ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2093.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 2093/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně E. N., zastoupené JUDr. V. S., advokátem proti žalované M. p. s. s., a.s., zastoupené JUDr. P.P., advokátem o zaplacení 880 401 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 226/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. prosince 2008, č.j. 3 Cmo 215/2008-162, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 3. prosince 2008, č.j. 3 Cmo 215/2008-162, potvrdil ve věci samé rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2008, č.j. 33 Cm 226/2005-138, ve správném znění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 880 401 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od 12.11.2005 do 31.12.2005 a od 1.1.2006 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Č. platnou pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že smlouva, kterou účastnice mezi sebou uzavřely dne 1.10.2004, není podle obsahu mandátní smlouvou, jak byla smluvními stranami s odkazem na §566 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) označena, ale smlouvou o obchodním zastoupení ve smyslu §652 a násl. obch. zák. Soudy přitom vyšly ze zjištění smluvního ujednání, podle něhož žalobkyně, jako obchodní zástupkyně, měla pro žalovanou dlouhodobě vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv, vyhledávání zájemců o uzavření smluv jménem žalované a na její účet. Předmětná smlouva byla ukončena ke dni 31.10.2005 výpovědí žalované ze dne 19.9.2005 z důvodů na straně žalované, nikoliv na straně žalobkyně, která dosahovala dobrých výsledků pro žalovanou a její činnost byla pro žalovanou přínosem.
Odvolací soud z uvedeného dovodil, že žalobkyně má podle §669 obch. zák. právo na odškodnění ve výši požadované žalobou a na zaplacení úroků z prodlení, když při posouzení výše odškodnění přihlédl k dlouhodobé činnosti žalobkyně pro žalovanou, ke konkurenční doložce sjednané ve smlouvě v čl. III. bodu 3 a 4 a rovněž ke ztrátě provize, jejíž výše uvedená v žalobě, představující částku 880 401 Kč, byla účastnicemi učiněna nespornou skutečností.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soudy se podle dovolatelky nesprávně zaměřily jen na část činnosti, kterou žalobkyně pro žalovanou prováděla - vyvíjení činnosti směřující k uzavírání určitého druhu smluv a vyhledávání zájemců o uzavření smlouvy jménem žalované a na její účet, ale pominuly, že žalobkyně se zavázala i k dalším činnostem – provádění úkonů přímo souvisejících s uzavřením smluv, činnosti poradenské, informační a reklamní, jakož i činnosti s tím související a též činnosti řídící a organizační v rámci skupiny obchodních zástupců. Dovolatelka má za to, že pro takový rozsah činnosti byla správně zvolena podle vůle obou smluvních stran smlouva mandátní, jako smlouva obecnější povahy, jejímž předmětem je zpravidla vedle zařízení obchodních záležitostí i provádění dalších činností.
Dovolatelka dále namítá, že soudy blíže neposuzovaly splnění podmínek pro přiznanou výši odškodnění, v čemž spatřuje vadu řízení.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, posoudil předmětnou smlouvu ze dne 1.10.2004 v souladu s ustanovením §652 odst. 1 obch. zák., které stanoví, že smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen „obchody“) nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet.
Ze skutkových zjištění, resp. obsahu smlouvy je zřejmé, že smlouva obsahuje všechny podstatné části smlouvy pojmenované v §652 odst. 1 obch. zák. Není proto možné, aby si smluvní strany platně sjednaly jinou pojmenovanou smlouvu, či smlouvu nepojmenovanou, jestliže smluvní ujednání obsahuje podstatné části konkrétní pojmenované smlouvy obsažené v obchodním zákoníku. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani skutečnost, že si strany sjednaly i další ujednání se smlouvou související, v daném případě o provádění činnosti poradenské, informační a reklamní.
Namítá-li dovolatelka jinou vadu řízení, jíž se měl odvolací soud dopustit při stanovení výše odškodného upraveného v §669 obch. zák. tím, že neprovedl v tomto směru dostatečné dokazování, je třeba konstatovat, že rozsudek odvolacího soudu, který by eventuelně vycházel ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že by skutkový závěr soudu vycházel z neúplného dokazování, pak by za takové situace mohlo být řízení postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může však dovolatel při v úvahu připadající přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, směřuje-li námitka žalované jen do konkrétního procesního postupu soudu při dokazování.
Odvolací soud při právním posouzení práva na odškodnění vyšel ze skutkového závěru, že smlouva o obchodním zastoupení, uzavřená mezi účastnicemi, byla ukončena dnem 31.10.2005, že žalobkyni, jako obchodní zástupkyni, nebyla dána výpověď z důvodů na straně žalobkyně, která dosahovala dobrých výsledků pro žalovanou, její činnost byla pro žalovanou přínosem. Byl proto důvod aplikovat §669 obch. zák., podle jehož odstavce prvního má obchodní zástupce v případě ukončení smlouvy právo na odškodnění, jestliže
a) zastoupenému získal nové zákazníky nebo rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud podstatné výhody vyplývající z obchodů s nimi, a
b) placení tohoto odškodnění je spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky; tyto okolnosti zahrnují také použití nebo nepoužití konkurenční doložky ve smyslu §672a obch. zák.
Odvolací soud dále vyšel ze zjištění, že v daném případě smlouva trvala od 1.10.2004 do 31.10.2005, přihlédl k dlouhodobé činnosti žalobkyně pro žalovanou, ke konkurenční doložce sjednané ve smlouvě v čl. III. bodu 3 a 4 a ke ztrátě provize, jejíž výše uvedená v žalobě částkou 880 401 Kč byla učiněna účastnicemi nespornou skutečností.
Je nutno připomenout, že při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny. Skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud z uvedených skutkových zjištění správně dovodil, že odškodnění žalobkyně je ve smyslu §669 obch. zák. spravedlivé, a to ve výši roční provize. Nelze proto přisvědčit žalované, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem, ustanovením §669 odst. 2 obch. zák., které stanoví, že výše odškodnění nesmí překročit roční provizi vypočítanou z ročního průměru odměn získaných zástupcem během posledních pěti let, a trvala-li smlouva dobu kratší než pět let, musí být vypočítáno z průměru za celé smluvní období.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku nároku na zaplacení odškodnění podle §669 obch. zák. v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Dovolací soud proto uzavřel, že dovolání žalované není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. srpna 2009
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu