ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.1897.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 1897/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně K. P. a.s. B., proti žalované B. spol. s r.o., ., zastoupené JUDr. Z. J., advokátkou o zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 64/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. září 2008, č.j. 4 Cmo 175/2008-171, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. září 2008, č.j. 4 Cmo 175/2008-171, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2008, č.j. 41 Cm 64/2001-120, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. září 2008, č.j. 4 Cmo 175/2008-171, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2008, č.j. 41 Cm 64/2001-120, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně), jako objednatelka, a žalovaná, jako zhotovitelka, uzavřely dne 10.8.1998 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce kondenzační strany chladícího zařízení z. s. z. L., sestávající z dodávky a montáže odpařovacího kondenzátoru a souvisejících zařízení za dohodnutou cenu 1 483 109 Kč + 74 155,50 Kč DPH. Ve smlouvě bylo dále v čl. VII. bodu 1 dohodnuto, že obsah smlouvy lze měnit, upřesnit nebo zrušit oběma smluvními stranami podepsaným dodatkem a v čl. VII. bodu 2 bylo sjednáno, že smlouva pozbývá platnosti při nesplnění čl. IV. bodu 4, podle něhož se objednatel zavázal zaplatit zhotoviteli 1. provozní zálohu ve výši 500 000 Kč do 5 dnů po podpisu smlouvy. Tato záloha byla zaplacena 18.8.1998. Dne 27.8.1998 smluvní strany uzavřely dohodu o zajištění provozu návazně na realizaci smlouvy o dílo a došlo k částečným úhradám ceny díla právní předchůdkyní žalobkyně na účet žalované. Žalovaná dílo dokončila a předala předchůdkyni žalobkyně dne 4.11.1998, která z ceny díla uhradila 900 000 Kč. Dne 23.6.1999 se smluvní strany dohodly, že do vyrovnání dluhu žalovaná kondenzátor demontuje, uskladní a předloží žalobkyni návrh na vyrovnání. Následnou žalovanou vyúčtovanou pohledávku ve výši 900 000 Kč, na niž si žalovaná započetla poskytnutou zálohu, předchůdkyně žalobkyně neuznala a vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté zálohy. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12.4.2002 byla pohledávka za žalovanou ve výši 900 000 Kč postoupena předchůdkyní žalobkyně (K. Z. a.s. B.,) na žalobkyni (K.P. a.s. B.,).
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14.7.2005, č.j. 41 Cm 64/2001-18, které nabylo právní moci dne 25.8.2008 bylo připuštěno, aby podle §107a odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), upravující procesní nástupnictví, z řízení vystoupila původní žalobkyně K. Z. a.s. B.,, a na její místo vstoupila nová žalobkyně K. P. a.s. B., .
Soud prvního stupně ze skutkových zjištění dovodil, že smlouva o dílo byla uzavřena platně, zavazuje obě strany a nadále trvá, byť záloha ve výši ve výši 500 000 Kč, která měla být zaplacena do 5 dnů po podpisu smlouvy (10.8.1998), byla zaplacena až 18.8.1998, neboť z dalšího jednání smluvních stran (z dohody ze dne 27.8.1998) vyplynulo, že obě strany mají zájem na dalším trvání smlouvy. Protože smluvní vztah mezi účastnicemi trvá, nemohla podle závěru soudu prvního stupně vzniknout právní předchůdkyni žalobkyně pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 900 000 Kč a předchůdkyně žalobkyně nemohla tuto neexistentní pohledávku platně postoupit žalobkyni. Soud uzavřel, že pokud trvají smluvní závazky ze smlouvy o dílo uzavřené dne 10.8.1998 po její následné změně ve smyslu §549 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), není možno vyhovět žalobě o vydání bezdůvodného obohacení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru o platném uzavření smlouvy o dílo. Byť žalobkyně zaplatila první zálohu později, než jak bylo sjednáno ve smlouvě o dílo v čl. VII. bodu 2, pojednávajícím o ukončení platnosti smlouvy při nesplnění povinnosti zaplatit v daném čase první zálohu na cenu díla, odvolací soud stejně jako soud prvního stupně zejména z následně uzavřené dohody dne 27.8.1998 dovodil, že účastnice měly zájem na dalším trvání smlouvy. Žalovaná dílo dokončila, předala předchůdkyni žalobkyně dne 4.11.1998, a proto je žalobkyně povinna dokončené a předané dílo zaplatit. Skutečnost, že smluvní strany uzavřely dne 23.6.1999 dohodu o vzájemném vyrovnání, nemá podle odvolacího soudu dopad na nutný závěr o existenci závazku objednatelky - žalobkyně na doplacení ceny díla.
Odvolací soud uzavřel, že přijetím zálohy na cenu díla ve výši 900 000 Kč žalované nevzniklo bezdůvodné obohacení, proto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím.
Pokud odvolatelka namítala, že v předešlém rozhodnutí odvolací soud dovodil, že byla prokázána existence postoupené pohledávky, odvolací soud připomněl, že v dřívějším rozhodnutí se zabýval otázkou platnosti smlouvy o postoupení pohledávky pouze z hlediska určitosti vymezované pohledávky, ale nezabýval se a ani se v dané fázi rozhodování nemohl zabývat tím, zda tvrzené právo k pohledávce skutečně původní žalobkyni svědčilo a na žalobkyni skutečně přešlo, což bylo otázkou dalšího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolává se nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že předmětná smlouva o dílo č. 54-98 uzavřená dne 10.8.1998 dále trvá. Poukazuje na smluvní ujednání v čl. VII. bodu 2 smlouvy o dílo, podle něhož smlouva pozbyla platnosti, neboť nedošlo ke splnění povinnosti zhotovitele podle čl. IV. bodu 4 smlouvy o dílo, nezaplatil-li objednatel zhotoviteli 1. provozní zálohu ve výši 500 000 Kč do 5 dnů po podpisu smlouvy. Podle dovolatelky nemohlo být toto smluvní ujednání změněno pouhým následným chováním smluvních stran. Odvolacímu soudu vytýká i nesprávné právní posouzení dovozené z faktury č. 99-153 ze dne 16.12.1999, hodnocené odvolací soudem jako faktury konečné. Namítá, že závěr o posouzení uvedené faktury jako konečné nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka poukazuje na to, že z obsahu této faktury a projevu vůle žalované vyplývá snaha vyúčtovat předchůdkyni žalobkyně škodu.
Dovolatelka dále nesouhlasí s řešením otázky postoupení pohledávky při posuzování právního nástupnictví bez ohledu na nutnost zkoumat způsobilost a existenci pohledávky. Polemizuje s dosavadní judikaturou, představovanou rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 306/2003 a sp. zn. 32 Odo 877/2003. Má za to, že řízení o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. je prejudiciálním rozhodnutím o platnosti smlouvy o postoupení a tedy i o pravosti postoupené pohledávky.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní) řádně zastoupenou (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně nerozhodl v posuzované věci jinak než v dřívějším rozsudku.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Dovolací soud dospěl k závěru, že není důvodná námitka dovolatelky, kterou předestírá svůj názor, že při posuzování právního nástupnictví je třeba zkoumat platnost právního úkonu postoupení a že řízení o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. je prejudiciálním rozhodnutím o platnosti smlouvy o postoupení, o pravosti postoupené pohledávky.
Je nutno s v tomto směru odkázat na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, publikované v Soudní judikatuře č. 8, ročník 2003, pod číslem 136, a rozhodnutí ze dne 13.1.2004, sp. zn. 32 Odo 877/2003, publikované v Soudní judikatuře č. 2, ročník 2004, pod číslem 25), kde Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož se soud při rozhodování o procesním nástupnictví podle ustanovení §107a o. s. ř. nezabývá otázkou, zda žalobce je skutečně nositelem jím tvrzeného práva a zda podle označené právní skutečnosti toto právo skutečně přešlo na jiného, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví, ale již posouzení věci samé.
Nejvyšší soud v tomto řízení nemá žádný důvod na závěrech dosavadní uvedené judikatury nic měnit.
Dovolací soud se dále zabýval dovolatelkou předestřenou otázkou zásadního právního významu o posouzení platnosti, resp. trvání smlouvy o dílo s ohledem na sjednanou rozvazovací podmínku.
Podle §36 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), které platí i pro obchodně závazkové vztahy, lze vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží.
V ustanovení §36 odst. 2 obč. zák. je stanoveno, že podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť otázka platnosti smlouvy o dílo byla v dané věci posouzena v rozporu s hmotným právem – ustanovením §36 obč. zák.
Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně v dané věci pochybil, jestliže nepoužil při právním posouzení ustanovení §36 odst. 2 obč. zák. upravující rozvazovací podmínku, vyplynulo-li ze skutkových zjištění, že smlouva pozbývá platnosti při nesplnění čl. IV. bodu 4, podle něhož se objednatelka (žalobkyně) zavázala zaplatit zhotovitelce (žalované) 1. provozní zálohu ve výši 500 000 Kč do 5 dnů po podpisu smlouvy. Smlouva byla podepsána dne 10.8.1998 a záloha byla zaplacena až 18.8.1998. Byly tedy naplněny sjednané předpoklady pro uplatnění rozvazovací podmínky smlouvy. Rozvazovací podmínka totiž na sebe váže účinnost právního úkonu tak, že s jejím splněním je spojen zánik účinnosti. To znamená, že právní úkon byl účinný, ale nastoupením rozvazovací podmínky účinnost zaniká. V daném případě proto nezaplacením 1. provozní zálohy ve výši 500 000 Kč do 5 dnů po podpisu smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně (nesplněním sjednané povinnosti) došlo k zániku závazku z předmětné smlouvy o dílo.
Nesprávně odvolací soud i soud prvního stupně dovodily, že došlo ke změně sjednané smlouvy o dílo následným jednáním stran.
Ustanovení §272 odst. 2 obch. zák. stanoví, že pokud písemně uzavřená smlouva obsahuje ustanovení, že může být měněna nebo zrušena pouze dohodou stran v písemné formě, může být smlouva měněna nebo zrušena pouze písemně. Oba soudy pominuly, že v čl. VII. bodu 1 předmětné smlouvy o dílo bylo dohodnuto, že obsah smlouvy lze měnit, upřesnit nebo zrušit oběma smluvními stranami podepsaným dodatkem. Ke změně smlouvy tedy nemohlo dojít pouhým následným jednáním smluvních stran, ale pouze písemným dodatkem o změně smlouvy. Taková skutečnost však ze skutkových zjištění pro změnu smlouvy nevyplynula. Ani zápis ze dne 27.8.1998 neobsahuje vůli stran změnit obsah sjednané smlouvy o dílo a ani vůli uzavřít novou smlouvu o dílo.
Pokud i po zániku smlouvy došlo k plnění smluvních stran, došlo k jejich bezdůvodnému obohacení, neboť podle §451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.
Odvolací soud tedy učinil nesprávný závěr, že přijetím zálohy na cenu díla ve výši 900 000 Kč žalované nevzniklo bezdůvodné obohacení, jestliže ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně platila finanční prostředky na účet žalované po zániku závazků ze smlouvy o dílo (viz strana 6. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
Bylo-li tedy rozhodnutí odvolacího soudu vydáno v rozporu s hmotným právem (§36 odst. 2 obč. zák., §272 odst. 2 obch. zák., §451 odst. 2 obč. zák.), Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1, věta první za středníkem o. s. ř.); v novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. července 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu