ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.5093.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 5093/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce R. H., zastoupeného advokátem , proti žalovaným 1) Mgr. O. J. a 2) E. J., zastoupeným advokátem, za účasti vedlejších účastníků na straně žalovaných Mgr. J. H., advokáta, zastoupeného advokátem, a JUDr. J. K., advokáta, správce konkursní podstaty úpadce J. S. – U., o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 378/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2007, č. j. 23 Co 489/2006-199, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným jako společně a nerozdílně oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.100,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejšími účastníky na straně žalovaných nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. září 2006, č. j. 19 C 378/2002-157, zamítl žalobu, aby soud určil, že žalobce je vlastníkem pozemků parcelních čísel 980/54, 980/88, 980/100 a 980/101 v obci P. a kat. území P., zapsaných u Katastrálního úřadu Praha-město původně na LV č. 467 pro obec P. a kat. území P . Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 27. června 2007, č. j. 23 Co 489/2006-199, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost s tím, že žalobce ani neuvedl, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Vedlejší účastníci shodně navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobce jako zjevně bezdůvodné odmítl, případně je zamítl. Rozhodnutí odvolacího soudu považují za správné.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. června 2007.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud České republiky vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přicházela v úvahu jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání v dané věci přípustné podle uvedeného ustanovení však není, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Porušením zákazu převodu vlastnictví uloženého usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí se Nejvyšší soud již zabýval v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2662/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 30/2005, a dále též ve zcela obdobné věci v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. března 2007, sp. zn. 30 Cdo 2441/2006, publikovaném na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Dovolací soud považuje právní závěr, že „kupní smlouva, kterou povinný převedl nemovitost na jiného, i když usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí mu to soud zakázal (§335b odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), je neplatná pro rozpor se zákonem (§39 obč. zák.)“, i nadále za správný a neshledal důvod, aby se od něj odchýlil.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
I. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným 1) a 2) vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Tyto náklady představují odměnu advokáta za jejich zastoupení, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., částku 6.500,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), celkem 7.100,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o.s.ř.
II. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejšími účastníky na straně žalovaných vychází z toho, že žalobce nebyl úspěšný a vedlejším účastníkům na straně žalovaných žádné náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní 1) a 2) podal návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 8. prosince 2009
JUDr. František B a l á k, v. r.
předseda senátu