ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.5345.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 5345/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. M., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Ing. P. M., zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 178/97, o dovolání obou účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 30. června 2008, č. j. 18 Co 116/2008-568, takto:
I. Dovolání se zamítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. listopadu 2007, č. j. 6 C 178/97-527, ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného hodnotu členských práv a povinností k družstevnímu bytu č. 68 v domě č. p. 469 v O., Urxova 15, ve výši 1.219.000,- Kč a žalovanému uložil, aby žalobkyni na vyrovnání podílu zaplatil částku 527.730,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku.
Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků, uzavřené 1. 7. 1971, zaniklo rozvodem 10. 10. 1996. Po uzavření smíru o vypořádání věcí a majetkových hodnot, které byly mezi účastníky nesporné, zůstalo předmětem sporu vypořádání ceny členských práv a povinností k družstevnímu bytu, nákladů vynaložených ze společného majetku účastníků na oddělený majetek žalovaného – rekonstrukci domu č. p. 389 ve S., příjmy žalovaného z pracovního poměru od společnosti M., a. s., O., Repčinská 86, tantiemy, dividendy a příjmy z prodeje akcií. Po rozvodu manželství soud zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 68 v domě č. p. 469 v O., Urxova 15, s tím, že výlučným nájemcem a členem bytového družstva bude žalovaný. Žalovaný následně 14. 12. 2001 uzavřel s M. a P. D. smlouvu o převodu členských práv a povinností s účinností dohody od 28. 2. 2002 za cenu 510.000,- Kč. Znalec Ing. L. Č. stanovil obvyklou (tržní) cenu předmětného bytu k 24. 9. 2007 podle stavu ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů částkou 1.219.000,- Kč. Za trvání manželství byla ze společných prostředků účastníků na rekonstrukci domu žalovaného ve S. zaplacena částka 783.930,10 Kč. Pokud jde o příjmy žalovaného z pracovního poměru od společnosti M., a. s., ve výši 170.246,- Kč, tantiemy ve výši 37.500,- Kč, dividendy ve výši 621.000,- Kč a příjmy z prodeje akcií ve výši 800.000,- Kč, soud prvního stupně tyto finanční prostředky nezahrnul do vypořádání s tím, že žádným důkazem nebylo prokázáno, že by existovaly ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví v držení žalovaného. Žalovaný zálohově zaplatil žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku 385.000,- Kč. Při výpočtu částky, kterou uložil zaplatit žalovanému žalobkyni na vypořádání jejího podílu, soud zohlednil závazek žalobkyně vůči žalovanému z vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví smírem v částce 88.735,- Kč.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 30. června 2008, č. j. 18 Co 116/2008-568, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil vypořádací podíl ve výši 261.965,- Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Doplnil dokazování mimo jiné znaleckým posudkem Ing. L. Č. ze 6. 3. 2002, z něhož zjistil, že obvyklá cena členských práv a povinností spojených s nájmem družstevního bytu v O., Urxova 15, činila ke dni 26. 2. 2002 částku 495.000,- Kč. Podle odvolacího soudu při zjišťování ceny členských práv a povinností k družstevnímu bytu pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů je třeba vycházet z ceny obvyklé, tj. ceny, kterou by bylo možno dosáhnout za převod členských práv a povinností v rozhodné době a daném místě. Pokud v průběhu řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů došlo k tomu, že bývalý manžel, který se stal výlučným nájemcem bytu a členem bytového družstva, převedl členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu na třetí osobu, pak podle stávající judikatury Nejvyššího soudu České republiky (dále „Nejvyšší soud“) je třeba při vypořádání tohoto majetkového práva mezi manžely zásadně vycházet z obvyklé ceny, které mohlo být dosaženo za převod členských práv a povinností v době převodu. Pokud by však skutečná cena za převod byla vyšší než cena obvyklá, je třeba vypořádat skutečně získanou cenu za převod, která v daném případě činila 510.000,- Kč. Protože předmětem řízení nezůstaly žádné věci, které by bylo možno přikázat některému z účastníků, odvolací soud při vypořádání uvažoval jen s částkou 510.000,- Kč a částkou 783.930,- Kč, vynaloženou ze společných prostředků účastníků na majetek žalovaného. Na rozdíl od soudu prvního stupně nepřihlédl k hodnotě majetku, vypořádaného dohodou účastníků ve formě smíru schváleného soudem, ale jen k částce 385.000,- Kč již zaplacené žalovaným žalobkyni na vypořádání.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali oba účastníci dovolání.
Žalobkyně podala dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Nesouhlasí s rozhodnutím, pokud odvolací soud při vypořádání vycházel z ceny členských práv a povinností k družstevnímu bytu ve výši 510.000,- Kč. Podle názoru žalobkyně je v tomto případě třeba vycházet z aktuální ceny ke dni, kdy soud provádí vypořádání. Uvedla, že zde není žádný důvod, proč by cena členských práv a povinností k předmětnému bytu měla být stanovena jinak, než je tomu u věcí, které se oceňují podle stavu ke dni rozvodu manželství, ale v cenách v době rozhodování o vypořádání. Odvolací soud měl při vypořádání vycházet z ceny členských práv a povinností k družstevnímu bytu shodně jako soud prvního stupně z částky 1.219.000,- Kč. Dále vyslovila nesouhlas s výší soudního poplatku. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný podal dovolání z důvodů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Namítl, že ocenění členských práv a povinností k předmětnému bytu je třeba v daném případě provést ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, tj. k 10. 10. 1996. Za nesprávný považuje právní názor, „že hodnota členských práv k družstevnímu bytu fakticky kopíruje tržní hodnotu bytu ve vlastnictví“. Žalovaný je přesvědčen, že soud měl vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu v bytovém družstvu, který činil 22.000,- Kč. Poukázal na to, že se více zasloužil o získání bytu jako bytu služebního, který žalobkyně odmítla užívat, a proto se domnívá, že by měl být z tohoto důvodu finančně zvýhodněn. Odvolacímu soudu vytknul, že se nezabýval tím, že žalobkyně po rozvodu manželství se stala nájemkyní bytu v T., který byl původně přidělen jemu a který následně koupila od obce za nízkou cenu. Stejně jako žalobkyně nesouhlasí s výší soudního poplatku a nadto i s povinností zaplatit státem zálohované znalečné.
Vyjádření k dovoláním účastníci nepodali.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání byla podána oprávněnými osobami včas a že jsou přípustná, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) v rozsahu uplatněných dovolacích námitek a dospěl k závěru, že dovolání nejsou důvodná.
Právnímu posouzení věci odvolacím soudem nelze nic vytknout. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem a judikaturou Nejvyššího soudu, založenou rozsudkem Nejvyššího soudu z 31. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 3121/2005, [viz C 3993 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, (dále „Soubor rozhodnutí“)], podle níž „při vypořádání společného členského podílu v bytovém družstvu mezi manžely v případě, že byl již výlučným členem družstva (§705 odst. 2 in fine ObčZ) převeden na jinou osobu, se vychází zásadně z jeho obvyklé ceny v době převodu. Pokud by však jeho skutečná cena, za níž byl převeden, převyšovala cenu obvyklou, vypořádá se skutečně získaná cena (výtěžek z převodu původně společného majetkového práva). Převede-li však rozvedený manžel členský podíl za cenu nižší, než je cena obvyklá, je určující cena obvyklá“. Dovolací soud nevidí žádný důvod, pro který by se měl od této své, obecnými soudy respektované judikatury, odchýlit. K dovolací námitce žalobkyně k rozdílnému přístupu při oceňování členského podílu v bytovém družstvu a oceňování jiných majetkových hodnot v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (společného jmění manželů) se poznamenává, že odlišnost je dána především tím, že po ukončeném řízení o žalobě podle §705 odst. 2 ObčZ již nejde o vypořádání společného majetku, ale o dovršení majetkového vypořádání k majetku, který již výlučně náleží jen jednomu z účastníků. Otázka, zda při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jehož součástí je i hodnota členského podílu k družstevnímu bytu, přísluší vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu, byla vyřešena rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ze 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, publikovaným v Souboru rozhodnutí pod C 1528, podle kterého „v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů – bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož součástí je i hodnota členského podílu, nelze při stanovení její výše vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu. Jde o hodnotu, jejíž cena se pro účely uvedeného řízení stanoví cenou obvyklou, tj. cenou, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout“.
Žalovaným tvrzené zásluhy na získání předmětného družstevního bytu a rozsah jeho užívání účastníky jsou okolnostmi významnými pro rozhodování soudu podle §705 odst. 2 ObčZ o tom, který z rozvedených manželů po zrušení práva společného nájmu bytu bude byt nadále užívat jako člen družstva. Nemohou být důvodem pro finanční zvýhodnění některého z účastníků řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (společného jmění manželů), v němž se členský podíl vypořádává. Nalézací soudy také neměly důvod zabývat se v daném řízení tím, jak si žalobkyně polepšila získáním nájmu bytu po rozvodu manželství účastníků.
K poukazům účastníků na negativní důsledky délky soudního řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví na jejich povinnosti z rozhodnutí soudu vyplývající dovolací soud poznamenává, že cena členských práv a povinností k družstevnímu bytu, resp. členského podílu v bytovém družstvu, je přirozeně a nepředvídatelně proměnlivá nejen v závislosti na době, kdy o ní soud rozhoduje v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (společného jmění manželů), ale i v závislosti na nejisté době, kdy bude rozhodnuto o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu rozvedených manželů podle §705 odst. 2 ObčZ. Je také realitou, že cena věci v běhu času je kolísavá někdy ve prospěch jednoho z účastníků, jindy ve prospěch druhého. Není také dost dobře možné soudu stanovit, kdy by měl o vypořádání společného majetku manželů rozhodnout. Je též zcela logické, aby soud při výkladu stejného právního předpisu v době, kdy rozhoduje, vycházel z aktuální a nikoli již překonané judikatury, i když jde o posuzování právních vztahů z doby, kdy soudní praxe vycházela, viděno z dnešního pohledu, z nesprávné či již nepoužitelné judikatury.
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 OSŘ se dovolací soud vůbec nezabýval, protože jej žalovaný nikterak nekonkretizoval.
Podle §236 odst. 1 OSŘ dovoláním je možné napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jednotlivé případy rozhodnutí odvolacího soudu, proti kterým je dovolání přípustné, jsou uvedeny v §237 až §239 OSŘ. Proti rozhodnutím v těchto ustanoveních neuvedených dovolání přípustné není.
Přípustnost dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení a o zaplacení soudního poplatku nevyplývá z §237 odst. 1 OSŘ, neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé, a nelze ji vyvodit ani z §238 až §239 OSŘ, v nichž taková rozhodnutí nejsou uvedena mezi taxativně vyjmenovanými usneseními. Pokud účastníci dovoláním napadli výroky rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení a o zaplacení soudního poplatku, jsou v tomto rozsahu jejich dovolání nepřípustná. K tomu srov. C 2458 Souboru rozhodnutí.
Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud nezjistil.
Z uvedených důvodů dovolací soud proto podle §243b odst. 2 OSŘ dovolání účastníků zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že oba účastníci nebyli v tomto řízení úspěšní (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2009
JUDr. František B a l á k
předseda senátu