ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.5064.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 5064/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce V. V., zastoupeného V. B., proti žalovaným: 1) K. Č. a 2) J. Č., zastoupeným advokátem, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 5 C 730/2000, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. dubna 2007, č. j. 24 Co 433/2006-325, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. dubna 2007, č. j. 24 Co 433/2006-325, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Semilech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
14. března 2006, č. j. 5 C 730/2000-303, pod bodem I. výroku zamítl žalobu, aby soud určil, že podle „geometrického plánu číslo 91-163/98 ze dne 7. 9. 1998 část pozemkové parcely 53 – označená v geometrickém plánu jako díl “a“ o výměře 20 m2 a část stavební parcely 31/2 – označená v geometrickém plánu jako díl „b“ o výměře 29 m2 v kat. území M. u K. náleží do výlučného vlastnictví žalobce a že tyto části pozemků jsou nedílnou součástí pozemku parcelního čísla 52/2, zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. 1029 pro kat. území M. u K., obec K., okr. J.“. Pod bodem II. výroku zamítl žalobu, aby soud uložil žalovaným povinnost „zdržet se užívání částí pozemků označených v geometrickém plánu číslo 91-163/98 ze dne 7. 9. 1998 dílem „a“ a dílem „b“, tedy vstupu na pozemky a nakládání s nimi do doby, než bude v katastru nemovitostí provedena změna podle bodu I. žaloby“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že postupní darovací smlouvou z 10. 3. 1971 F. a J. V. postoupili J. a J. V. ideální jednu polovinu nemovitostí, a to k domu č. p. 35, st. parc. č. 31 a pozemky parcelních čísel 52/2 a 53 a ideální polovinu těchto nemovitostí F. a D. V. J. a J. V. kupní smlouvou ze 16. 8. 1974 prodali ideální jednu polovinu K. a J. Č. Smlouvou o výměně nemovitostí z 13. 12. 1984, uzavřenou mezi K. a J. Č. a F. a D. V., došlo k výměně ideální poloviny nemovitostí, tj. domu č. p. 35, st. parc. č. 31/1 a pozemku parc. č. 52/2, ve vlastnictví K. a J. Č. a ideální poloviny nemovitostí, a to domu č. p. 42, st. parc. č. 31/2 a pozemku parc. č. 53, ve vlastnictví F. a D. V. Správně šlo o dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Podkladem pro ocenění měněných nemovitostí byl geometrický plán
č. 6-112-504-84. Nemovitosti nabyté smlouvou o výměně nemovitostí z 13. 12. 1984 F. a D. V. darovali darovací smlouvou z 10. 12. 1994 V. a E. V. Ve smlouvách z 10. 3. 1971, 16. 8. 1974 a 13. 12. 1984 nejsou výměry pozemků uvedeny. Ve smlouvě z 10. 12. 1994 je u pozemku parc. č. 52/2 uvedena výměra 1522 m2 a u st. parc. č. 31/1 128 m2. K rozporům ohledně hranice mezi pozemky účastníků začalo docházet v roce 1998 v souvislosti s výsadbou stromů a později kvůli oplocení pozemku parc. č. 53, kdy žalobce tvrdil, že výsadba stromů má být provedena a plot postaven na jeho pozemku. Z výpovědí žalované 2) a svědka F. V., právního předchůdce žalobce, soud prvního stupně učinil závěr, že nebylo prokázáno, že by žalovaná 2), která zajišťovala záležitosti spojené s uzavřením smlouvy o výměně nemovitostí v roce 1984, seznámila právní předchůdce žalobce, účastníky této smlouvy, s průběhem hranice mezi pozemky podle geometrického plánu, znaleckým posudkem ani platným geometrickým plánem, podle kterého byla smlouva o výměně nemovitostí sepsána a který byl zanesen do katastru nemovitostí. Od roku 1984 až do podání žaloby v roce 2000 tento geometrický plán nebyl zpochybňován. Pokud jde o nabytí vlastnictví ke sporným částem pozemků žalobcem, soud prvního stupně dospěl k závěru, že se tak nestalo z důvodu nedostatku dobré víry žalobce a jeho právních předchůdců po dobu deseti let. K tomu uvedl, že „pokud by soud uvěřil tvrzení žalobce, že od roku 1984 užívali jeho právní předchůdci, tedy jeho rodiče, pozemky v dobré víře, že jim tyto části pozemků náleží, protože nikdy nebyli prokazatelně seznámeni s průběhem hranice mezi pozemky, a poté tyto části pozemků v dobré víře užíval i on sám, musela být desetiletá vydržecí doba podle přesvědčení soudu přerušena uzavřením další smlouvy na nemovitosti, a to darovací smlouvy z 10. 12. 1994“, v níž se odkazuje na geometrický plán z roku 1984 a jsou v ní podle tohoto plánu uvedeny výměry pozemků, takže pokud by účastníci smlouvy věnovali obsahu smlouvy pozornost, museli by nejpozději při jejím podpisu zjistit, jakým způsobem byly nemovitosti v roce 1984 rozděleny.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 4. dubna 2007, č. j. 24 Co 433/2006-325, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, „že žalobce je vlastníkem dílu „a“ pozemkové parcely č. 53 o výměře 20 m2 a dílu „b“ stavební parcely č. 31/2 o výměře 29 m2 v kat. území M. u K., vyznačených v geometrickém plánu č. 91-163/98, ověřeném 31. 8. 1998 Ing. A. M. a potvrzeném Katastrálním úřadem v J. 7. 9. 1998, který tvoří nedílnou součást rozsudku,“ a žalovaným uložil, aby se zdrželi užívání uvedených částí pozemkových parcel. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud doplnil dokazování geometrickým plánem č. 91-163/98, vyhotoveným 31. 8. 1998 a potvrzeným Katastrálním úřadem v J. 7. 9. 1998 pod č. 681/98, z něhož soud zjistil průběh hranic sporných pozemkových částí. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že smlouvou uzavřenou 27. 12. 1984, registrovanou státním notářstvím 29. 12. 1984, vypořádali žalovaní na straně jedné
a právní předchůdci na straně druhé vzájemně své spoluvlastnické podíly k nemovitostem tak, že žalovaní nabyli výlučné vlastnické právo k domu č. p. 42 na st. parc. č. 31/2, ke st. parc. č. 31/2 a pozemku parc. š. 53 a právní předchůdci žalobce k domu č. p. 35 na st. parc. č. 31/1, ke st. parc. č. 31/1 a pozemku parc. č. 52/2. Dále vyšel ze zjištění, že geometrickým plánem z 12. 7. 1984, č. 6-112-504-84, jenž byl vyhotoven bez vědomí právních předchůdců žalobce, kteří nebyli s jeho obsahem ani novým průběhem hranic žalovanými seznámeni, byla st. parc. č. 31 rozdělena na st. parc. č. 31/1 a 31/2 a pozemková parc. č. 52/2 byla zmenšena od 49 m2. V roce 1989 žalovaní na původní pozemkové hranici existující mezi spornými pozemky před vyhotovením geometrického plánu z 12. 7. 1984 vybudovali oplocení a jsou na ní také vysázeny tůje. Odvolací soud dospěl k závěru, že předmětné sporné části pozemků žalobce nabyl do vlastnictví vydržením. Tento závěr mj. odůvodnil tím, že právní předchůdci, kteří nebyli žalovanými seznámeni se změnou hranic mezi pozemky účastníků podle geometrického plánu z 12. 7. 1984, po zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nadále užívali pozemky v hranicích, v nichž je užívali jako podíloví spoluvlastníci, a stali se oprávněnými držiteli části pozemků, o které podle označeného geometrického plánu byla zmenšena původní parc. č. 52/2. Právní předchůdci žalobce s předmětnými pozemky nakládali jako s vlastními a byli vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim uvedené pozemkové části patří. Dobrou víru opírali o určitý domnělý právní důvod – smlouvu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví z 27. 12. 1984 za situace, kdy jim nebyly známy okolnosti, které by v nich musely vyvolávat pochybnosti o tom, zda jim sporné části pozemků skutečně patří. Dobrou víru neztratili ani uzavřením darovací smlouvy z 10. 12. 1994 s ohledem na výměru převáděného pozemku parc. č. 52/2 1522 m2 a výměru skutečně užívaného a drženého pozemku 1571 m2. Desetiletou vydržecí dobu odvolací soud počítal od 29. 12. 1984, tj. ode dne registrace smlouvy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Protože ani žalobci a jeho tehdejší manželce nebyly známy okolnosti vyvolávající pochybnosti
o dobré víře, že předmětné pozemky jsou jejich vlastnictvím, nabyly tyto osoby vlastnické právo ke sporným pozemkům vkladem vlastnického podle smlouvy
z 10. 12. 1994 do katastru nemovitostí k 16. 2. 1995. Žalobce se stal výlučným vlastníkem sporných pozemků na základě dohody z 27. 7. 2005 s účinky vkladu
k 3. 8. 2005. Podle názoru odvolacího soudu žalobce ani jeho právní předchůdci nebyli povinni sledovat stav evidence nemovitostí, zejména neměli-li důvodných pochybností o rozsahu svého pozemkového vlastnictví.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Namítli, že odvolací soud nepřihlédl k jimi předloženým důkazům, a to kolaudačnímu rozhodnutí z 29. 8. 1990, týkajícímu se přístavby domu právního předchůdce žalobce podle stavebního povolení z 10. 6. 1985, kopii katastrálního snímku a kopii záznamu podrobného zaměření změn provedených z důvodu umístění přístavby žalobce. Vzal v úvahu pouze tvrzení žalobce, že on ani jeho právní předchůdci nebyli nikdy seznámeni se skutečným průběhem hranic mezi pozemky na základě geometrického plánu z 12. 7. 1984, vytvořeným z důvodu vypořádání podílového spoluvlastnictví. Dále uvedli, že právní předchůdce žalobce se musel s novým průběhem hranic seznámit nejpozději v roce 1985 proto, že součástí technické dokumentace přístavby jeho domu pro vydání stavebního povolení, které bylo vydáno 10. 6. 1985, bylo i podrobné zaměření změn, které znázorňovalo polohu nové přístavby a zákres hranice, která je předmětem tohoto sporu, a které právní předchůdce žalobce vlastnoručně podepsal. Podle žalovaných „lze jen stěží si představit, že při zákresu přístavby a následném podpisu předmětného dokumentu si nevšiml zcela jasného a zřetelného zákresu hranic mezi pozemky, jak je to uvedeno i v geometrickém plánu z 12. 7. 1984 č. 6-112-504-84“. Žalobce a jeho právní předchůdci se tak nemohli stát oprávněnými držiteli předmětným pozemků. Označeným geometrickým plánem byla pozemková parc. č. 52/2 zmenšena správně o 46 m2, na nichž je právě postavena zmíněna přístavba. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl zamítnutí dovolání. Uvedl, že podrobné zaměření změn č. 47 z roku 1986 bylo provedeno na základě objednávky žalovaného, nikoli právních předchůdců žalobce, a to za účelem zaměření novostavby žalovaných na st. parc. č. 31/2 a přístavby k budově na st. parc. č. 31/2. Kromě zaměření novostavby (nová st. parc. č. 31/3) a přístavby k č. p. 42 na st. parc. č. 31/2 byla zaměřena a oddělena též část pozemku parc. č. 52/2 pro účely vynětí ze zemědělského půdního fondu na přístavbu k č. p. 35 a tato část byla přisloučena k pozemku st. parc. č. 31/1, v té době ve vlastnictví právních předchůdců žalobce. Rozhodnutím o trvalém vynětí odděleného pozemku ze zemědělského půdního fondu ze 17. 1. 1986 došlo ke změně výměr v rámci LV č. 1029, kdy pozemek parc. č. 52/2 o výměře 1568 m2 byl zmenšen o 46 m2 na výměru 1522 m2 a st. parc. č. o výměře 82 m2 byla zvětšena o 46 m2 na výměru 128 m2. Výměry těchto pozemků se od této doby nezměnily a ze strany žalobce a jeho právních předchůdců až do roku 1998, kdy si nechal žalobce z důvodu vzniklého sporu vyhotovit nový geometrický plán na obnovu průběhu vlastnických hranic, který platil před rokem 1984, tj. před vypořádáním podílového spoluvlastnictví, nedošlo k zaměřování změn vlastnických hranic. Pokud se právní předchůdci žalobce v roce 1985 vyjadřovali v rámci stavebního řízení o přístavbu ke své nemovitosti, nestudovali v mapách a výkresech změny zákresu průběhu svých vlastnických hranic, neboť na žádné změny nebyli upozorněni. Ani při této příležitosti nebyli seznámeni s tím, že žalovaní si přivlastnili část pozemku 52/2 bez vědomí právních předchůdců žalobce.
Žalovaní v replice k vyjádření žalobce uvedli, že jediná přístavba k domu č. p. 35 byla postavena na pozemku st. parc. č. 31/1, byla zřízena až po rozdělení pozemků a byla zaměřena záznamem podrobného zaměření změn č. 48 z roku 1986. Nejpozději při tomto zaměření museli být právní předchůdci žalobce seznámeni s průběhem hranic. Opakovaně poukázali na to, že předmětné dělení pozemků bylo provedeno na základě dohody stran, právní předchůdci žalobce byli seznámeni s veškerými náležitostmi rozdělení nemovitostí, stav nemovitostí jim byl dobře znám a tuto skutečnost stvrdili svými vlastnoručními podpisy.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Žalovaní uplatnili dovolací důvod podle §241a odst. 3 OSŘ, tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. S ohledem na konkrétní námitky vznesené v dovolání jde ve skutečnosti o dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) OSŘ, tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Žalovaní při jednání 20. 11. 2001 předložili kopii záznamu podrobného měření změn z roku 1986 v souvislosti s přístavbou provedenou otcem žalobce k důkazu, že otec žalobce neměl žádné výhrady a připomínky k vyznačené hranici mezi pozemky účastníků. Tento záznam se ve spise nachází jako č. l. 43 a 83 a byl jím proveden důkaz při jednání u soudu prvního stupně 18. 12. 2001. Z uvedeného záznamu vyplývá, že byl podepsán V. F. s uvedením adresy bydliště a že sporná hranice mezi pozemky účastníků odpovídá geometrickému plánu z 12. 7. 1984. Tento důkaz soud prvního stupně ve svém rozhodnutí zcela pominul a přehlédl jej i odvolací soud, přestože jde o důkaz, který by mohl mít vliv na posouzení otázky dobré víry právního předchůdce žalobce o tom, že mu patřil sporný pozemek. Pokud odvolací soud, který rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta, změnil tak, že žalobě vyhověl, byl povinen se vypořádat se všemi námitkami, které žalovaní vznesli vůči žalobě v nalézacím řízení, tedy i těmi, které soud prvního stupně ve svém rozhodnutí pominul. To znamená, že byl povinen se vypořádat i s tímto uvedeným důkazem. Jestliže i odvolací soud tento důkaz pominul a přesto rozhodl ve prospěch žalobce, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 21. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2989/2006, publikovaný na www.nsoud.cz.
S ohledem na uvedené dovolacímu soudu nezbylo než rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. května 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu