ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.4560.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 4560/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. Š., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. Š., zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 321/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2008, č. j. 28 Co 60/2008-299, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2008, č. j. 28 Co 60/2008-299, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. října 2007, č. j. 27 C 321/97, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
31. října 2007, č. j. 27 C 321/97-275, pod bodem I. výroku zastavil řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví ohledně obrazu P. Pod bodem II. do vlastnictví žalobkyně přikázal osobní automobil K. S. SA225GTX, majetkovou hodnotu členských práv a povinností v bytovém družstvu B. spojených s právem užívat byt 3 + 1 ve 3. nadzemním podlaží v P. 4, P. 3389, lednici C. a majetkovou hodnotu ze sporožirového účtu, vedeného u Č. s., a. s., ve výši 600.000,- Kč, vše v celkové hodnotě 1.767.855,80 Kč. Do vlastnictví žalovaného přikázal majetkovou hodnotu členských práv a povinností v bytovém družstvu B. spojených s právem užívat byt 1 + 1 v prvním nadzemním podlaží v P. 4, P. 3389, majetkovou hodnotu osobního automobilu Š. P. 135L, videokameru P., majetkové hodnoty pračky P. a vitríny z kouřového skla, horské kolo dámské a pánské, nádobí Z., majetkovou hodnotu vybavení C. A. a baru, majetkovou hodnotu vkladového certifikátu, vedeného u Č. s., a. s., na vyplacenou částku 1.120.000,- Kč, majetkovou hodnotu účtu ve výši 510.020,19 Kč a majetkovou hodnotu účtu ve výši 1.069.575,87 Kč, vše v celkové hodnotě 3.551.803,90 Kč. Pod bodem III. žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil částku 891.974,- Kč. Pod bodem IV. zamítl žalobu ohledně vypořádání televizoru G. a dětské postele. Pod body V. až VII. rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků, uzavřené 4. 9. 1987, zaniklo rozvodem 6. 6. 1997. K dohodě o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů mezi účastníky nedošlo. Vzal za prokázané, že do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků patří věci movité uvedené ve výroku pod bodem II., příp. majetkové hodnoty věcí v době rozhodování již neexistujících, majetkové hodnoty blíže označených družstevních bytů po odpočtu nesplacených anuit ke dni rozvodu manželství účastníků, jakož peníze z vkladového certifikátu a dvou označených účtů u K. b., a. s. Ceny jednotlivých věcí byly stanoveny znalcem a byly přikázány tomu kterému z účastníků podle toho, kdo z nich je měl po rozvodu manželství v držení. Mezi účastníky byl spor v podstatě jen ohledně peněz z vkladového certifikátu Č. s., a. s., a účtů u K. b., a. s., kdy žalobkyně tvrdila, že jde o úspory účastníků, zatímco žalovaný tvrdil, že šlo o peníze, získané od společnosti P. – C., s. r. o., příp. A. M. A. A., vlastníka uvedené společnosti, na zakoupení pozemků pro tuto společnost. Soud prvního stupně zjistil, že Č. s., a. s., vydala vkladový certifikát na jméno žalovaného s datem vystavení 21. 6. 1995 na částku 1.000.000,- Kč a s datem splatnosti 22. 6. 1996. K jeho zrušení a vyplacení částky včetně úroků 1.120.000,- Kč došlo 25. 6. 1996. Účet č. … byl založen 12. 12. 1995 vkladem částky 500.000,- Kč a téhož dne byl založen i účet č. …. vkladem částky 750.000,- Kč. Dispoziční právo k oběma účtům měl pouze žalovaný. Oba účty byly žalovaným 12. 3. 1996 zrušeny a zůstatky na účtech ve výši 510.020,19 Kč a 1.069.575,87 Kč byly bezhotovostně převedeny na účet se jménem M. K., nyní Š., která byla manželkou A. Podle potvrzení společnosti P. – C., s. r. o., P. 4 – K., H. 926/4, z 12. 12. 1995 A. M. A. A. poskytl žalovanému částku 750.000,- Kč na zakoupení pozemku a zajištění projektu stavby autoservisu v obci J. pro tuto společnost a potvrzení téže společnosti z 8. 1. 1995, podle A. M. A. A. poskytl žalovanému částku 3.000.000 Kč na zakoupení pozemku a zajištění projektu stavby autoservisu v obci J. pro firmu P., s. r. o. Uvedená společnost měla od 13. 9. 1994 sídlo na adrese P. 4, P. 3241. Na adrese P. 4 – K., H. 926/4, měla od 19. 3. 1997 evidovanou provozovnu. V řízení o rozvod manželství účastníků, vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 27 C 116/96, A. M. A. A. jako svědek vypověděl, že půjčil žalovanému na jeho žádost 9. 6. 1995 1.000.000,- Kč, 12. 12. 1995 500.000,- Kč a 750.000,- Kč a 8. 1. 1996 300.000,- Kč. Žalovaný peníze vrátil svědkovi v dubnu a červnu 1996. V dopise z 29. 1. 2001 svědek píše o tom, že v roce 1995 žalovanému poskytl peníze s tím, že mu pomůže se stavbou autoservisu. V průběhu roku 1996 mu žalovaný peníze vrátil. Kupní smlouvou z 29. 12. 1994 nabyla společnost P. – C., s. r. o., od manželů S. pozemky v obci J. za kupní cenu 1.000.000,- Kč s tím, že do 15. 12. 1994 bude zaplacena částka 700.000,- Kč a před podpisem smlouvy 300.000,- Kč, a kupní smlouvou z 10. 7. 1995 pozemky v ceně 13.720,- Kč. Soud prvního stupně na podkladě těchto zjištění učinil závěr, že finanční prostředky z vkladového certifikátu i účtů u K. b., a. s., patří do bezpodílového spoluvlastnictví. Tento závěr odůvodnil tím, že žalovaný nedokázal uvést, zda mu peníze poskytl A. nebo společnost P. – C., s. r. o., a vždy tvrdil, že peníze měly být poskytnuty na nákup pozemků v J. pro označenou společnost, přičemž v tvrzeních žalovaného i jím navržených důkazech jsou rozpory. Soud poukázal na to, že svědek A. popíral, že by peníze měly být použity na nákup pozemků, to začal tvrdit až později. Pozemky v J. byly koupeny již v roce 1994, v červenci 1995 byla koupena jen jejich zbývající nepatrná část, přitom peníze byly ukládány v červnu 1995 – 1.000.000,- Kč a v prosinci 1995 a lednu 1996 jejich zbývající část. Potvrzení předmětné společnosti soud hodnotil jako dodatečně vyhotovená, neboť na adrese uvedené v potvrzeních společnost sídlila až od roku 1997. Nepřesvědčivý je podle soudu i způsob vrácení peněz, kdy svědek A. tvrdil, že žalovaný mu peníze vrátil z účtů v dubnu 1996 a z vkladového certifikátu v červnu 1996, zatímco žalovaný později tvrdil, že peníze z účtů se souhlasem svědka převedl na účet M. K., což bylo potvrzeno zprávou banky.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 4. června 2008, č. j. 28 Co 60/2008-299, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II. změnil tak, že z věcí a majetkových hodnot přikázaných žalobkyni vypustil majetkovou hodnotu ze sporožirového účtu u Č. s., a. s., ve výši 600.000,- Kč a z věcí a majetkových hodnot přikázaných žalovanému vypustil majetkovou hodnotu osobního automobilu Š. P., pračky P., vitríny z kouřového skla, majetkovou hodnotu C. A. včetně baru, majetkovou hodnotu vkladového certifikátu a majetkovou hodnotu obou účtů u K. b., a. s., takže žalobkyni přikázal věci a majetkové hodnoty ve výši 1.167.855,80 Kč a žalovanému ve výši 555.741,- Kč. Žalobkyni uložil, aby žalovanému na vyrovnání podílů zaplatila částku 455.011,40 Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Odvolací soud sice vypustil z vypořádání částku 600.000,- Kč ze sporožirového účtu, osobní automobil Š. P., pračku P., vitrínu z kouřového skla
a hodnotu C. A. včetně baru, neboť žalobkyně sporožirový účet zrušila
a ostatní věci žalovaný prodal, takže ke dni rozhodování neexistovaly, s částkou 600.000,- Kč spotřebovanou žalobkyní a částkou 302.092,- Kč získanou žalovaným prodejem označených věcí a jím spotřebovanou však při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví uvažoval. Pokud jde o finanční prostředky z vkladového certifikátu a na dvou účtech K. b., a. s., odvolací soud poukázal na to, že v usnesení odvolacího soudu z 28. 1. 2003, č. j. 55 Co 3/2003-196, jímž byl zrušen dřívější rozsudek soudu prvního stupně, byl vysloven závazný právní názor, že „odvolací námitky žalobkyně o tom, že u finančních prostředků na vkladovém certifikátu u Č. s., a. s., a na dvou účtech u K. b., a. s., celkem 2.699.595,90 Kč, jde o součást bezpodílového spoluvlastnictví manželů, nikoli o půjčku, jsou nedůvodné, neboť soud musí vycházet ze skutkových zjištění získaných z provedených důkazů a svědek A. vypověděl v rozvodovém řízení, že žalovaný mu půjčené finanční prostředky vrátil“. Podle odvolacího soudu „jednou již v rozhodnutí vyjádřený právní názor platí, proto soud prvního stupně se nemohl od něho odchýlit tím, že nově přehodnotil výpověď žalovaného a jmenovaného svědka v rozvodovém řízení“. Nebylo také prokázáno, že by šlo o úspory manželů na sporožirovém účtu na jméno žalobkyně. Částky vyplacené z vkladového certifikátu a dvou účtů proto nemohou být zohledněny v neprospěch žalovaného. Žalobkyni byly přikázány věci včetně hodnoty členských práv a povinností v družstvu v částce 1.167.855,80 Kč a spolu s částkou 600.000,- Kč se jí dostalo celkem 1.767.855,80 Kč. Žalovanému byly přikázány věci včetně hodnoty členských práv a povinností v družstvu v částce 555.741,- Kč a spolu s částkou 302.092,- Kč se mu dostalo celkem 857.833,- Kč. Při rovnosti podílu je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů částku 455.011,40 Kč.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že odvolací soud nezahrnul do vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků finanční prostředky na vkladovém certifikátu Č. s., a. s., a dvou účtech u K. b., a. s., v celkové výši 2.699.595,90 Kč. Názor odvolacího soudu, že soud prvního stupně vzhledem k již vyjádřenému právnímu názoru odvolacího soudu ve zrušujícím usnesení se nemohl od něho odchýlit tím, že nově přehodnotil výpověď žalovaného a svědka A. v rozvodovém řízení, žalobkyně nepovažuje za správný. Namítla, že v řízení po zrušení dřívějšího rozsudku soudu prvního stupně předložila důkazy, které jí nebyly dříve známy a které zpochybnily výpověď svědka A., že částka cca 2.500.000,- Kč údajně patřila jemu, příp. jeho společnosti, a že tyto finanční prostředky byly zapůjčeny na nákup nemovitostí. S odkazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze 4. 5. 1994
a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále „Nejvyšší soud“) z 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Co 3342/2007, podle názoru žalobkyně soud prvního stupně postupoval správně, když za změněné důkazní situace posoudil věc odlišně. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že jeho předchozí právní závěr je správný i po doplnění dokazování, pak měl povinnost se s těmito důkazy vypořádat a svůj závěr náležitě odůvodnit, což však neučinil. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání s tím, že odvolací soud nepostupoval v rozporu s procesními předpisy, neboť nová zjištění nezměnila poznatky o skutkovém ději, takže vyslovený právní názor ve zrušujícím usnesení měnit nemusel. Poukázal na to, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že finanční prostředky téměř ve výši 2.700.000,- Kč byly původně uloženy na jejím sporožirovém účtu, jak tvrdila. Jejich příjmy za dobu trvání soužití vylučovaly, aby uspořili nad rámec běžné spotřeby tak vysokou částku. Svědek A. jednoznačně potvrdil, že peníze, které od něho převzal, mu všechny vrátil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu je mimo jiné postaveno na tom, „že nebylo vůbec prokázáno tvrzení žalobkyně, že (v případě sporných finančních obnosů) šlo o úspory manželů na sporožirovém účtu na její jméno“. Odvolací soud však pominul, že žalobkyně činila opakované návrhy, aby byl proveden důkaz výpisem z uvedeného účtu. Tento důkaz může být samozřejmě pro výsledek sporu určující, jestliže by z něho bylo možno usoudit na to, zda peníze ze sporožirového účtu žalobkyně, k němuž měl dispoziční právo i žalovaný, nacházející se na tomto účtu v době před založením předmětného vkladového certifikátu a dvou účtů u K. b., nemohly být z něj vybrány a použity žalovaným na založení vkladového certifikátu a vkladu do obou účtů u K. b., jak tvrdí žalobkyně.
Výpis z uvedeného účtu za rok 1995 soud prvního stupně vyžádal až v srpnu
r. 2001, přičemž při jednání konaném 26. 11. 2001 provedl (podle protokolu o jednání a mimo jiné) důkaz zprávou Č. s., a. s., z 24. 8. 2001, nikoli však již jejími přílohami, v nichž byly mimo jiné zaznamenány pohyby na sporožirovém účtu žalobkyně v roce 1995. Soud prvního stupně tak v rozporu s §120 OSŘ neprovedl žalobkyní navržený důkaz k okolnosti rozhodné pro posouzení věci, tj. důkaz výpisem ze sporožirového účtu žalobkyně, přestože jej měl ve spise k dispozici. V rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu ke sporožirovému účtu na jméno žalobkyně tak chybí podstatné zjištění v uvedeném směru, což je ve zjevném rozporu s §157 odst. 2 OSŘ. Jestliže pak odvolací soud přes opakované námitky žalobkyně ponechal uvedené procesní pochybení soudu prvního stupně bez povšimnutí a dovodil, „že nebylo vůbec prokázáno tvrzení žalobkyně, že šlo o úspory manželů na sporožirovém účtu na její jméno“, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 1 písm. a) OSŘ]. Nelze dost dobře učinit závěr, že žalobkyně svá tvrzení neprokázala, jestliže soud, přestože to navrhovala, nezjišťoval ve věci relevantní skutečnosti, ač se toho opakovaně domáhala a svá tvrzení opírala právě o výpis ze sporožirového účtu.
Z uvedených důvodů dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a protože důvod, pro který byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i jeho rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu