ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.1323.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 1323/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně D. c., spol. s r. o. „v likvidaci“, zast. Mgr. D. F., advokátem proti žalované A., společnost s ručením omezeným, zast. JUDr. L. K., advokátem o zaplacení částky 10.588.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 9/2005, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. října 2008, č. j. 1 Cmo 168/2008-103, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 10. 2008, č. j. 1 Cmo 168/2008-103, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 5. 2008, č. j. 7 Cm 9/2005-91, jímž tento soud připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila společnost B., s. r. o., zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně správně zjistil, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2005 žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou společnosti B., s. r. o. a tím nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva. Námitku žalované, že v době podání návrhu na změnu účastníka řízení předmětnou pohledávku žalobkyně „nevlastnila“, neshledal odvolací soud důvodnou, neboť dle §107a o. s. ř. záleží na uvážení žalobkyně, zda bude postupovat podle tohoto ustanovení a navrhne změnu účastníka či nikoli. Rovněž okolnost, že žalobkyně, za níž na základě plné moci učinil návrh na změnu účastníka v řízení její zástupce, písemně neoznámila žalované postoupení pohledávky není dle odvolacího osudu právně významná. Odvolací soud dále uvedl, že předmětem řízení byl nárok vyplývající z práva na náhradu újmy vzniklé předběžným opatřením dle §77 odst. 3 o. s. ř., jenž byl ve smlouvě o postoupení pohledávky správně označen.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 9. 3. 2009 napadla žalovaná usnesení odvolacího soudu, aniž by uvedla, z čeho dovozuje přípustnost svého dovolání a aniž by své dovolací námitky podřadila některému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.
V odůvodnění svého dovolání žalovaná brojí zejména proti tomu, že se odvolací soud nedostatečně vypořádal s její námitkou ohledně neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Dále uvedla, že smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena v době, kdy §77 odst. 3 o. s. ř. neplatil, ale smlouva o postoupení pohledávky na něj přesto odkazuje. Dovolatelka vyjádřila pochybnosti, že účetní závěrka společnosti B., s. r. o. za rok 2005 „velice pravděpodobně“ neobsahuje žádné dlouhodobé pohledávky. Smlouva o postoupení pohledávky byla dle dovolatelky účelově uzavřena v souvislosti s likvidací žalobkyně.
Z výše uvedených důvodů žalovaná závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení dovolacího osudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k podanému dovolání, jak plyne z obsahu spisu, nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) nejprve shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovanou), včas, obsahuje stanovené náležitosti a dovolatelka je ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Dovolací soud následně shledal, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.), je dle ust. §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustné.
Dovolatelka v dovolání svými námitkami – stručně řečeno - brojila proti platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2005.
K tomu je nutné říci, že tyto námitky dovolatelky nejsou při posuzování procesního nástupnictví dle §107a odst. 2 o. s. ř. právně významné. Nejvyšší soud České republiky již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v projednávané věci, podle kterého předmětem řízení o návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. občan. zák.
Žalovanou v dovolání uplatněné argumenty tedy nesměřují ke zpochybnění závěru, že postupní smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení. Námitka, že postupitelka nebyla nositelkou postupovaných pohledávek nebo že postupní smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem, popř. že byla účelově uzavřena v souvislosti s likvidací žalobkyně, pak - jak vysvětleno výše - není způsobilá zvrátit správnost závěru o naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí podle §107a odst. 2 o. s. ř.
Jelikož se dovolatelce správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud České republiky rozhodl tak, že dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. a s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2009
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu