ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.4835.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 4835/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Rezkové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce T., o. d., proti žalované ČR – Ú. pro z. s. ve v. m., o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 13 C 60/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 2008, č. j. 57 Co 377/2008-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 11. září 2008, č. j. 57 Co 377/2008-82, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 27. března 2008, č. j. 13 C 60/2006-62, kterým bylo určeno, že „žalobce je vlastníkem pozemků p. č. 2344/42 – zastavěná plocha a nádvoří a p. č. 2344/59 – zastavěná plocha a nádvoří, které jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro M. k., Katastrální pracoviště O. na LV č. 60000 pro k. ú. O.-P., obec O., okres O.“ a kterým bylo uloženo žalované zaplatit žalobci náklady řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalovaná podává proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („OSŘ“). Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhuje zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou; není však přípustné, neboť dovoláním napadnuté rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ po právní stránce zásadní význam. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s právním názorem již vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005, publikovaným na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz) a pod č. C 4660 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, a ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 20. listopadu 2007, sp. zn. II. ÚS 755/06, a dále s právním názorem Nejvyššího soudu, plynoucím z jeho usnesení ze dne 4. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 2329/2008, publikovaného na jeho internetových stánkách.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5 OSŘ za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobci náklady dovolacího řízení nevznikly
(§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2009
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu