ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.5336.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 5336/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. P., zastoupenému advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 339/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2007, č. j. 17 Co 198/2007-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 občanského soudního řádu (o. s. ř.), který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Podle konstantní judikatury nepodléhají vnosy do majetku ve společném jmění manželů tzv. valorizaci, a to i v případě, že šlo o pořízení prostředků na pořízení společného bytu. Tak v rozsudku ze dne 19. května 2005, sp. zn. 22 Cdo 2457/2004, publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 3397, Nejvyšší soud vyslovil: „Jestliže jeden z manželů použil hodnotu členského podílu ve stavebním bytovém družstvu, který náležel výlučně jemu, na získání jiného a manželům již společného členského podílu u stavebního bytového družstva, má při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů právo požadovat, aby mu byla ze společného majetku manželů tato hodnota uhrazena. Hodnotu takového vnosu je třeba zásadně zjišťovat ke dni, kdy byl uskutečněn… „Pokud je v době vypořádání hodnota věci, na jejíž získání se jeden z manželů podílel svými oddělenými prostředky, vyšší než její původní hodnota, k tomuto zvýšení se při stanovení úhrady nákladů, vynaložených jen z prostředků jednoho z manželů, nepřihlíží“. Jde přitom o typově stejný případ (vynaložení výlučných prostředků jednoho z manželů na pořízení společného družstevního bytu).
K námitce, že soud měl zjišťovat hodnotu členského podílu ke dni rozvodu: „V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož předmětem je vypořádání hodnoty práv a povinností spojených s užíváním tohoto bytu, se při stanovení ceny těchto majetkových práv vychází z ceny obvyklé a to ke dni zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2001, sp. zn. 22 Cdo 2244/99, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 334).
Ostatní námitky mají skutkovou povahu, resp. vytýkají takové údajné vady řízení, které zásadní význam napadeného rozhodnutí ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohou založit.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2009
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu