ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.4176.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 4176/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně A. U.N.O., s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. S., zastoupenému advokátkou, o zrušení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 193/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2007, č. j. 54 Co 93/2007-67, takto:
Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč k rukám a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. listopadu 2006, č. j. 16 C 193/2005-46, určil, „že věcné břemeno bytu k bytové jednotce č. 83/4 o velikosti 0+1 nacházející se v prvním nadzemním podlaží domu v P., O., na dobu 99 let, blíže specifikované ve smlouvě ze dne 23. 1. 2002 a zapsané na LV č. 5140 pro kat. území V. ve prospěch J. S., r. č. 350330/119, bytem P., O., není a neexistuje“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je vlastnicí domu č. p. 83 v obci Praha a kat. území V. na základě kupní smlouvy z 11. 12. 2001 s právními účinky vkladu 1. 2. 2002, uzavřené se společností H. P., s. r. o., jako prodávající. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela 1. 9. 1999 s žalovaným nájemní smlouvu na dobu neurčitou ohledně nájmu bytu č. 4 v přízemí označeného domu, sestávajícího ze dvou pokojů, předsíně, koupelny, WC a spíže. Dále 17. 9. 2001 uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému věcné břemeno bydlení v uvedeném bytě č. 4 (rozloha 50 m2) po dobu 99 let. Dohodou uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným z 23. 1. 2002 byla smlouva o zřízení věcného břemene ze 17. 9. 2001 zrušena a téhož dne, tj. 23. 1. 2002, právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli novou smlouvu, kterou bylo žalovanému zřízeno věcné břemeno bydlení v bytě č. 4 v domě č. p. 83 v P. na dobu 99 let. Právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí podle smlouvy o zřízení věcného břemene z 23. 1. 2002 nastaly 23. 1. 2002. Žalobkyně prohlášením vlastníka budovy z 23. 11. 2003 ve smyslu §5 (správně §4) zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, vymezila v předmětném domě č. p. 83 jednotky (bytové). Podle tohoto prohlášení se v prvním nadzemním podlaží nacházejí čtyři bytové jednotky, mimo jiné bytová jednotka č. 83/2 o výměře 54 m2 a č. 83/4 (0+1) o výměře 18,7 m2. Žalobkyně se návrhem z 19. 10. 2004 domáhala u Katastrálního úřadu pro hlavní město P. opravy zápisu věcného břemene zřízeného ve prospěch žalovaného s tím, že ze smlouvy o zřízení věcného břemene vyplývá, že se týká bytu o velikosti 2+1 v prvním nadzemním podlaží, tj. bytové jednotky č. 83/2, nikoliv bytové jednotky č. 83/4, což je garsoniéra. Žalovaný odmítl podepsat souhlasné prohlášení účastníků k číslu bytové jednotky, které se smlouva o zřízení věcného břemene týká, požadované katastrálním úřadem, a setrval na tom, že užívá byt č. 4 o rozloze 50 m2. Vadu spatřuje v prohlášení vlastníka o vymezení jednotek, které lze opravit. Žalobkyně se v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 8 C 323/2004 domáhá zrušení předmětného věcného břemene. Soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení a žalobě vyhověl s tím, že k bytové jednotce č. 83/4 o výměře 18,7 m2 věcné břemeno nebylo stranami nikdy sjednáno a nemělo být ani zapsáno do katastru nemovitostí.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 25. dubna 2007, č. j. 54 Co 93/2007-67, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Dospěl však k odlišnému právnímu závěru ohledně existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Uvedl, že v daném případě soudním rozhodnutím nemá být odstraněna nejistota v právních vztazích účastníků plynoucí ze smlouvy o zřízení věcného břemene, ale oprava zjevné nesprávnosti údaje zapsaného v katastru nemovitostí o existujícím hmotněprávním vztahu účastníků, který vznikl na základě listiny zatím právně relevantním způsobem nezpochybněné. Namístě byl postup podle §8 zákona č. 344/1992 Sb., katastrální zákon (dále „katastrální zákon“). Pokud žalobkyně nedosáhla opravy zjevné nesprávnosti zápisu věcného břemene k bytové jednotce č. 83/4 na základě souhlasného prohlášení účastníků, pak měla žádat, aby katastrální úřad o jejím návrhu rozhodl a v závislosti na výsledku tohoto rozhodnutí se případně domáhala nápravy vadného zápisu ve správním řízení. Opravou chyb v zápisech podle §8 katastrálního zákona nedochází ke změně právních vztahů chybou dotčených. Žalobkyně proto nemůže mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci při řešení otázky naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Podle názoru žalobkyně závěr odvolacího soudu, že změny zápisu v katastru nemovitostí lze v daném případě dosáhnout pouze v řízení o odstranění zřejmého omylu podle §8 katastrálního zákona, není správný, zejména když katastrální úřad napadený zápis za žádný omyl nepovažuje. Argumentuje tím, že jde o stejný případ, kdy katastrální úřad založí duplicitní list vlastnictví a kdy je na účastnících, aby vlastnické právo jednoho z nich určili souhlasným prohlášením, a pokud se nedohodnou, domáhali se určení vlastnictví žalobou na určení. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl nebo je zamítl. Uvedl, že omylem katastrálního úřadu došlo k nesprávnému zápisu věcného břemene v jeho prospěch k nově vymezené bytové jednotce č. 83/4, ačkoliv tuto bytovou jednotku neužívá ani nikdy neužíval. Nejde o změnu zápisu právní skutečnosti, ale o opravu chyby vzniklé zřejmým omylem. Proto přichází v úvahu postup podle §8 zákona č. 344/1992 Sb. Poukázal na to, že ve věci opravy chybného údaje v katastru nemovitostí bylo již pravomocně rozhodnuto tak, že v katastru nemovitostí zůstane evidováno věcné břemeno bytu v domě č. p. 83 v P. v bytě č. 4 na dobu 99 let.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 25. dubna 2007.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolací soud považuje právní posouzení existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na jí uplatněné určovací žalobě za zcela přesvědčivý a správný natolik, že stačí na něj jen odkázat. Mezi účastníky řízení panuje shoda v tom, že žalovaný není oprávněnou osobou, které by mělo svědčit věcné břemeno k bytové jednotce č. 83/4 o velikosti 0+1 a že takové věcné břemeno ani nikdy neexistovalo. Pokud došlo k zápisu věcného břemene do katastru nemovitostí, stalo se tak nedopatřením či omylem, jenž je snadno vysvětlitelný za pomoci k tomu existujících listin ohledně věcného břemene či věcných břemen týkajících se jiných bytů, resp. jednotek ve stejné budově. Uvedenou zřejmou nesprávnost lze pak odstranit za pomoci institutu opravy chyb v katastrálním operátu upraveném v §8 katastrálního zákona. Předpokladem takové opravy v žádném z možných případů však není souhlasné prohlášení dotčených účastníků daného právního vztahu, jehož zmaření nesouhlasem žalovaného se žalobkyně dovolávala.
Dovolací soud proto uzavírá, že naléhavý právní zájem žalobkyně na určení existence či neexistence jejího věcněprávního vztahu k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí skutečně není obecně dán v případě, kdy žalobkyně může docílit souladu toho, oč jí jde (tj. souladu skutečného stavu se stavem podle katastru nemovitostí) prostřednictvím návrhu na opravu chyby v katastrálním operátu podle §8 katastrálního zákona. V dané věci žalobkyně mohla dosáhnout nápravy vadného zápisu v katastru nemovitostí uvedenou cestou a tudíž její žaloba nemohla být pro nedostatek naléhavého právního zájmu úspěšná.
Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b ) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud nezjistil.
Z uvedených důvodů dovolací soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání žalobkyně zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalovanému vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, a §142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovanému představují odměnu za jeho zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů částku 10.000, Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a činí celkem včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 19 % (§137 odst. 3 o. s. ř.) 12. 257,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. října 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu