ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.4580.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 4580/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J. K., zastoupené advokátkou, proti žalovaným: 1) P. U., 2) S. H., a 3) A. H., oběma zastoupeným advokátkou, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 13 C 100/2001, o dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. srpna 2006, č. j. 42 Co 374/2006-188, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. srpna 2006, č. j. 42 Co 374/2006-188, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 9. 2005, č. j. 13 C 100/2001- 132, výrokem pod bodem I. určil, že „vlastníkem jedné ideální poloviny pozemků parc. č. 1673/8 – lesní pozemek s lesními porosty a 1673/9 – ostatní plocha neplodná s lesními prosty, je nadále žalovaný ad 1) P. U.“, výrokem pod bodem II., zamítl žalobu, aby bylo určeno, že „darovací smlouva uzavřená 12. 6. 2000 mezi dárcem P. U. a obdarovanými S. a A. H. o převodu jedné ideální poloviny pozemků parc. č. 1673/8 – lesní pozemek a lesními porosty a 1673/9 – ostatním plocha neplodná s lesními porosty, je neplatná“, a výroky pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaných 2) a 3) rozsudek soudu prvního stupně v napadené části tj. ve výroku pod bodem I. změnil tak, že určil, že „vlastníkem jedné ideální poloviny pozemků parc. č. 1673/8 - lesní pozemek s lesními porosty a parc. č. 1673/9 – ostatní plocha neplodná s lesními porosty, zapsaných na LV č. 1750 u Katastrálního úřadu F.-M., obec a katastrální území M., je nadále P. U.“, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že spoluvlastníky předmětných pozemků byli žalobkyně a J. S. každá k ideální čtvrtině
a žalovaný 1) k ideální polovině. Dne 12. 6. 2000 uzavřel žalovaný 1) se žalovanými 2) a 3) darovací smlouvu (s účinky vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni 13. 6. 2000), podle které jim daroval každému ideální čtvrtinu pozemků, aniž spoluvlastnický podíl nabídl spoluvlastnicím ke koupi. Žalobkyně a původně také žalobkyně J. S. se dovolaly v žalobě, podané 30. 8. 2000, podle §40a občanského zákoníku (dále „ObčZ“) relativní neplatnosti této darovací smlouvy z titulu porušení předkupního práva, vyplývajícího z §140 ObčZ. V průběhu řízení J. S. zemřela a spoluvlastnický podíl k pozemkům děděním po ní nabyla žalobkyně. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že spoluvlastník je povinen nabídnout svůj podíl ke koupi dalším spoluvlastníkům i v případě, že hodlá spoluvlastnický podíl darovat, tedy že předkupní právo podle §140 ObčZ platí i pro bezúplatné převody spoluvlastnického podílu. Oproti soudu prvního stupně však nepovažoval darovací smlouvu za neplatnou pro obcházení zákona podle §39 ObčZ, neboť „důvody této neplatnosti byly v podstatě těmi, které je nutno podřadit pod následek spojený s porušením povinností daných §140 ObčZ, a to dovolání se relativní neplatnosti této smlouvy podle §40a ObčZ“. Jestliže se spoluvlastnice dovolaly relativní neplatnosti darovací smlouvy z 12. 6. 2000, je žalovaný 1) nadále spoluvlastníkem pozemků v rozsahu ideální poloviny a žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení tohoto jeho práva ve smyslu §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) vůči všem žalovaným. V katastru nemovitostí jsou jako spoluvlastníci tohoto podílu k pozemkům (každý z jedné ideální čtvrtiny) zapsáni žalovaní 2) a 3) a podle rozhodnutí soudu bude žalovaný 1) jako spoluvlastník pozemků v katastru nemovitostí znovu zapsán. Odvolací soud uvedl, že změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části jen z formálního důvodu tak, aby nemovitosti byly ve výroku přesně označeny.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 2) a 3) dovolání, jehož přípustnost dovozují z §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, a namítají nesprávné právní posouzení věci. Neobstojí závěr odvolacího soudu, že se předkupní právo podle §140 ObčZ vztahuje i na bezúplatné převody, neboť je i v rozporu s judikaturou. Odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1143/2000, v němž je uvedeno, že smlouva, kterou se uskutečňuje vklad spoluvlastnického podílu k nemovitosti do obchodní společnosti má charakter kupní smlouvy, přičemž odvolací soud, jehož rozsudek byl přezkoumáván, zdůraznil, že „při bezúplatném převodu spoluvlastnického podílu by nešlo o převod, na který by bylo možno vztáhnout ustanovení o předkupním právu“. Také v rozsudku ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2764/99, se Nejvyšší soud zabýval problematikou předkupního práva a uvedl, že institut předkupního práva mezi spoluvlastníky je prostředkem omezujícím právo spoluvlastníka v jeho dispozici – ve volné možnosti úplatně převést spoluvlastnický podíl na třetí osobu. Rovněž odborná literatura, kterou specifikují, zastává názor, že předkupní právo lze jen velmi obtížně vztahovat na darování spoluvlastnického podílu. Dovolatelé nesouhlasí ani s tím, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení, že žalovanému 1) náleží spoluvlastnický podíl k pozemkům. Dovozují, že právní postavení žalobkyně se ani po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu nijak nezměnilo, nebyla účastnicí darovací smlouvy a její spoluvlastnický podíl k pozemkům nebyl darovací smlouvou nijak dotčen. Navrhují, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Podáním z 27. 8. 2007 žalovaní 2) a 3) předložili kupní smlouvu uzavřenou mezi prodávajícím P. U. a kupujícím M. K. dne 20. 3. 2007 s účinky vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni 26. 3. 2007, kterou prodávající převedl na kupujícího spoluvlastnický podíl k předmětným pozemkům v rozsahu ideální poloviny. V dalším podání z 12. 2. 2009, označeném jako dodatek k dovolání, dovolatelé uvedli, že v rozsudku z 20. 10. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2408/2007, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že na bezúplatný převod spoluvlastnického podílu se předkupní právo podílových spoluvlastníků podle §140 ObčZ nevztahuje.
Žalobkyně se vyjádřila tak, že názor odvolacího soudu o naléhavém právním zájmu na žalovaném určení a neplatnosti darovací smlouvy je správný. Navrhla podle obsahu, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenými oprávněnými osobami – účastníky řízení, zkoumal, zda jde o dovolání přípustné. Žalovaní mají v řízení postavení nerozlučných společníků a dovoláním je tak rozsudek odvolacího soudu napaden i ohledně žalovaného 1).
Odvolací soud sám uvedl, že změnil rozsudek soudu prvního stupně z důvodu formulačních – přesné specifikace nemovitostí. V takovém případě nejde o rozsudek měnící, neboť po obsahové stránce neposoudil rozdílně práva a povinnosti ve vztazích mezi účastníky (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 30. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdo 931/97, uveřejněné pod R 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozsudek odvolacího soudu je proto rozhodnutím, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Dovolání proti němu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) OSŘ. Předchozím rozsudkem soudu prvního stupně ze 7. 11. 2001, č. j. 13 C 100/2001-27, který byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze 17. 6. 2002, č. j. 13 Co 165/2002-49, bylo rozhodováno o jiné věci - o určení neplatnosti darovací smlouvy z 12. 3. 2000. Teprve později byla žaloba rozšířena o určení spoluvlastnického práva k nemovitostem.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam [ 237 odst. 1 písm. c) OSŘ]. Podle odstavce 3 téhož ustanovení má rozhodnutí po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolateli předestřená otázka, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení spoluvlastnického práva žalovaného 1) k pozemkům, zásadní význam rozsudku odvolacího soudu nezakládá. Nejvyšší soud uvedl už v rozsudku ze 17. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1798/2002, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1624, že „zůstává-li pro podílového spoluvlastníka sporným, s kým je ve spoluvlastnickém vztahu, má naléhavý právní zájem na určení, že určitá osoba je spoluvlastníkem určitého podílu na společné věci, i když se ke spoluvlastnictví nehlásí a podle zápisu v katastru nemovitostí je spoluvlastníkem někdo jiný“. Pokud dovolatelé uvedli, že žalovaný 1) spoluvlastnický podíl k nemovitostem prodal, dovolací soud podotýká, že rozhoduje o mimořádném opravném prostředku a nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly po právní moci rozsudku odvolacího soudu.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je však přípustné pro rozpor s judikaturou dovolacího soudu.
K otázce, zda se předkupní právo podílových spoluvlastníků podle §140 ObčZ vztahuje i na případy darování spoluvlastnického podílu jakožto formy bezúplatného převodu, se Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne 20. října 2008, sp. zn. 22 Cdo 2408/2007 (uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz). Uvedl, že předkupní právo podílového spoluvlastníka se při převodu spoluvlastnického podílu na základě darovací smlouvy neuplatní. Na argumentaci obsaženou v tomto rozhodnutí dovolací soud v plném rozsahu odkazuje. Uvedený právní názor je v souladu i s aktuálními závěry části odborné literatury (k tomu srovnej: Knappová, M., Švestka, J., Dvořák, J. a kol. Učebnice Občanské právo hmotné. Sv. I. 4. vyd. Praha : ASPI, 2005, s. 374 a 375, Ježek, M. Bezúplatný převod (darování) a předkupní právo dle §140 ObčZ. Právní rozhledy, 2003, č. 3, s. 119; Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník. Velký akademický komentář, Linde Praha, 2008, s. 628, Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1 – 459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 790).
Odvolací soud vyšel z odlišného právního názoru a jeho rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) OSŘ]. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2, 3 věta první OSŘ zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2009
JUDr. Marie R e z k o v á , v. r.
předsedkyně senátu