ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.1094.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 1094/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně M. c., a. s., zastoupené JUDr. M. C., advokátem, proti žalovanému P. L., zastoupenému JUDr. V. J., advokátem, o zaplacení 3.016.072,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 Cm 31/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. září 2008, č. j. 8 Cmo 113/2008-222, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. V. J., advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. listopadu 2007, č. j. 11 Cm 31/2001-186, zamítl žalobu na zaplacení částky 3.016.072,20 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé žalobkyni v důsledku rozdílu ceny, kterou by žalovanému zaplatila za 3.710,99 tun těžkého topného oleje v případě, že by žalovaný dodal toto množství podle kupní smlouvy a ceny, za kterou musela toto zboží koupit žalobkyně u podnikatele J. V. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala vznik škody, neboť kupní smlouva uzavřená mezi účastníky a kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a J.V. měly odlišný předmět plnění (předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky byl těžký topný olej s obsahem síry do 1 % a předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a J. V. byl těžký topný olej s obsahem síry nad 1 %). Nebylo tak prokázáno, že předmětem obou smluv byl totožný produkt – rozdílnost spočívala v množství síry obsažené v těžkém topném oleji. Navíc žalobkyně neprokázala ani splnění smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a podnikatelem V., tj. přechod vlastnického práva ke sjednanému zboží na žalobkyni.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. září 2008, č. j. 8 Cmo 113/2008-222, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Dovodil, že předpokladem pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody je splnění všech předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. Prvním je existence škody. Sjednala-li si žalobkyně se třetím subjektem dodání jiného zboží, jiných kvalitativních parametrů než mělo zboží, které mu měl dodat a nedodal žalovaný, není rozdíl mezi cenami obou druhů zboží škodou vzniklou žalobkyni. Obsah síry v těžkém topném oleji je kvalitativním ukazatelem, který má kromě jiného dopad i na výši ceny. Odvolací soud v této souvislosti přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala existenci škody, tj. prvního předpokladu pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž za otázku zásadního právního významu označila otázku vzniku škody, kterou odvolací soud podle jejího názoru řešil v rozporu s hmotným právem. Jako další dovolací důvod uvedla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem, že neprokázala vznik škody. Podle dovolatelky dodal podnikatel V. stejný produkt, který měl žalobkyni dodat při splnění smluvních povinností žalovaný. Žalobkyně navrhovala obstarání důkazu dotazem na Český normalizační institut na to, zda parametry těžkého topného oleje uvedené v příloze jsou produkty svými užitnými vlastnostmi a svým určením zastupitelné a natolik podobné, že se dá hovořit o stejné možnosti jejich využití. Soud prvního stupně však tento žalobkyní navržený důkaz nepřipustil. Podle žalobkyně se jednalo o produkty svým určením naprosto zastupitelné a žalobkyně použila zboží dodané náhradou za zboží nedodané žalovaným stejným způsobem, tedy tak, že toto zboží spálila s cílem vyrobit teplo pro potřeby v kampaňovém provozu. Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí nevypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně a nezabýval se zejména těmi, které žalobkyně uvedla proti hodnocení důkazů. Žalobkyně navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu i soudu prvního stupně a navrhl, aby dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, neboť nejsou splněny podmínky pro postup podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání žalobkyně není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v daném případě nejde o situaci, že by odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tato přípustnost je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písm. b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy, že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatelka žádnou právní otázku zásadního významu s judikatorním přesahem nevymezila. Za stavu, kdy napadené rozhodnutí není ani založeno na řešení právní otázky zásadního významu, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena nebo která je odvolacími nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a kdy Nejvyšší soud České republiky neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, mohl by být zásadní právní význam napadeného rozhodnutí naplněn pouze v případě, že by odvolací soud řešil otázku vzniku škody, na jejímž posouzení jeho rozsudek spočívá, v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.). Závěr, že žalobkyni nevznikla škoda, logicky vyplývá ze skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů. Dovolací soud však při přezkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není oprávněn se zabývat jinými než právními otázkami. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesně-právního) předpisu.
V dané věci se však o uvedený případ nejedná. Podstatou problému je jiná než právní otázka, a sice otázka skutkového stavu věci, tj. zda topný olej, který žalobkyně odebrala od podnikatele V. je totožný s topným olejem, který měla žalobkyně odebírat od žalovaného. Dovolatelka sice uvedla dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem), z obsahu dovolání, resp. z vylíčení důvodů dovolání, je však zřejmé, že nesouhlasí s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěl.
Dovolací soud však není oprávněn, jak výše uvedeno, při přezkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí odvolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli, a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.
Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.), nepředstavuje dovolání žalobkyně uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který – jak uvedeno výše – nemůže být způsobilým podkladem pro závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Vzhledem k tomu, že namítaná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, nemůže založit přípustnost dovolání, neboť v posuzovaném případě nebyla řešena otázka, zda je či není takové vady, nevychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesně-právního) předpisu a rovněž posouzení otázky vzniku škody není v rozporu s hmotným právem, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 10.000,- Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů řízení v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19 % DPH ve výši 1.957,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. května 2009
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu