ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.1175.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 1175/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce Mgr. P. K., zast. Mgr. M. H., advokátem proti žalovanému P. K., zast. JUDr. J. B., advokátkou o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 184/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2007, č. j. 20 Co 313/2007-69, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2007, č. j. 20 Co 13/2007-69, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. února 2007, č. j. 24 C 184/2005-56, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze 8. listopadu 2007, č. j. 20 Co 313/2007-69, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 14. února 2007, č. j. 24 C 184/2005-56, jímž byla zamítnuta žaloba se žádostí, aby byl zrušen rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky RSP 170/04 ze dne 4. 5. 2005, a uložena žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 5.979,75 Kč, a to do tří dnů o právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na jejich náhradu částku 4.522,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. J. B.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se žalobce žalobou ze dne 22. 8. 2005 domáhal zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen „Rozhodčí soud při HK a AK ČR“) RSP 170/04 ze dne 4. 5. 2005.
Odvolací soud především konstatoval, že za situace, kdy rozhodčí nález byl žalobci doručen dne 20. 5. 2005 (19. 5. 2005 byla zásilka uložena u provozovatele poštovních služeb) a žaloba byla podána dne 22. 8. 2005, byl návrh na zahájení řízení (žaloba na zrušení rozhodčího nálezu) podán v tříměsíční lhůtě dle §32 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen ZRŘ), tzn. včas. Dále přisvědčil námitce odvolatele (žalobce), že po včasném podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu podle §32 odst. 1 ZRŘ lze dodatečně uplatnit další důvody pro zrušení rozhodčího nálezu dle §31 ZRŘ.
Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodčí smlouva, uzavřená v rámci smlouvy o spolupráci, je „relativně samostatným právním úkonem“ účastníků, jímž vyjádřili úmysl podřídit veškeré sporné otázky související s nároky vyplývajícími ze smlouvy o spolupráci rozhodčímu řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů. Rozhodčí doložka má dle odvolacího soudu širší obsah než smlouva o spolupráci, „neboť se vztahuje i na spory vzniklé v souvislosti s právním vztahem, jenž mínili účastníci založit smlouvu o spolupráci, včetně posouzení otázky platnosti samotné této smlouvy“. Na tomto základě byla proto dána pravomoc Rozhodčího soudu při HK a AK ČR k posouzení otázky platnosti smlouvy o spolupráci jako otázky předběžné. Případná neplatnost smlouvy o spolupráci, jíž není obecný soud oprávněn zkoumat, by nemohla mít za následek neplatnost rozhodčí smlouvy, přičemž „přípustnost podřízení vztahu účastníků rozhodčí smlouvě ve smyslu §2 odst. 2 ZRŘ je jinak nepochybná a žádný důvod neplatnosti rozhodčí smlouvy samotné žalobce netvrdil“.
Podle odvolacího soudu nebyl naplněn důvod pro zrušení rozhodčího nálezu uvedený v ust. §31 písm. c) ZRŘ (tj. že ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem), neboť ustanovení §21 odst. 4 Řádu Rozhodčího soudu při HK a AK ČR („jediný rozhodce se volí vzájemnou dohodou stran a nedojde-li k dohodě, je jmenován předsedou Rozhodčího soudu“), na který rozhodčí smlouva v souladu s ust. §7 ZRŘ odkazuje, je nutné vyložit tak, že rozhodce je jmenován předsedou soudu, není-li zde dohoda sporných stran ať již z důvodu, že se nedohodly, nebo že se vůbec o osobě rozhodce nedohadovaly. Výklad žalobce, že bylo povinností žalovaného (žalobce v rozhodčím řízení) jej výslovně vyzvat k dohodě o rozhodci, „nemá“, jak dovodil odvolací soud, „v daném ustanovení oporu“. K tomu odvolací soud dodal, že žalobce mohl vyvinout v tomto směru iniciativu, měl-li zájem na dohodě o osobě rozhodce, avšak ten na tvrzenou nepovolanost jmenovaného rozhodce neupozornil ani po podání rozhodčí žaloby. V této souvislosti odvolací soud poukázal na ust. §33 ZRŘ, podle něhož soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody uvedené v §31 písm. b) a c) ZRŘ, jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé, a na to, že není důvodu nevěřit žalovanému v jeho obraně, že žalobce s ním před podáním rozhodčí žaloby žádným způsobem nekomunikoval a v důsledku tohoto jeho postoje byla možnost dohody o osobě rozhodce „zřejmě vyloučena“.
Odvolací soud uzavřel, že podmínky pro zrušení rozhodčího nálezu dle §31 písm. b) a c) ZRŘ nejsou dány, a proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 21. 1. 2008 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je dle jeho názoru přípustné dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a své dovolací námitky podřadil dovolacímu důvodu uvedenému v ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že za otázku zásadního právního významu považuje výklad ustanovení Řádu Rozhodčího soudu při HK a AK ČR týkajících se jmenování jediného rozhodce předsedou Rozhodčího soudu při HK a AK ČR v případě, že rozhodce není určen dohodou stran. Dovolatel brojí proti nesprávnému závěru soudů obou stupňů, že rozhodce je jmenován předsedou Rozhodčího soudu při HK a AK ČR, není-li dohoda sporných stran, ať již proto, že se nedohodly, nebo že se vůbec o osobě rozhodce nedohadovaly. Žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu o spolupráci, v jejímž čl. 21 sjednali rozhodčí doložku, dle které měly být všechny spory, jež by mohly vzniknout ze Smlouvy o spolupráci nebo v souvislosti s ní, rozhodovány v rozhodčím řízení u Rozhodčího soudu při HK a AK ČR podle jeho Řádu jediným rozhodcem ustanoveným podle tohoto Řádu. Dovolatel je přesvědčen, že rozhodce JUDr. P. nebyl v uvedené věci povolán k rozhodování, poněvadž byl jmenován jediným rozhodcem v rozporu s Řádem Rozhodčího soudu. Jmenování jediného rozhodce předsedou Rozhodčího soudu dle §21 odst. 4 Řádu Rozhodčího soudu při HK a AK ČR muselo předcházet neúspěšné jednání mezi žalobcem a žalovaným ohledně osoby jediného rozhodce, k čemuž však nedošlo. Nebyla-li splněna tato podmínka uvedená v ust. §21 odst. 4 Řádu Rozhodčího soudu při HK a AK ČR spočívající v nenavržení osoby jediného rozhodce žalovaným, o němž by bylo možné se dohodnout, tzn. v absenci možnosti uzavření dohody o osobě jediného rozhodce mezi účastníky řízení, nebyl předseda Rozhodčího soudu při HK a AK ČR oprávněn jmenovat JUDr. P. jediným rozhodcem. Dovolatel upozornil, že místo pokusu o osobě jediného rozhodce žalovaný v rozhodčí žalobě (v rozhodčím řízení měl postavení žalobce) uvedl, že nepředpokládá, že by se se žalovaným dohodl na konkrétní osobě rozhodce, a proto souhlasil s osobou rozhodce jmenovanou předsedou Rozhodčího soudu při HK a AK ČR.
S ohledem na shora uvedené žalobce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 18. 3. 2008 se k dovolání vyjádřil žalovaný a zejména uvedl, že rozhodčí doložkou strany založily pravomoc Rozhodčího soudu při HK a AK ČR k projednání sporů vyplývajících ze Smlouvy o spolupráci ze dne 26. 11. 2001. Žalovaný akcentoval, že si strany konkrétní osobu rozhodce nesjednaly, ale sjednaly si způsob jeho ustanovení s odkazem na Řád Rozhodčího soudu při HK a AK ČR, a že dovolatel před podáním rozhodčí žaloby s žalovaným nekomunikoval a v důsledku toho byla možnost dohody zřejmě vyloučena. Žalovaný následně odkázal na svá podání a vyjádření, jež učinil v průběhu řízení, a závěrem navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl a zavázal žalobce k náhradě nákladů dovolacího řízení žalovanému.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
V posuzované věci není dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
Ze skutkových zjištění dovoláním nezpochybněných vyplývá, že žalobce se žalovaným uzavřeli dne 26. 11. 2001 smlouvu o spolupráci, jež upravovala práva a povinnosti smluvních stran v rámci příprav na zabezpečení podnikání společnosti C. spol. s r.o. při vysílání programu T. N. a jejímž předmětem bylo dosažení změn při řízení T. N. spočívajících v převzetí kontroly nad T. N. Mgr. P. K., popř. osobami s tímto subjektem spolupracujícími, a dále v prodeji obchodního podílu Mgr. P. K. ve společnosti C. spol. s r.o. V bodě 21 shora uvedené smlouvy o spolupráci ze dne 25. 11. 2001 bylo obsaženo ujednání o tom, že všechny spory, které by mohly vzniknout ze smlouvy o spolupráci nebo v souvislosti s ní, budou s vyloučením pravomoci obecných soudů rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, a to jedním rozhodcem. Smlouva o spolupráci dále odkázala na použití Řádu Rozhodčího soudu. Žalobou ze dne 13. 4. 2004, doručenou Rozhodčímu soudu při HK ČR a AK ČR dne 4. 5. 2004, se žalobce (v řízení před obecnými soudy žalovaný) domáhal po dovolateli zaplacení částky 5.810.000,- Kč a náhrady nákladů rozhodčího řízení. Usnesením ze dne 4. 6. 2004 jmenoval předseda Rozhodčího soudu při HK a AK ČR jediným rozhodcem JUDr. B. P. ve věci vedené u Rozhodčího soudu při HK a AK ČR pod sp. zn. 170/04 s odůvodněním, že „strana žalující zmocnila předsedu Rozhodčího soudu ke jmenování rozhodce“. Písemností ze dne 7. 6. 2004 JUDr. B. P. přijal funkci rozhodce vedené u Rozhodčího soudu při HK a AK ČR ve věci sp. zn. 170/04. Podáním ze dne 4. 6. 2004 žalovaný (v dovolacím řízení dovolatel) vznesl námitku nedostatku pravomoci Rozhodčího soudu při HK a AK ČR a podáním doručeným Rozhodčímu soudu při HK a AK ČR dne 12. 7. 2004 dovolatel odmítl rozhodce JUDr. B. P. Usnesením Předsednictva Rozhodčího soudu při HK a AK ČR ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. Rsp 170/04 bylo rozhodnuto tak, že námitka žalované strany (v řízení před obecnými soudy - strany žalující), jíž se odmítá jediný rozhodce JUDr. B. P., se zamítá a spis se vrací jedinému rozhodci k pokračování v rozhodčím řízení. Usnesením ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. Rsp 170/04 JUDr. B. P. zamítl námitku nedostatku pravomoci Rozhodčího soudu při HK a AK ČR vznesenou Mgr. P. K. dne 4. 6. 2004. V rozhodčím nálezu Rozhodčího soudu při HK a AK ČR ze dne 4. 5. 2005 byla jediným rozhodcem JUDr. B. P. uložena Mgr. P.K. povinnost zaplatit P. K. částku 4.200.000,- Kč a poplatek za rozhodčí řízení ve výši 126.000,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu, a dále byla žaloba co do částky 1.610.000,- Kč zamítnuta s tím, že každá strana nese sama výlohy, které jí vznikly.
Rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno na závěru, že v projednávané věci nebyl naplněn důvod pro zrušení rozhodčího nálezu uvedený v ust. §31 písm. c) ZRŘ (tj. že ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, popř. neměl způsobilost být rozhodcem) ve spojení s ust. §33 ZRŘ, neboť ustanovení §21 odst. 4 Řádu Rozhodčího soudu při HK a AK ČR („jediný rozhodce se volí vzájemnou dohodou stran a nedojde-li k dohodě, je jmenován předsedou Rozhodčího soudu“), na který rozhodčí smlouva v souladu s ust. §7 ZRŘ odkazuje, je nutné vyložit tak, že rozhodce je jmenován předsedou soudu, není-li zde dohoda sporných stran ať již z důvodu, že se nedohodly, nebo že se vůbec o osobě rozhodce nedohadovaly, a protože žalobce (v rozhodčím řízení žalovaný) na nepovolanost Rozhodčím soudem při HK a AK ČR jmenovaného rozhodce neupozornil ani po podání rozhodčí žaloby.
Dovolatel námitkou, podřaditelnou pod dovolací důvod uvedený v ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., v dovolání zejména namítl, že rozhodce JUDr. P. nebyl v uvedené věci povolán k rozhodování, poněvadž byl jmenován jediným rozhodcem v rozporu s §21 odst. 4 Řádu Rozhodčího soudu při HK a AK ČR pro vnitrostátní spory, neboť jmenování jediného rozhodce předsedou Rozhodčího soudu dle §21 odst. 4 Řádu Rozhodčího soudu při HK a AK ČR pro vnitrostátní spory musela předcházet možnost stran smlouvy o spolupráci dohodnout se ohledně osoby jediného rozhodce, k čemuž však nedošlo, a proto nemohl být bez dohody stran předsedou Rozhodčího soudu při HK a AK ČR jmenován JUDr. P. jediným rozhodcem rozhodujícím ve věci.
Dle ust. §7 odst. 1 ZRŘ rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý.
Dle ust. §13 odst. 3 ZRŘ jestliže se strany dohodly na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího soudu a neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak, platí, že se podrobily předpisům uvedeným v odstavci 2, platným v době zahájení řízení před stálým rozhodčím soudem.
Dle §31 písm. c) ZRŘ, soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem.
Dle §33 ZRŘ soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody §31 písm. b) nebo c) ZRŘ, jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé.
V projednávané věci z rozhodčí doložky uvedené v bodě 21 smlouvy o spolupráci ze dne 25. 11. 2001 vyplývá, že se strany dohodly na tom, že všechny spory, které by mohly vzniknout ze smlouvy o spolupráci nebo v souvislosti s ní, budou s vyloučením pravomoci obecných soudů rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, a to jedním rozhodcem. Z toho je zřejmé, že se strany dohodly na příslušnosti Rozhodčího soudu při HK a AK ČR ve smyslu ust. §13 odst. 3 ZRŘ a vzhledem k tomu, že si strany v rozhodčí doložce neujednaly jinak, platí, že se podrobily Řádu pro vnitrostátní spory Rozhodčího soudu při HK a AK ČR.
Dle §21 odst. 4 Řádu pro vnitrostátní spory Rozhodčího soudu při HK a AK ČR se jediný rozhodce volí vzájemnou dohodou stran a nedojde-li k dohodě, je jmenován předsedou Rozhodčího soudu při HK a AK ČR.
Za uvedené situace a vzhledem k dikci ust. §21 odst. 4 Řádu pro vnitrostátní spory Rozhodčího soudu při HK a AK ČR, z které plyne, že se jediný rozhodce volí vzájemnou dohodou stran a teprve až v případě, kdy k dohodě o osobě jediného rozhodce nedojde, jmenuje jej předseda Rozhodčího soudu při HK a AK ČR, je zřejmé, že shora uvedený názor odvolacího soudu spočívající zejména v tom, že předseda Rozhodčího soudu při HK a AK ČR je oprávněn jmenovat jediného rozhodce i v případě, kdy se sporné strany o něm ani nedohadovali, není správný.
V posuzovaném případě z dikce předmětného ustanovení plyne, že pouze v případě, kdy nedojde k dohodě stran o osobě konkrétního rozhodce, nastupuje eventuální možnost jmenování jediného rozhodce předsedou Rozhodčího soudu při HK a AK ČR. Ke zvolení jediného rozhodce by v souzené věci nedošlo pouze tehdy, pokud by se strany nedohodly na osobě konkrétního jediného rozhodce, a to i mj. z důvodu, že by se jedna ze stran odmítala dohodnout, což musí být v řízení o zrušení rozhodčího nálezu obecnými soudy dle §31 písm. c) ZRŘ prokázáno a nepostačí toliko rezignace žalobce (v řízení před obecnými soudy žalovaný) na dohodu se žalovaným (v řízení před obecnými soudy žalobcem), jak sám žalobce (v řízení před obecnými soudy žalovaný) uvedl v žalobě o zaplacení 5.810.000,- Kč ze dne 13. 4. 2004, tj. že „Vzhledem k tomu, že žalobce nepředpokládá, že by se dohodl s žalovaným ohledně konkrétní osoby rozhodce, žalobce proto nadepsanému soudu sděluje, že souhlasí s osobou rozhodce, jež bude jmenována předsedou Rozhodčího soudu.“.
Rozhodující v řízení proto bylo, zda žalovaný (v rozhodčím řízení žalobce), popř. žalobce (v rozhodčím řízení žalovaný) před podáním žaloby o zaplacení 5. 810.000,- Kč u Rozhodčího soudu při HK a AK ČR, v níž pouze žalovaný (v rozhodčím řízení žalobce) souhlasil s tím, že osoba jediného rozhodce bude jmenována předsedou Rozhodčího soudu při HK a AK ČR, vyzval druhou stranu sporu k uzavření dohody o rozhodci, jenž bude jejich spor vzniklý ze smlouvy o spolupráci rozhodovat. Pokud tak nikdo z nich neučinil, nelze dovodit, že nedošlo k dohodě stran o rozhodci, a proto bylo možné přistoupit k jmenování jediného rozhodce předsedou Rozhodčího soudu při HK a AK ČR.
Pokud odvolací soud „poukázal“ na ustanovení §33 ZRŘ, dle kterého soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody §31 písm. b) nebo c) ZRŘ, jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé, je k tomu nutné dodat, že odvolací soud tuto normu na souzenou věc aplikoval nesprávně, neboť žalobce (v rozhodčím řízení žalovaný), jak vyplývá ze shora uvedených skutkových zjištění, důvod uvedený v ust. §31 písm. c) ZRŘ v rozhodčím řízení uplatnil (podáním ze dne 4. 6. 2004 vznesl námitku nedostatku pravomoci Rozhodčího soudu při HK a AK ČR, podáním doručeným Rozhodčímu soudu při HK a AK ČR dne 12. 7. 2004 odmítl rozhodce JUDr. B. P. a při ústním jednání ze dne 20. 9. 2004- viz zápis o projednání námitky nedostatku pravomoci).
V posuzovaném případě odvolací soud nesprávně vyložil ust. §21 odst. 4 Řádu pro vnitrostátní spory Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky o určení osoby jediného rozhodce a dále nesprávně aplikoval ust. §33 ZRŘ, a proto je dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodné.
Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovoláním napadený rozsudek podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu