ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.947.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 947/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce H. P., zastoupeného advokátkou, proti žalované M. P., zastoupené advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 9 C 101/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. září 2007, č. j. 19 Co 274/2007-199, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. září 2007, č. j. 19 Co 274/2007-199, a rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 19. února 2007, č. j.
9 C 101/2005-162, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Rakovníku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. února 2007, č. j. 9 C 101/2005-162, rozhodl výrokem pod bodem I., že z věcí náležejících do společného jmění manželů („SJM“) „do výlučného vlastnictví žalované připadá fotoaparát zn. E., rychlovarná konvice zn. P. E.“, výrokem pod bodem II., že „do výlučného vlastnictví žalobce připadá odšťavovač zn. A.E.G.“, výrokem pod bodem III., že „žalobce je povinen uhradit dluhy ze smlouvy č. …, uzavřené
u G.E. C. M. ve výši 18.209,- Kč, ze smlouvy č. 411919863, uzavřené
u Č. s., a.s. ve výši 10.366,17 Kč a ze smlouvy č. 1282363845, uzavřené
u pojišťovny U. ve výši 2.050,- Kč“, výrokem pod bodem IV., že „žalovaná je povinna zaplatit dluh ze smlouvy č. …., uzavřené u H. C. F. ve výši 22.707,- Kč“, výrokem pod bodem V., že „žalovaná je povinna žalobci na vypořádání podílu zaplatit částku 342.164,50 Kč, do 30 dnů od právní moci rozsudku“ a výrokem pod bodem VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků, které bylo uzavřeno 13. 9. 1997, bylo rozvedeno ke dni 23. 5. 2003. Pravomocným rozsudkem téhož soudu z 11. 12. 2003, č. j. 7 C 1206/2003-46, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze z 31. 3. 2004, č. j. 25 Co 106/2004-65, bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 28/4 nacházejícímu se ve 4. podlaží domu
č. 2139 v ulici P. N. v R. a bylo rozhodnuto, že výlučným nájemcem a zároveň členem S. b. d. R. se stala žalovaná s tím, že žalobce bude povinen byt vyklidit do 15ti dnů po přidělení náhradního bytu. Členská práva a povinnosti k výše uvedenému družstevnímu bytu převedli na účastníky rodiče žalované Z. a. J. Č. dohodou z 11. 5. 1998, kterou za převodce podepsal otec žalované Z. Č. a za nabyvatele pouze žalovaná. Soud zjistil, že obvyklá cena členských práv a povinností v S. b. d. R. činila ke dni právní moci rozsudku o zrušení práva společného nájmu účastníků v družstvu, tj. k 9. 6. 2004, Kč 780.000,-. Soud nepřisvědčil tvrzení žalované, že jí členská práva a povinnosti k S. b. d. R. dohodou rodiče darovali. Uvedl, že rodiče žalované zamýšleli „byt“ své dceři darovat, v dohodě o převodu členských práv a povinností jsou však jako nabyvatelé uvedeni oba účastníci. Pokud dohodu za stranu nabyvatelů podepsala pouze žalovaná jako manželka, zastoupila tak v souladu s §145 občanského zákoníku („obč. zák.“) žalobce, neboť šlo o obvyklou správu majetku.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 20. září 2007, č. j. 19 Co 274/2007-199, výrokem pod bodem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. tak, „že se žalobci povinnost zaplatit dluh ze smlouvy
č. …., uzavřené u pojišťovny U. p., a.s., ve výši 2 050,- Kč neukládá“, výrokem pod bodem II. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V. tak, „že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání zaniklého společného jmění manželů částku 364.673,85 Kč do 60ti dnů od právní moci rozsudku“, a ve zbývající části rozsudek potvrdil. Znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Skutkové i právní závěry soudu prvního stupně o zařazení hodnoty členského podílu v bytovém družstvu do vypořádání považoval za správné. Uvedl, že žalovaná neprokázala, že by došlo k darování členského podílu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá ve vztahu k výroku pod bodem II. v části měnící výrok V. rozsudku soudu prvního stupně ohledně výše vypořádacího podílu o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Vzhledem k tomu, že při právním posouzení vypořádání majetkového podílu v bytovém družstvu byly hodnotící závěry soudů obou stupňů stejné, lze považovat výrok rozsudku odvolacího soudu pod bodem II. částečně za potvrzující. V této části přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. , neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní pochybení odvolacího soudu (rovněž i soudu prvního stupně) spatřuje ve způsobu vypořádání majetkového podílu v SBD R., když zahrnul do SJM toto majetkové právo v plné obvyklé ceně stanovené znalcem ve výši 780.000,- Kč a nepřihlédl ke způsobu získání tohoto majetkového podílu. Vytýká mu, že se při vypořádání neřídil principy uvedenými v §149 odst. 2 obč. zák. a nevycházel z ustálené judikatury. V řízení bylo nesporně prokázáno, že účastníci za převod členských práv a povinností k SBD R, k němuž došlo dohodou z 11. 5. 1998, rodičům žalované nic nezaplatili. V další dohodě z 11. 5. 1998 o majetkovém vypořádání v souvislosti s dohodou o převodu členských práv a povinností u SBD, kterou byl rovněž proveden důkaz, je použito ze strany rodičů vůči žalované ne zcela správně slovo „dar“, které však jednoznačně potvrzuje bezúplatnost převodu směřovaného pouze k žalované. Tento bezúplatný převod vůči její osobě měl být při vypořádání SJM soudy zohledněn. Již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně uplatnila úvahu, zda by v dané věci nebylo možné rozdělit soubor členských práv a povinností na dvě substance; na nemajetkovou, která by náležela oběma účastníkům a na majetkovou, která by náležela pouze jí. K tomu odvolací soud nezaujal žádné stanovisko. I v případě, že by takový postup nebyl ze zákona možný, měl soud postupovat podle §149 odst. 2 a 3 obč. zák.
a převod zohlednit. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku sp. zn. 7 C 1206/2003, kterým bylo zrušeno právo společného nájmu družstevního bytu a ona se stala výlučnou nájemkyní a členkou družstva, jí byla uložena povinnost zajistit žalobci náhradní byt. Domnívá se, že odvolací soud měl odečíst tržní cenu tohoto náhradního bytu od tržní hodnoty členského podílu u bytového družstva. V tomto směru odkazuje na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 20 Co 186/2000, publikované v Právních rozhledech 2002, č. 101. Žalovaná vytýká odvolacímu soudu, že nerespektoval zásady pro vypořádání SJM uvedené v §149 odst. 2 věta druhá obč. zák. V dané věci se součástí SJM stala značná majetková hodnota bez vynaložení prostředků z „bezpodílového vlastnictví manželů“ (později SJM), přičemž nabytí této hodnoty směřovalo pouze vůči ní. Odvolací soud proto pochybil, když neposoudil majetkový podíl v SBD jako vnos do SJM z jejího výlučného majetku. V tomto směru žalovaná odkázala na podobné případy řešené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 22 Cdo 2457/2004 a 22 Cdo 2160/2004. Odvolací soud měl při stanovení výše podílů účastníků ve smyslu §149 odst. 3 obč. zák. zohlednit i to, že výlučně ona se zasloužila o získání předmětného majetkového práva do SJM. V tomto směru odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2423/2005. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání žalované uvedl, že není přípustné podle zákonných ustanovení, od kterých přípustnost odvozuje žalovaná. Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nepřichází přípustnost dovolání v úvahu, neboť změna výroku V. rozsudku soudu prvního stupně se týkala pouze výpočtu výše vypořádacího podílu, přičemž soudy obou stupňů zaujaly shodné právní hodnocení vzhledem k základu uplatněného nároku. Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pak dovolání rovněž není přípustné, neboť žalovaná zpochybňuje skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, a nikoliv řešení právních otázek. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam pro řešení účinků bezúplatného převodu členského podílu v bytovém družstvu dohodou, jejímž účastníkem byl jen jeden z manželů.
Společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka [§143 odst. 1 písm. a) obč. zák.].
Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že členská práva a povinnosti k předmětnému družstevnímu bytu převedli na účastníky rodiče žalované (z výpovědi účastníků soud zjistil, že „účastníci se nastěhovali do bytu, který vyměnili s rodiči žalované za byt ve vlastnictví žalované, který byl menší“, a rodiče žalované uvedli, že se poté nastěhovali do bytu žalované, a že jejich úmyslem bylo převést jejich družstevní byt jen na žalovanou – str. 4 rozsudku soudu prvního stupně nahoře). Ve smlouvě o převodu členských práv a povinností byli jako nabyvatelé uvedeni oba účastníci, žalobce ji však nepodepsal a nebyl u převodu přítomen. Nebylo učiněno skutkové zjištění, že by účastníci za převod poskytli ze společného jmění rodičům žalované vzájemné plnění. Odvolací soud dokazování neprováděl, přesto, vycházejíc z obsahu žalobcem nepodepsané smlouvy uvedl, že z něj vyplývá vůle převést byt na oba účastníky a že žalovaná neprokázala, že by šlo o darování. Za této situace soudy neviděly důvod pro jiný než stejný podíl účastníků na hodnotě členského podílu s tím, že na věc nelze za zjištěného skutkového stavu aplikovat §149 odst. 2 obč. zák., pokud se toto ustanovení zmiňuje o tom, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí společné věci. S tímto právním posouzením věci však dovolací soud nesouhlasí.
V první řadě je třeba uvést, že pokud v dohodě o převodu členského podílu není uvedeno, že by šlo o převod úplatný, a osoby, které dohodu uzavřely, také tvrdí, že mělo jít o převod bezúplatný (darování), je třeba vycházet z toho, že o darování šlo, nejsou-li tu ovšem důkazy, ze kterých se podává opak. V takovém případě je důkazní břemeno o tom, že šlo o úplatný převod na tom, kdo to tvrdí. Protože v dané věci soudy neučinily skutkové zjištění, že by za převod členského podílu obdrželi rodiče žalované od účastníků plnění, je třeba vycházet z toho, že šlo o darování. Od toho je však třeba oddělit otázku, kdo byl účastníkem darovací smlouvy (obdarovaným), zda žalovaná nebo i žalobce (viz níže).
Společné jmění manželů zahrnuje majetek, kterým jsou nejen věci, ale i práva
a závazky.
V rozsudku ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 266/2005, uveřejněném pod
R 9/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud uvedl: „Z ustanovení
§853 obč. zák. se podává, že občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší.
Obchodní zákoník („obch. zák.“) výslovně neupravuje smlouvu o převodu práv
a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu jako (jen) smlouvu úplatnou, nebo naopak jako (jen) smlouvu bezúplatnou. Ačkoliv se takový převod zpravidla realizuje za úplatu, není vyloučeno (a soudní praxe tuto možnost připouští), aby se tak stalo i bezúplatně (obvyklý je takový postup mezi osobami sobě blízkými), a pak má takový převod povahu darování“. Z tohoto rozhodnutí, stejně jako z rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne
14. ledna 2009, sp. zn. 31 Cdo 855/2008, vyplývá, že judikatura přibližuje právní režim členského podílu režimu věcí. Proto by právní osud členského podílu převedeného „donandi causa“, resp. nabytého za trvání manželství bezúplatně jedním z manželů neměl být zásadě odlišný od osudu za stejných podmínek darované věci.
Společné jmění manželů zahrnuje na rozdíl od bezpodílového spoluvlastnictví manželů majetek, kterým jsou nejen věci, ale i práva a závazky. Předmětem společného jmění nejsou věci, které jeden z manželů nabyl darem. Dovolací soud sice vychází z toho, že v případě, že oba manželé jsou jako nabyvatelé účastníky smlouvy a projeví vůli, aby věc se stala součástí jejich společného jmění, věc do společného jmění patří,
i když byla např. pořízena z výlučných prostředků jen jednoho z nich (srov. např. rozsudek ze dne 19. dubna 2000, sp. zn. 22 Cdo 1658/98, publikovaný jako R 49/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Předpokladem však je, že smlouva byla uzavřena a že jejími účastníky byli oba manželé.
V projednávané věci soud, vycházející z doslovného výkladu §705 obč. zák., již dříve právo společného nájmu bytu zrušil a určil, že byt bude nadále užívat jako členka družstva žalovaná (správností tohoto postupu se nemůže dovolací soud, který je vázán obsahem přezkoumávaných rozsudků, zabývat). V řízení však nebylo zjištěno, že by se žalobce stal účastníkem smlouvy o převodu členského podílu; byla to pouze žalovaná, která za trvání manželství uzavřela smlouvu o bezúplatném nabytí členského podílu. Za této situace nebylo možno vyjít z toho, že došlo k převodu členského podílu na oba účastníky (ve vztahu k žalobci se dohoda o převodu, ke které nepřistoupil, nemohla stát perfektní), hodnota členského podílu tedy nemůže být předmětem vypořádání společného jmění; otázka, zda došlo k platnému darování členského podílu jen žalované nebo zda k převodu vůbec nedošlo již přesahuje rámec řízení v této věci.
Na uvedeném nic nemůže změnit skutečnost, že v dohodě byl jako nabyvatel označen i žalobce; ten však písemně uzavřenou dohodu nepodepsal, nebyl přítomen jejímu uzavření a nestal se jejím účastníkem. Soud prvního stupně v této souvislosti vyslovil názor, že šlo o obvyklou správu majetku, takže postačil podpis dohody žalovanou s účinky i pro žalobce (§145 odst. 2 obč. zák.). Odvolací soud, veden jiným právním názorem, však uvedl. „Zůstává nerozhodným, že se jednalo o právní úkon, který nelze považovat za obstarání běžné záležitosti ve smyslu §21 odst. 1 a 2 zákona č. 94/1963, o rodině, při němž by žalovaná žalobce jako zákonná zástupkyně mohla zastoupit“ (str. 5 rozsudku odvolacího soudu dole). S tímto názorem odvolacího soudu dovolací soud souhlasí a dodává, že dispozice s členským podílem v bytovém družstvu včetně jeho nabytí není ani obvyklou správou majetku, ani obstaráním běžné záležitosti.
Je zřejmé, že dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je dán
a že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. října 2009
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu