ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.1662.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 1662/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně A. C. R., a.s., zastoupené JUDr. S. N., advokátkou proti žalované A. M. s.r.o., o zaplacení 178 371,03 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 164/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2008, č.j. 2 Cmo 242/2008-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. prosince 2008, č.j. 2 Cmo 242/2008-97, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. června 2008, č.j. 45 Cm 164/2006-66, ve výroku I. o zamítnutí žaloby na zaplacení 178 371,03 Kč s příslušenstvím a ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že uplatněná pohledávka představuje sjednané obratové bonusy a marketingový příspěvek ze smlouvy o základních podmínkách výroby a podpory prodeje zboží č. 05/2000-18 ze dne 4.5.2000 ve znění dodatku 1 a 2, který učinili účastníci nesporným. Shodně se soudem prvního stupně vzal odvolací soud za rozhodující pro právní posouzení zjištění v podobě „Oznámení o postoupení pohledávek na společnost M. B. s.r.o.“ ze dne 19.2.2003 odeslaného žalobkyní faxem žalované, oznámení o postoupení pohledávek žalobkyně s datem doručení žalované dne 7.1.2002, dohody o vzájemném vyrovnání závazků učiněné společností M. B. s.r.o. a žalovanou dne 31.12.2001, faxový přenos společnosti M. B. s.r.o. ze dne 9.1.2002 zaslaný žalované a dohody o započtení mezi žalovanou a společností M. B. s.r.o. ze dne 20.2.2003. Z uvedených důkazů stejně jako soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně faxovými podáními oznámila žalované postoupení pohledávek, které jsou předmětem sporu, na společnost M. B. s.r.o., čímž bylo naplněno řádné oznámení postoupení pohledávek ve smyslu §526 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Za nerozhodné pro posouzení věci považoval námitku žalobkyně, že uvedenou skutečnost nemohly prokázat kopie listin a tvrzení, že za žalobkyni podepsala oznámení o postoupení pohledávek osoba, která neměla k takovému úkonu za žalobkyni zmocnění. Konstatoval, že uvedené právní ustanovení nevyžaduje pro oznámení zvláštní formu ani obsah, a navíc způsob oznámení odpovídal zavedenému obchodnímu styku účastníků, stejně jako žalobkyně a třetích subjektů.
Ztotožnil se se soudem prvního stupně, že na základě řádně zaslaných oznámení o postoupení předmětných pohledávek na společnost M. B. s.r.o., došlo mezi žalovanou a touto společností k dohodě o započtení vzájemných pohledávek a k zániku závazku dlužníka. Shodný názor zaujal odvolací soud se soudem prvního stupně v tom, že pro posouzení zániku závazku dlužníka není rozhodující, zda došlo ke splnění závazku či zániku závazku dohodou o započtení vzájemných pohledávek.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolává se s odkazem na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodu nesprávného právního posouzení platnosti oznámení o postoupení pohledávek a posouzení otázky započtení pohledávek, které podle dovolatelky nemá ani oporu v provedeném dokazování. Domnívá se, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištění a odvolací soud k této námitce odvolatelky nepřihlédl, proto je řízení podle žalobkyně postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatelka se domnívá, že v daném případě nedošlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek podle §524 obč. zák. a oznámení o postoupení pohledávek považuje za absolutně neplatný právní úkon. Namítá, že k důkazu o oznámení postoupení pohledávek byla předložena pouze kopie faxové zprávy a nebylo prokázáno, zda za žalobkyni byla oprávněna jednat osoba, která zaslala oznámení o postoupení pohledávek. Nesouhlasí, že v obchodním styku je obvyklé, aby do činnosti pracovnice účtárny patřilo oznamování postoupení pohledávek.
Zpochybňuje závěr odvolacího soudu o započtení pohledávek tím, že nebylo prokázáno, že by žalovaná měla platnou a k započtení způsobilou pohledávku vůči společnosti M. B.s.r.o., a tato společnost naopak měla platnou a k započtení způsobilou pohledávku vůči žalované. Bylo pouze prokázáno, že žalobkyně má pohledávku vůči žalované. Domnívá se, že dohoda o vzájemném vyrovnání pohledávek a závazů v daném případě nesplňovala kritéria vyžadovaná ustanovením §580 obč. zák., podle něhož lze započíst vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, pokud se kryjí a je-li učiněn projev směřující k započtení. Zdůraznila, že nelze započíst neexistující pohledávky.
I kdyby bylo možno připustit platnost oznámení o postoupení pohledávek a vycházejíc zároveň ze závěru o nesporném tvrzení žalobkyně a společnosti M. B. s.r.o. o tom, že došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky mezi nimi, argumentuje dovolatelka tím, že společnost M. B. s.r.o. nebyla při uzavírání dohody o vzájemném vyrovnání pohledávek a závazků v dobré víře, že je postupníkem a věřitelem vůči žalované. Navíc namítá, že dohoda o vzájemném vyrovnání pohledávek a závazků je neurčitá, jsou-li pouze částečně a neurčitě specifikovány vzájemné pohledávky a dokonce z dohody nevyplývá ani jasný projev vůle započíst pohledávky, jak z názvu, tak ani z textu dohody. Žalobkyně poukazuje na to, že jejími námitkami k platnosti předmětné dohody se odvolací soud vůbec nezabýval.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla jeho odmítnutí, domnívajíc se, že odvolací soud posoudil věc v souladu s hmotným právem.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Odvolacím soudem aplikované ustanovení §526 odst. 1 obč. zák. stanoví, že postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli.
Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl v souladu s uvedeným ustanovením, dovodil-li, že došlo k oznámení o postoupení pohledávek, jestliže odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, že žalobkyně jako postupitel oznámila postoupení pohledávek na postupníka M. B. s.r.o. žalované faxovými podáními.
Je třeba připomenout, že při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Rovněž námitky k nesprávnému hodnocení důkazů spojené s námitkou žalobkyně o nevěrohodnosti důkazu provedeného kopií faxové zprávy nemohou být předmětem dovolacího přezkumu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Jakmile bylo žalované oznámeno postoupení pohledávek, byla oprávněna započítat svoji pohledávku vůči pohledávce postoupené žalobkyní postupníkovi M. B. s.r.o. Na této skutečnosti nic nemění i případná neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek mezi smluvními stranami – žalobkyní a M. B. s.r.o., neboť podle §526 odst. 2 obč. zák. oznámí-li postupitel dlužníku postoupení pohledávky, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení pohledávky mezi postupitelem a postupníkem.
Námitka, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.), nemůže být způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit při uvažované přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolacím důvodem je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a při přípustnosti dovolání i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Není jím však důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud proto k této námitce spojené s uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. nemohl přihlédnout.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku postoupení pohledávek a následného započtení pohledávek v rozporu s hmotným právem (§526 obč. zák.). Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Není-li dovolání žalobkyně přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. července 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu