ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2165.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 2165/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně M. A. L., zastoupené JUDr. M. K. advokátem proti žalované S. C., a. s., o zaplacení 11,400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 204/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2008, č. j. 8 Cmo 298/2008-162, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V posuzované věci se žalobkyně domáhala po žalované úhrady 11,400.000,- Kč s úroky z prodlení do dne zaplacení s tím, že úroky z prodlení činily ke dni sepsání žaloby, tj. ke dni 14. 6. 2005, 619.839,- Kč. Vymáhanou částku uplatnila žalobkyně jako nárok na zaplacení zbývající části ceny za plnění spočívající v činnosti za účelem dosažení vítězství právního předchůdce žalované ve veřejné soutěži o generálního dodavatele „Rekonstrukce M. n. v. V. M“. Plnění provedla pro právního předchůdce žalované (I. S., a. s.) společnost I. a. s., (dále jen „I.“) na základě smlouvy č. 001 ze dne 20. 8. 2001, uzavřené mezi I. a právním předchůdcem žalované a dodatku č. 1 k této smlouvě ze dne 20. 11. 2001. Nárok žalobkyně opřela dále o smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 27. 12. 2002 uzavřenou mezi I. jako postupitelem a společnosti S.R., a. s., (dále jen „S. R.“) jako postupníkem a o smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 30. 12. 2002, uzavřenou mezi S. R. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Žalobkyně kromě uvedeného nároku na zaplacení 11,400.000,- Kč uplatnila rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení s placením jednotlivých splátek sjednaných ve zmíněném dodatku č. 1.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 36 Cm 204/2005-116 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 11,400.000,- Kč s úroky ve výši 1,5 % ročně od 23. října 2005 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení částku 673.285,- Kč (výrok I.) a ve výroku II. zamítl žalobu ohledně zaplacení dalších úroků ve výši a v částkách v tomto výroku uvedených. Soud prvního stupně dovodil, že mezi předchůdci účastníků došlo k uzavření smlouvy dne 20. 8. 2000 ve smyslu §269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a poté, co předchůdce žalované zvítězil ve veřejné soutěži, kdy předchůdce žalobkyně svůj závazek z uvedené smlouvy řádně splnil, předchůdci žalované tak vznikla povinnost k zaplacení sjednané odměny. Proto soud uznal žalovanou povinnou k zaplacení vymáhané částky a úroků z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby stanovené Č. k prvnímu dni prodlení žalované se zaplacením předmětné částky. Soud stanovil počátek prodlení tak, že počátek prodlení určil ode dne 23. 10. 2005, tj. na desátý den poté, kdy byla žalovaná upomenuta o zaplacení sporné částky doručenou žalobou ve věci. Soud uvedl, že požadovala-li žalobkyně zaplacení úroků z prodlení od doby sjednané jako datum splatnosti jednotlivých sjednaných splátek v dodatku č. 1 ve smlouvě 001 uzavřené dne 20. 8. 2001, jde o nedůvodný nárok. S odkazem na všeobecnou obchodní zvyklost „platit peněžní závazky úhradou faktur doručených věřitelem“ soud uvedl, že předchůdkyně žalobkyně jednotlivé splátky předchůdci žalované fakturovala, a ohledně dlužné částky již faktury doručeny nebyly a proto se žalovaná ocitla v prodlení až poté, co byla k jejímu zaplacení vyzvána žalobou.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. prosince 2008, č. j. 8 Cmo 298/2008-162 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 11,400.000,- Kč a v části, jíž byla žalobkyni přiznána na náhradu nákladů (výrok I.a), a ve výroku I. v části, jíž byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni 1,5 % úroků z částky 11,400.000,- Kč od 23. 10. 2005 do zaplacení, a ve výroku II. jej změnil takto: - žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v sazbě 4.00 % z částky 400000.00 Kč od 26. 7. 2002 do 14. 6. 2005, 4.00 % z částky 600000.00 Kč od 26. 8. 2002 do 14. 6. 2005, 4.00 % z částky 600000.00 Kč od 26. 9. 2002 do 14. 6. 2005, 4.00 % z částky 600000.00 Kč od 26. 10. 2002 do 14. 6. 2005, 3.50 % z částky 600000.00 Kč od 26. 11. 2002 do 14. 6. 2005, 3.00 % z částky 500000.00 Kč od 26. 2. 2003 do 14. 6. 2005, 3.00 % z částky 50000.00 Kč od 26. 3. 2003 do 14. 6. 2005, 3.00 % z částky 50000.00 Kč od 26. 4. 2003 do 14. 6. 2005, 3.00 % z částky 50000.00 Kč od 26. 5. 2003 do 14. 6. 2005, 2.50 % z částky 50000.00 Kč od 26. 6. 2003 do 14. 6. 2005, 2.50 % z částky 50000.00 Kč od 26. 7. 2003 do 14. 6. 2005, 2.00 % z částky 50000.00 Kč od 26. 8. 2003 do 14. 6. 2005, 2.00 % z částky 50000.00 Kč od 26. 9. 2003 do 14. 6. 2005, 2.00 % z částky 50000.00 Kč od 26. 10. 2003 do 14. 6. 2005, 2.00 % z částky 50000.00 Kč od 26. 11. 2003 do 14. 6. 2005, 2.00 % z částky 36000.00 Kč od 26. 2. 2004 do 14. 6. 2005, 2.00 % z částky 360000.00 Kč od 26. 3. 2004 do 14. 6. 2005, 2.00 % z částky 36000.00 Kč od 26. 4. 2004 do 14. 6. 2005, 2.00 % z částky 360000.00 Kč od 26. 5. 2004 do 14. 6. 2005, 2.50 % z částky 360000.00 Kč od 26. 6. 2004 do 14. 6. 2005, 2.50 % z částky 360000.00 Kč od 26. 7. 2004 do 14. 6. 2005, 2.50 % z částky 360000.00 Kč od 26. 8. 2004 do 14. 6. 2005, 3.00 % z částky 360000.00 Kč od 26. 9. 2004 do 14. 6. 2005, 3.00 % z částky 360000.00 Kč od 26. 10. 2004 do 14. 6. 2005, 3.00 % z částky 360000.00 Kč od 26. 11. 2004 do 14. 6. 2005 (výrok I.b), dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek za odvolání ve výši 1.000,- Kč (výrok II.) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Odvolací soud se ztotožnil s právní závěrem soudu ohledně nezaplacené částky ve výši 11,400.000,- Kč, avšak neztotožnil se s tím, jak soud prvního stupně stanovil počátek prodlení a tedy vznik nároku na úrok z prodlení, když vyšel ze skutečnosti, že nebylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k plnění a počátek prodlení stanovil ode dne 23. 10. 2005, tj. desátého dne po doručení žaloby žalované. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v dodatku č. 1 ke smlouvě 001 ze dne 20. 11. 2001 si smluvní strany dohodly, že bude ve splátkách plněna dohodnutá cena, přičemž v něm dohodly, jak jednotlivé splátky, tak data splatnosti těchto splátek. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně v souladu s touto dohodou o splátkách též nárok na úroky z prodlení uplatnila, přičemž nárok na úroky z prodlení uplatnila vždy od počátku prodlení s placením jednotlivých splátek, a to do dne 14. 6. 2005, tj. desátého dne po doručení žaloby žalované. Pokud jde o počátek prodlení vyšel odvolací soud ze dnů splatností jednotlivých splátek, jak jsou dohodnuty ve zmíněném dodatku č. 1, přičemž dny, kdy se dlužník dostal do prodlení, nastaly nejdříve po 25. 7. 2002. Co se týká sazby úroků z prodlení, vyšel odvolací soud z právní úpravy účinné do 27. 4. 2005. Ustanovení §1 nař. vl. č. 142/1994 Sb. stanovilo výši úroků z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby stanovené Č. a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu, přičemž po dobu prodlení s placením platila neměnná sazba úroku z prodlení.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho výroku I. písmeno b) podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a důvodnost ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytkla nesprávné právní posouzení věci, když namítla, že odvolací soud nesprávně posoudil právní stav, když neuložil žalované povinnost uhradit úroky z prodlení s úhradou dlužné částky jdoucí až do dne úplného zaplacení, tak jak na ně má žalobkyně zákonný nárok s odkazem na ustanovení §517 obč. zák. ve spojení s nař. vl. č. 142/1994 Sb. ve znění pozdější změny. Odvolací soud nesprávně stanovil povinnost žalované ve výroku I. písmeno b rozsudku povinnost zaplatit úroky z prodlení jdoucí pouze do dne 14. 6. 2005 namísto do dne uhrazení dlužné jistiny.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti výroku I. písmeno b rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3, druhá věta, o. s. ř.), však v dovolání namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud České republiky proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Dovolatelka opřela důvodnost dovolání o nesprávné právní posouzení věci, kterého se podle jejího názoru odvolací soud dopustil, když stanovil žalované povinnost zaplatit úroky z prodlení jdoucí pouze do 14. 6. 2005 namísto do dne zaplacení dlužné jistiny.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stavu (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Postup soudu v případě, že soud ve výroku v rozsudku, kterým se řízení končí (konečného rozsudku), v rozporu s ustanovení §152 odst. 2, věta první, o. s. ř. nevyčerpal celý předmět řízení, tak jak dovolatelka namítá, že nebylo rozhodnuto o celém uplatněném nároku, tj. v daném případě soud nerozhodl o celém nároku – o zaplacení úroků z prodlení jdoucích od 14. 6. 2005 do zaplacení dlužné jistiny – upravuje ustanovení §166 o. s. ř. Doplňující rozhodnutí vydá soud na návrh účastníka, který musí být podán do 15ti dnů od doručení rozsudku. Byl-li návrh podán včas, může být doplňující rozhodnutí vydáno po právní moci rozsudku. Z úřední povinnosti může soud doplnit rozsudek vždy, dokud nenabyl právní moci.
Dovolatelka sice napadá výrok odvolacího soudu, kterým byl změněn výrok soudu prvního stupně, jímž byla uložena žalované povinnost zaplatit příslušenství pohledávky do 14. 6. 2005, avšak vůči tomuto výroku konkrétní námitky nevznáší, namítá pouze, že odvolací soud nerozhodl o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné jistiny od 14. 6. 2005 do zaplacení.
To, že odvolací soud nerozhodl o některé části předmětu řízení (tedy „nevydání rozhodnutí“) nelze napadnout dovoláním, neboť jak bylo výše uvedeno, předpoklady doplnění rozsudku stanoví občanský soudní řád v citovaném ustanovení.
Lze tedy uzavřít, že závěr odvolacího soudu o úrocích z prodlení z vymáhané částky za období od 26. 7. 2002 do 14. 6. 2005, je za zjištěných okolností správný. Nejvyšší soud České republiky proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalobkyně zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §142 odst. 2, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první, o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a z obsahu spisu se nepodává, že by žalované v dovolacím řízení nějaké prokazatelné náklady vznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu