ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2243.2007.1
sp. zn. 23 Cdo 2243/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Pavel Příhoda a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobkyně B. D. P., s. r. o., zast. JUDr. V. B., advokátem proti žalované O.D. V. u Č. B., zast. JUDr. S. F., advokátem o uložení povinnosti uzavřít smlouvu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 84/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. ledna 2007, č. j. 19 Co 2278/2006-180, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. ledna 2007, č. j. 19 Co 2278/2006-180 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2006, č. j. 10 C 84/2006-122, se zrušují a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. ledna 2007, č. j. 19 Co 2278/2006-180, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2006, č. j. 10 C 84/2006-122, jímž tento soud zamítl návrh, aby žalovaná byla povinna uzavřít se žalobkyní v příloze rozsudku uvedenou smlouvu o dílo a nahradit jí náklady řízení, a dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 7.824,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce žalované; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení na účet právního zástupce žalované částku 8.092,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že se žalobkyně žalobou ze dne 22. 2. 2006 u soudu domáhala uložení povinnosti žalované uzavřít v příloze přiložené smlouvy o dílo. Dále uvedl, že dle skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež odvolací soud považoval za správná a z nichž při právním posouzení vycházel, žalovaná uzavřela dne 13. 12. 2004 se společností B. p. V. s. r. o., (dále též „B.“) smlouvu o společném postupu, ve znění dodatku č. 1 ze dne 21. 2. 2005 (dále též „smlouva o SP“), dle které se B. mj. zavázalo uzavřít s žalovanou do 30-ti dnů po vydání pravomocného územního rozhodnutí smlouvu o dílo na výstavbu nebytových prostor, dvou dvojgaráží a osmi bytových jednotek dle projektové dokumentace pro územní rozhodnutí a stavební povolení podle čl. III. odst. 3.1.1., kterou se v čl. 3.2 zavázala rovněž vypracovat. V čl. IV. odst. 4. 2 smlouvy o SP se žalovaná zavázala po vydání pravomocného územního rozhodnutí uzavřít s B. smlouvu o dílo na výstavbu nebytových prostor, dvou dvojgaráží a osmi bytových jednotek; cena díla měla být upřesněna na základě dokumentace pro stavební povolení a neměla přesáhnout částku 13.900.000,- Kč bez DPH.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalovaná nemohla podáním ze dne 27. 9. 2005 odstoupit od smlouvy o SP, poněvadž odstoupení od smlouvy o SP z důvodu nedostatku podaných informací kvalifikovaným způsobem by bylo možné hodnotit jako výkon práva, jenž je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Žalovaná se však nedovolávala nekvalifikovaného podání informací o jednateli a společníku žalobkyně (§267 odst. 1 obchod. zák.), nýbrž tvrdila, že nebyla neprodleně informována o změně společníka a jednatele, což se dle odvolacího soudu nezakládá na pravdě, jelikož o změnách v osobě jednatele a společníka byla žalovaná informována přípisy ze dne 30. 8. 2005 a ze dne 14. 9. 2005. Žalovaná nemohla dle odvolacího soudu odstoupit od smlouvy o SP ani podáním ze dne 4. 5. 2006, neboť dle čl. V. odst. 5.1 smlouvy o SP bylo možné od smlouvy odstoupit tehdy, pokud prodlení trvalo více jak 30 dnů. Územní rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 9. 2005, třicetidenní lhůta dle čl. III. odst. 3.2 smlouvy o SP k předložení smlouvy o dílo marně uplynula 10. 10. 2005 (8. 10. 2005 byla sobota, nejbližším následujícím pracovním dnem bylo pondělí 10. 10. 2005 /§122 odst. 3 občan. zák./).Žalované byl návrh smlouvy doručen nejpozději dne 9. 11. 2005 (poslední den třicetidenní lhůty), nebyl dle odvolacího soudu naplněn důvod uvedený v čl. V. odst. 5.1 pro odstoupení od smlouvy, a proto není odstoupení od smlouvy žalované ze dne 4. 5. 2006 platné. Odvolací soud dále dovodil, že smlouva o převodu práv a závazků ze dne 28. 3. 2005 není „pouhým postoupením pohledávky ,stávajícím věřitelem věřiteli budoucímu´ “, neboť tato smlouva měla vytvořit právní stav, ve kterém žalovaná bude v pozici oprávněného a zároveň povinného ve vztahu k žalobkyni, jež místo B. převezme práva a povinnosti vůči žalované. Za takové situace by žalovaná musela být „plnohodnotným účastníkem daného smluvního vztahu“ a nestačilo, že žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla, že souhlasí s převodem práv a závazků ze Smlouvy o SP z B. na žalobkyni. Předchozí souhlas žalované k uzavření smlouvy dle odvolacího soudu nemá za následkem, že se stala účastníkem až později uzavřené smlouvy, a to ani za situace, kdy se B. a žalobkyně v čl. VI odst. 6.9 smlouvy ze dne 28. 3. 2005 dohodly, že „písemný souhlas obce bude tvořit přílohu č. 4 k této smlouvě a je její nedílnou součástí“, poněvadž žalovaná učinila právní úkon v době, kdy smlouva uzavřena nebyla, a tak se nemohla stát účastníkem tohoto později vzniklého smluvního vztahu. Odvolací soud zastává názor, že za této situace není žalovaná smlouvou o převodu práv a závazků ze dne 28. 3. 2005 vázána.
Odvolací soud je dále přesvědčen, že měla-li být uzavřena na základě smlouvy o SP smlouva o dílo, musel by být její obsah dohodnut alespoň v takovém rozsahu, aby byl pouze upřesňován a nikoli dotvářen. Dle názoru odvolacího soudu se žalovaná k uzavření smlouvy o dílo s obsahem požadovaným v žalobě v čl. IV. odst. 4.2 smlouvy o SP nezavázala, a proto nelze žalované uložit povinnost uzavřít smlouvu o dílo.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 30. 3. 2007 napadla žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a své dovolací námitky podřadila dovolacím důvodům uvedeným v ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že naplnění dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spatřuje v tom, že odvolací soud shledal žalobkyní uplatněné odvolací námitky důvodnými a přesto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dále dovolatelka brojí proti postupu odvolacího soudu, jenž „neinformoval účastníky řízení o svém právním názoru v otázce aktivní legitimace žalobce a v otázce, zda-li na základě uzavřené smlouvy o převodu práv a závazků došlo ke změně v osobě účastníků smlouvy o společném postupu ze dne 13. 12. 2004“ a tento právní názor vyjádřil až v rozhodnutí ve věci samé. Dovolatelka s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 287/05 uvedla, že pokud odvolací soud shledal právní posouzení soudu prvního stupně nesprávným, měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Dovolatelka dále upozornila, že jí odvolací soud nedal možnost vyjádřit se k jeho právnímu názoru týkajícímu se posouzení aktivní legitimace a event. právního posouzení smlouvy o převodu práv a závazků. Aktivní věcnou legitimaci žádný z účastníků, „vyjma vyjádření žalovaného (…) na konci odvolacího řízení, ve vztahu ke kterému žalobce vznesl námitku nepřípustnosti tvrzení této nové skutečnosti v odvolacím řízení“, a platnost smlouvy o převodu práv a závazků, nezpochybňoval. Naplnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) dovolatelka spatřuje v nesprávném právním posouzení smlouvy o převodu práv a závazků, jelikož je přesvědčena, že je zcela irelevantní, kdy vedlejší účastník udělí souhlas s výměnou smluvního partnera a jakým způsobem tak učiní. Dle jejího názoru lze smluvně sjednat i předchozí souhlas smluvní strany s výměnou druhého účastníka smlouvy a to i přes skutečnost, že osoba, jež v budoucnu nahradí účastníka vystupujícího z tohoto smluvního vztahu, není v době uzavření smlouvy identifikována, a proto se takový souhlas týká blíže neurčeného okruhu osob, „které můžou vyměnit ve smluvním vztahu účastníka smlouvy“. Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu v otázce přiměřeného použití ustanovení občanského zákoníku o postoupení pohledávky a převzetí dluhu. Smlouva o postoupení pohledávky a převzetí dluhu je dle dovolatelky souhrnem dvou právních úkonů – postoupení pohledávky a převzetí dluhu.
Žalobkyně dále odvolacímu soudu vytkla, že „jeho rozhodnutí neodpovídá dokazování a zjištěnému skutkovému stavu“, neboť žalovaná nikdy nezpochybnila návrh smlouvy, kterou se zavázala ve smyslu ust. §289 obchod. zák. uzavřít a který vycházel ze smlouvy o společném postupu, kde byl sjednán obecným způsobem předmět plnění a cena.
S ohledem na shora uvedené žalobkyně závěrem navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání, jak vyplývá z obsahu spisu a předkládací zprávy, nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o.s.ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
V posuzované věci není dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
Rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno na názoru, že žalovaná není v souzené věci pasivně legitimována, neboť její souhlas s převodem práv a závazků ze dne 24. 3. 2005, jímž žalovaná vyslovila souhlas s převodem práv a závazků ze smlouvy o SP ze dne 13. 12. 2004 a dodatku č. 1 ke smlouvě o SP dne 21. 2. 2005 z B. na žalobkyni, před uzavřením smlouvy o převodu práv a závazků ze dne 28. 3. 2005 mezi B. (B. p. V., s. r. o.) a žalobkyní (B. D. P., s. r. o.) neznamená, že se stala účastníkem této později uzavřené smlouvy. Odvolací soud dále též dovodil, že žalovaná nemá povinnost uzavřít v příloze žaloby přiloženou smlouvu o dílo, jelikož předmět plnění budoucí smlouvy (smlouvy o dílo) nebyl vymezen ani rámcovým způsobem, a proto je toto ujednání smlouvy o SP dle §37 občan. zák. neplatné.
Dovolatelka odvolacímu soudu nejprve vytkla vadu řízení spočívající v tom, že neinformoval účastníky řízení o svém právním názoru na otázku aktivní legitimace. Dovolatelka dále nesouhlasí s tím, že za situace, kdy odvolací soud shledal všechny odvolací námitky žalované důvodné, měl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušit a nikoli potvrdit. Žalobkyně dále odvolacímu soudu vytkla, že „jeho rozhodnutí neodpovídá dokazování a zjištěnému skutkovému stavu“, neboť žalovaná nikdy nezpochybnila návrh smlouvy, kterou se zavázala ve smyslu ust. §289 obchod. zák. uzavřít. Dovolatelka následně nesouhlasí s právním posouzením odvolacího soudu týkajícím se smlouvy o převodu práv a závazků. Je přesvědčena, že žalovaná mohla udělit souhlas s převodem práv a závazků ze smlouvy o SP z B. (B. p. V., s. r. o.) na žalobkyni, a to i přes skutečnost, že osoba (žalobkyně- B. D. P., s. r. o.), jež ve smlouvě o převodu práv a závazků ze dne 28. 3. 2005 uzavřené mezi B. a žalobkyní vstoupila do všech práv a závazků ze smlouvy o SP na místo B., nebyla ještě v době udělení souhlasu žalované známa.
Ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybněných vyplývá, že společnost B. p. V., s. r.o. (jak shora uvedeno- dále též „B.“) uzavřela se žalovanou dne 13. 12. 2004 smlouvu o společném postupu a dne 21. 2. 2. 2005 dodatek č. 1 ke shora uvedené smlouvě o společném postupu (dle čl. VI. odst. 6.7. změny a doplňky smlouvy o SP mohou být učiněny pouze dohodou smluvních stran a písemnou formou). B. se v ní mimo jiné zavázalo zajistit na své náklady vydání územního rozhodnutí na výstavbu bytových domů a nebytových prostor v souladu s projektovou dokumentací, jež byla přílohou smlouvy o SP (přílohu č. 2 tvoří návrh stavby investora /B./ v místě k. ú. D. V.u Č. B., č. p. 2961, 2963). Dále se v čl. III. odst. 3.2. zavázalo nejpozději do 30 dnů po vydání pravomocného územního rozhodnutí uzavřít se žalovanou smlouvu o dílo na výstavbu nebytových prostor, dvou dvojgaráží a osmi bytových jednotek dle projektové dokumentace pro územní rozhodnutí a stavební povolení v souladu s projektovým záměrem (studií stavby) dle čl. III. odst. 3.1.1 smlouvy o SP. Žalovaná se v čl. IV. odst. 4.2. zavázala po vydání pravomocného územního rozhodnutí uzavřít s B. smlouvu o dílo na výstavbu nebytových prostor, dvou dvojgaráží a osmi bytových jednotek s tím, že cena díla bude upřesněna na základě dokumentace pro stavební povolení a nepřesáhne částku 13.900.000,- Kč. Strany sjednaly možnost odstoupení od smlouvy o SP v případě prodlení kterékoli smluvní strany s plněním povinností dle této smlouvy o více jak 30 dnů. Druhá smluvní strana byla pak oprávněna odstoupit od poskytování dalšího plnění dle smlouvy o SP, nedohodnou-li se smluvní strany jinak (čl. V. odst. 5.1.).
Smlouvou o převodu práv a závazků ze dne 28. 3. 2005 se B. p. V., s. r.o. jako postupitel a B. D. P., s. r. o. jako postupník dohodly, že ke dni účinnosti této smlouvy postupitel úplatně na postupníka postupuje veškerá práva a převádí veškeré závazky plynoucí ze smlouvy o SP a do veškerých práv a závazků ze smlouvy o SP vstupuje na místo postupitele postupník, přičemž postupník s tímto postoupením souhlasil (čl. III smlouvy o převodu práv a závazků) s tím, že tato smlouva o převodu práv a závazků se stane účinnou dnem, kdy bude postupiteli udělen souhlas O. D. V. u Č. B. (žalované) s postoupením práv a převodem závazků dle této smlouvy na postupníka, přičemž písemný souhlas O. D. V. u Č. B. (žalované) tvoří přílohu č. 4 k této smlouvě a je její nedílnou součástí (čl. VI. odst. 6.9 smlouvy o převodu práv a závazků). V příloze č. 4 ke shora uvedené smlouvě o převodu práv a závazků je souhlas O. D. V. u Č. B. ze dne 24. 3. 2005 s převodem práv a závazků ze smlouvy o společném postupu ze dne 13. 12. 2004 a dodatku č. 1 ke smlouvě o společném postupu ze dne 21. 2. 2005 ze společnosti B.p. V., s. r. o. na společnost B. D. P., s. r. o. Pravomocné územní rozhodnutí, na jehož vydání byl vázán počátek běhu třicetidenní lhůty k uzavření předmětné smlouvy o dílo mezi B. a žalovanou, nabylo právní moci dne 8. 9. 2005 a návrh smlouvy o dílo byl žalované doručen dne 9. 11. 2005.
Nejvyšší soud České republiky se nejdříve zabýval dovolací námitkou žalobkyně, zda žalovaná mohla udělit souhlasit s převodem práv a závazků ze smlouvy o SP z B. (B. p. V., s. r. o.) na žalobkyni v situaci, kdy osoba (tj. nynější žalobkyně), jež měla vstoupit do všech práv a závazků ze smlouvy o SP na místo B., nebyla ještě v době udělení souhlasu žalované známa. Odvolací soud dovodil, že žalovaná není smlouvou o převodu práv a závazků ze dne 28. 3. 2005 vzhledem k udělení souhlasu s převodem práv a závazků (24. 3. 2005) z B. na B. D. P., s. r. o. před uzavřením smlouvy o převodu práv a závazků (28. 3. 2005), vázána.
Podle §524 odst. 1 občan. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou na jiného. Ve smyslu §524 odst. 2 občan. zák. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.
Podle ustanovení §531 obč. zák., kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, jestliže k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas věřitele lze dát buď původnímu dlužníku, nebo tomu, kdo dluh převzal (odstavec 1). Kdo bez dohody s dlužníkem převezme dluh smlouvou s věřitelem, stane se dlužníkem vedle původního dlužníka (odstavec 2). Smlouva o převzetí dluhu vyžaduje, aby byla uzavřena písemnou formou (odstavec 3). Námitky, které má vůči věřiteli původní dlužník, může uplatnit i osoba, která dluh převzala (odstavec 4).
Vzhledem k uvedenému jde o posouzení právní otázky platnosti či neplatnosti smlouvy o převodu práv a závazků ze dne 28. 2. 2005, uzavřené mezi společností B.p.V., s. r. o. (jako postupitel) a spol. B. D. P., s. r. o. (jako postupník), jíž došlo k postoupení veškerých práv a převedení veškerých závazků ze smlouvy o společném postupu ze dne 13. 12. 2004, ve znění dodatku č. 1 ze dne 21. 2. 2005, přičemž s převodem uvedených práv a povinností žalovaná souhlasila (viz Souhlas s převodem práv a závazků ze dne 24. 3. 2005).
V daném případě byla uzavřena smlouva o převodu práv a povinností mezi původní stranou smlouvy o společném postupu - spol. B. p. V., s. r. o. (jako postupitelem) a spol. B. D. P., s. r. o. (jako postupníkem), jejímž předmětem bylo postoupení veškerých práv a převedení veškerých závazků ze smlouvy o společném postupu ze dne 13. 12. 2004, ve znění dodatku č. 1 ze dne 21. 2. 2005, přičemž ze „Souhlasu s převodem práv a závazků ze dne 24. 3. 2005“ je zřejmé, že druhá strana smlouvy o společném postupu- žalovaná s převodem uvedených práv a povinností souhlasila.
Nejvyšší soud České republiky již ve svém rozsudku ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 33 Cdo 2390/2000, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod označením C 534/6, vyjádřil názor, že předmětem postoupení podle §524 občan. zák. sice může být pohledávka jakéhokoliv druhu, tedy i nepeněžitá, ale nikoli povinnost účastníka. Předmětem postoupení pohledávky (cese) tak může být jen právo, nikoliv povinnost.
Předmětnou smlouvou o převodu práv a závazků mělo dojít k postoupení nejen práv ze smlouvy o společném postupu, nýbrž i povinností. Odvolací soud vyslovil právní názor, že smlouva o převodu práv a závazků ze smlouvy o SP z B. na žalobkyni není vůči žalované účinná, neboť nebyl „plnohodnotným účastníkem daného smluvního vztahu“.
Ke změně v subjektech závazku na straně dlužnické podle §531 občan. zák. dochází na základě písemné smlouvy mezi dlužníkem a třetí osobou (přejímatelem) tehdy, jestliže k tomu dá věřitel souhlas, jak tomu bylo v souzené věci. Bez souhlasu věřitele by neměla taková dohoda právní účinky a ke změně dlužníků by nedošlo.
Pokud odvolací soud vyslovil názor, že souhlas žalované s „převodem práv a povinností“ z původního účastníka smlouvy o SP- B. p. V., s. r. o. na žalobkyni- společnost B. D. P., s. r. o. nelze udělit před uzavřením smlouvy o „převodu práv a povinností“, není tento názor správný. Souhlas s převzetím dluhu ve smyslu ust. §531 odst. 1 občan. zák. je jednostranným právním úkonem, jehož forma není předepsána. Věřitel ho může vyjádřit již před či během uzavření smlouvy o převodu práv a závazků, popř. následně. V případě, že by žalovaná tento souhlas s „převodem práv a závazků“ ze smlouvy o SP z B. na žalobkyni nedala, nemohlo by dojít k platnému převzetí povinností (dluhu) žalobkyní dle §531 odst. 1 občan. zák., a tedy i k změně v osobě původního účastníka smlouvy o SP- B. p. V., s r. o.
Odvolací soud se proto v dalším řízení bude zabývat platností smlouvy o převodu práv a závazků a posouzením, tj. zda tato smlouva v sobě obsahuje ujednání o postoupení pohledávky a převzetí dluhu či nikoli, zda tato ujednání splňují všechny náležitosti na ně kladené ust. §524 a násl. a §531 a násl. občan. zák. Bez tohoto posouzení nelze dospět k závěru, zda žalobkyně je či není v souzené věci aktivně legitimována.
Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je správné posouzení odvolacího soudu, že plnění budoucí smlouvy o dílo dle příslušných smluvních ujednání a ust. §289 odst. 1 obchod. zák. je neurčité.
Obligatorní náležitostí smlouvy o smlouvě budoucí dle §289 odst. 1 obchod. zák. je, že předmět plnění budoucí smlouvy musí být určen alespoň obecně, tedy základním (rámcovým) vymezením. Určení musí být natolik konkrétní, aby předmět plnění budoucí smlouvy byl ve všech základních rysech určen tak, jak to odpovídá potřebám v daném případu a aby bylo možno objektivně posoudit splnění závazků ze smlouvy o uzavření smlouvy budoucí. Bližší vymezení předmětu plnění budoucí smlouvy může být ponecháno na jednání o uzavření této smlouvy. Její předmět ovšem může být určen i přesně a na jednání o uzavření realizační smlouvy může být ponecháno jen stanovení podmínek plnění a konkrétní doby plnění (srov. Štenglová, I., Plíva S., Tomsa M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 9. vydání, Praha, C. H. Beck 2004, strana 971 až 972).
V posuzovaném případě se B. zavázalo uzavřít do 30 dnů po vydání pravomocného územního rozhodnutí dle smlouvy o SP s žalovanou smlouvu o dílo „na výstavbu nebytových prostor, dvou dvojgaráží a osmi bytových jednotek dle projektové dokumentace podle čl. 3.1.1.“ s tím, že „cena díla bude upřesněna na základě dokumentace pro stavební povolení a nepřesáhne částku 13.900.000,- Kč bez DPH“ (čl. IV. odst. 4.2. smlouvy o SP).
Z uvedeného je zřejmé, že závěr odvolacího soudu, že žalovaná nemá povinnost uzavřít v příloze žaloby přiloženou smlouvu o dílo z toho důvodu, že předmět plnění budoucí smlouvy (smlouvy o dílo) nebyl vymezen ani rámcovým způsobem, a proto je toto ujednání smlouvy o SP dle §37 občan. zák. neplatné, není správný. Předmět budoucí smlouvy o dílo byl určen dostatečně, a to i s odkazem na projektovou dokumentaci, a odpovídá potřebám daného případu a bylo podle něho možno objektivně posoudit splnění závazků ze smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o dílo.
Nejvyšší soud se neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že obsah budoucí smlouvy o dílo musel být „dohodnut v takovém rozsahu, aby tento obsah byl případě pouze upřesňován, nikoli dotvářen“, poněvadž předmět plnění budoucí smlouvy o dílo může být „vymezen „obecným způsobem“ (ust. §289 odst. 1 obchod. zák.), tj. alespoň tak, aby bylo zřejmé, k provedení jakého díla se budoucí zhotovitel zaváže a za jakou cenu za provedené dílo, popř. jak bude cena určena, kterou se budoucí objednatel zaváže zaplatit. Zpřesňující vymezení předmětu plnění budoucí smlouvy o dílo, popř. sjednání dalších nepodstatných náležitostí smlouvy, nemusí být součástí smlouvy o smlouvě budoucí, a může být tak ponecháno na jednání o uzavření této smlouvy, popř. obsah budoucí smlouvy o dílo může být určen soudem, nebyla-li ve smlouvě o SP určena osoba, jež by obsah uvedené smlouvy určila (§292 odst. 2 obchod. zák.).
Závěr odvolacího soudu, že ujednání čl. IV. odst. 4.2. smlouvy o SP je neurčité a dle §37 občan. zák. neplatné, není – vzhledem ke shora uvedenému – správný, neboť vymezení předmětu budoucí smlouvy o dílo je z hlediska požadavku zákona na jeho určení alespoň obecným způsobem (§289 odst. 1 obchod. zák.) dostačující.
Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že odvolací soud posoudil výše uvedené právní otázky nesprávně, a je tak naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a dovolání je ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť předmětné otázky byly odvolacím soudem posouzeny v rozporu s hmotným právem.
Pokud dovolatelka v dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu „neodpovídá dokazování a zjištěnému skutkovému stavu“, protože žalovaná nikdy nezpochybnila návrh smlouvy, kterou se zavázala ve smyslu ust. §289 obchod. zák. uzavřít, a namítala též tzv. jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) spočívající v tom, že odvolací soud „neinformoval účastníky řízení o svém právním názoru v otázce aktivní legitimace žalobce a v otázce, zda-li na základě uzavřené smlouvy o převodu práv a závazků došlo ke změně v osobě účastníků smlouvy o společném postupu ze dne 13. 12. 2004“, a v tom, že shledal-li odvolací soud všechny námitky odvolatelky (žalobkyně) důvodnými, měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a nikoli potvrdit, jak tomu bylo v uvedeném případě, dovolací soud se těmito námitkami vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, již nezabýval.
Nejvyšší soud vzhledem k uvedenému rozhodl podle ust. §243b odst. 2. a 3 o. s. ř. tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vzhledem k tomu, že důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto rozhodnutí a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
O nákladech řízení bude rozhodnuto podle ust. §243d odst. 1 o. s. ř. v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu