ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.1940.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 1940/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně B. – C. s. r. o., proti žalovanému V. z.d. H., zastoupenému JUDr. P. L., advokátem o zaplacení 488 250 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Cm 570/1998, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. října 2008, č.j. 8 Cmo 376/2008-143, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. října 2008, č.j. 8 Cmo 376/2008-143, změnil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 2007, č.j. 21 Cm 570/1998-97, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 488 250 Kč tak, že žalobu na zaplacení 488 250 Kč zamítl.
Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky dne 18.6.1997 je ve smyslu §536 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) smlouvou o dílo. Oba soudy vyšly ze zjištění, že předmětem smlouvy bylo dodání projektové dokumentace rekonstrukce teletníku v M. pro účely stavebního řízení s termínem plnění do 30.6.1997 a doložení vyjádření dotčených orgánů státní správy v souladu se stavebním zákonem do 15.8.1997. Dále vyšly ze skutkového zjištění, že žalobkyně, jako zhotovitelka, předala žalovanému, jako objednateli, výkresovou dokumentaci, což vyplynulo z protokolu o převzetí dne 4.8.1997. V tomto protokolu je zároveň konstatováno, že příslušná dokumentace byla předána určeným orgánům státní správy pro stavební řízení.
Soud prvního stupně ze skutkových zjištění dovodil, že smlouva je v části o doložení vyjádření orgánů státní správy s termínem splnění do 15.8.1997 neplatná pro nemožnost plnění, neboť žalobkyně nebyla schopna ovlivnit termín rozhodnutí státních orgánů. Toto doprovodné ujednání nemá podle názoru soudu vliv zaplacení dohodnuté ceny díla a dovodil, že žalovaný je povinen za předané dílo žalobkyni zaplatit sjednanou cenu díla. Odstoupení od smlouvy učiněné žalovaným vyhodnotil jako neplatné.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že předmět díla nelze rozdělit na výkresovou část dokumentace a část týkající se vyjádření orgánů státní správy, neboť obě části spolu souvisejí. Splnění jedné z nich nemá podle obsahu smlouvy pro žalovaného význam pro účel zajištění rekonstrukce objektu. Za použití §41 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) dospěl k závěru, že smlouva je platná jako celek. Předání dokumentace příslušným orgánů, jak vyplynulo z předávacího protokolu ze dne 4.8.1997, nelze považovat podle závěru odvolacího soudu za splnění povinnosti žalobkyně doložit vyjádření orgánů státní správy s termínem do 15.8.1997. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala splnění všech svých smluvních povinností podle předmětné smlouvy o dílo, proto ji nevznikl nárok na zaplacení ceny díla – nárok byl uplatněn předčasně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka je přesvědčena, že věc rozhodl správně soud prvního stupně.
Domnívá se, že účelový je argument žalovaného, podle něhož neměl zájem o pouhou projektovou dokumentaci bez potřebných schválení příslušnými orgány a odůvodněný tím, že bez nich se nedala zamýšlená rekonstrukce stavby realizovat. Odvolací soud navíc podle dovolatelky řádně nezdůvodnil závěr, proč uznal uvedenou námitku žalovaného za důvodnou. Dovolatelka považuje odůvodnění rozsudku z tohoto pohledu za nepřesvědčivé a odvolací soud podle ní zatížil řízení vadou, nepostupoval-li v souladu s §157 odst. 2 o. s. ř.
Poukazuje na to, že sám odvolací soud připustil, že se jedná o dvě části jednoho předmětu díla, avšak chybně, na rozdíl od soudu prvního stupně, nesprávným výkladem smlouvy ve smyslu §266 obch. zák. dovodil, že obě části předmětu díla jsou neoddělitelné a smlouva o dílo je platná jako celek. Dovolatelka je přesvědčena, že ujednání smlouvy týkající se doložení vyjádření orgánů státní správy do 15.8.1997 je neplatné pro nemožnost plnění, jak správně uvažoval soud prvního stupně. Dovolatelka dále poukazuje na to, že i přes případnou neplatnost ustanovení ohledně doložení vyjádření orgánů státní správy, přesto předložila potřebnou dokumentaci příslušným státním orgánům – odkazuje přitom na svědecké výpovědi. Zároveň připomíná protokol o převzetí, z něhož vyplývá, že žalovaný převzal předmět smlouvy – zpracování projektové dokumentace rekonstrukce objektu a předložení dokumentace příslušným orgánům. Převzaté dílo žalovaný nereklamoval, proto je přesvědčena, že má právo na zaplacení sjednané ceny.
Dokonce i za situace, kdyby byla část smlouvy neplatná, dovolatelka má za to, že by měla nárok na vydání bezdůvodného obohacení, spočívající v převzetí jejího plnění žalovaným, čímž se však odvolací soud vůbec nezabýval.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.
Uvádí-li dovolatelka, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spočívající v tom, že soud řádně nezdůvodnil, proč považuje předmět díla za nedělitelný, dovolací soud takovou vadu řízení v dané věci neshledal. Odvolací soud se zdůvodněním závěru ohledně nedělitelnosti předmětu díla zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí na str. 4 až 6, podrobně zdůvodnil výklad čl. II. ve spojení s čl. III. smlouvy, týkající se předmětu smlouvy, a to i v další souvislosti s následujícími články IV. a V. smlouvy. Vyložil, proč přijal závěr o nedělitelnosti sjednaného plnění, neboť bez doložení vyjádření příslušných orgánů, nemohl žalovaný zahájit zamýšlenou rekonstrukci objektu, byť mu byla předána projektová dokumentace ve výkresové podobě.
Dovolací soud se dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Ten se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení významné jsou jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které má v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a to především v provedených důkazech rozhodujících pro posouzení věci. Je třeba v tomto směru odkázat na stranu č. 4 odůvodnění rozsudku odvolacího, kde odvolací soud odkázal na důkazy provedené soudem prvního stupně, a je zde rovněž konstatováno zopakování rozhodujícího důkazu listinou označenou Kupní smlouva č. 015/97, z něhož odvolací soud učinil odlišný právní názor na věc než soud prvního stupně.
Nejvyšší soud proto dále přezkoumal napadené rozhodnutí již jen z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci, jimž je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu o zamítnutí žaloby je správný.
Odvolací soud v souladu s §266 odst. 1 obch. zák. vyložil projev vůle účastníků podle úmyslu jednajících osob, z něhož vyplývalo, že obě části předmětu díla - dodání projektové dokumentace rekonstrukce teletníku v Markvartovicích pro účely stavebního řízení s termínem plnění do 30.6.1997 a doložení vyjádření orgánů státní správy v souladu se stavebním zákonem s termínem splnění do 15.8.1997 - jsou neoddělitelné, protože předmět díla nelze rozdělit na výkresovou část dokumentace a část týkající se vyjádření orgánů státní správy; splnění jedné z nich by nemělo podle obsahu smlouvy pro žalobkyni význam pro účel zajištění rekonstrukce objektu podle platných právních předpisů pro stavební řízení. Odvolací soud tedy správně dovodil, že smlouva o dílo je platně uzavřena jako celek podle §536 obch. zák. a předmět díla byl sjednán určitě. Ujednání o doložení vyjádření dotčených orgánů státní správy v souladu se stavebním zákonem je třeba považovat za určité ujednání, jestliže byl u sjednaného požadavku na doložení vyjádření orgánů státní správy učiněn odkaz na stavební zákon, kterým byl v době uzavření smlouvy z.č. 50/1976 Sb., ve znění zákona č. 19/1997 Sb., určující společně s prováděcímu předpisy podmínky pro stavební řízení (srov. ustanovení §20 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, ve znění vyhlášky č. 378/1992 Sb., které předpokládalo pro stavební řízení doložení dokladů o jednáních s orgány státní správy a s účastníky stavebního řízení, pokud byla předem o stavbě vedena, a stanoviska, souhlasy, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů státní správy, jestliže tak předepisovaly zvláštní předpisy).
Namítá-li dovolatelka, že ujednání smlouvy ze dne 18.6.1997 o doložení vyjádření orgánů státní správy do 15.8.1997 mělo být posouzeno odvolacím soudem jako neplatné pro nemožnost plnění, jak správně učinil soud prvního stupně, je nutno dospět k závěru, že toto ujednání není možno k z hlediska obsahu, resp. předmětu ujednání považovat za plnění nemožné, jestliže doložení vyjádření, resp. stanovisek či souhlasů dotčených orgánů státní správy bylo vyžadováno a konkretizováno stavebním zákonem a jeho prováděcími předpisy (srov. §20 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, ve znění vyhlášky č. 378/1992 Sb.). Nemožnost plnění - doložení vyjádření orgánů státní správy do 15.8.1997 - není možno spatřovat ani ve sjednání termínu plnění, byla-li smlouva uzavřena v červnu 1997. Lze předpokládat, že pokud by žalobkyně považovala sjednání termínu – do 15.8.1997 – za termín nereálný pro splnění své povinnosti - doložení vyjádření dotčených orgánů státní správy, sjednala by si ve smlouvě pro splnění své povinnosti jiný termín plnění. Její námitka k nemožnosti plnění uvedeného závazku z hlediska času plnění se jeví jako účelová.
Vyplynulo-li ze skutkových zjištění - z předávacího protokolu ze dne 4.8.1997 – pouhé předání dokumentace příslušným orgánům, odvolací soud učinil správný závěr, že nedošlo ke splnění smluvní povinnosti žalobkyně - doložit vyjádření dotčených orgánů státní správy do 15.8.1997. Neprokázala-li žalobkyně splnění všech svých smluvních povinností podle předmětné smlouvy o dílo, odvolací soud správně uzavřel, že nárok na zaplacení ceny díla žalobkyni dosud nevznikl z důvodu předčasného uplatnění.
Pokud se dovolatelka domnívá, že bylo třeba se zabývat rovněž posouzením věci z hlediska bezdůvodného obohacení žalovaného získaného na úkor žalobkyně, není její námitka oprávněná. V daném případě byl nárok žalobkyně posuzován podle platně uzavřené smlouvy, tedy na základě existujícího a platného právního úkonu, smluvního vztahu mezi účastníky. Nebyly tedy dány předpoklady pro aplikaci ustanovení §451 odst. 2 obč. zák. o bezdůvodném obohacení, neboť podle tohoto předpisu je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. O žádný takový případ se však v dané věci nejedná.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nebyl uplatněn důvodně, proto Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu