nemovitostí zapříčinil tento spor. Bylo-li jednání státu přičítáno k dobru žalované, jako jeho právní nástupkyni, považuje Ústavní soud za spravedlivé, aby nesla veškeré náklady řízení vzniklé od jeho počátku v roce 1994, které by bez uvedeného jednání státu nebyly vznikly.
Nejvyšší soud je podle čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR a podle přiměřené aplikace §226 odst. 1 a §243d odst. 1 o. s. ř. vázán právním názorem Ústavního soudu obsaženém v jeho kasačním nálezu. Proto v souladu s tímto právním názorem znovu rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení a přiznal právo na jejich náhradu podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 §147 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni. Žalobkyni vznikly náklady představované odměnou advokátovi za jeho zastupování v dovolacím řízení (vypracování dovolání), která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 10 000,- Kč a dále paušální náhradou hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb. (advokátní tarif), tedy celkem 10 300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu