ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2389.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 2389/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně a) M., s. r. o., zastoupené JUDr. M. L., advokátem, b) W. T. C. P., a. s., zastoupené JUDr. M. B., advokátem proti žalovaným 1) Ing. J. T., zastoupenému JUDr. M. A., advokátem, 2) B., spol. s r. o., (dříve D., a. s., , zastoupené JUDr. K. T., CSc., advokátem o 29,600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 23 Cm 109/1999, k dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2009 č. j. 11 Cmo 348/2008-714, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. března 2009 č. j. 11 Cmo 348/2008-714 potvrdil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. října 2008 č. j. 23 Cm 109/1999-678, kterým bylo rozhodnuto, že na místo dosavadní druhé žalované obchodní společnosti D., a. s., bude pokračováno se společností B., spol. s r. o.,
Odvolací soud potvrdil právní závěr soudu prvního stupně, že druhá žalovaná D., a. s., ztratila způsobilost být účastníkem řízení z důvodu jejího zániku rozdělením a přechodem části jmění na B., spol. s r. o., proto bylo nutno postupovat podle §107 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jestliže společnost B., spol. s r. o., vstoupila do práv a povinností zaniklé D., a. s., respektive převzala práva a povinnosti, o něž v řízení jde, a je procesním nástupcem obchodní společnosti D., a. s..
Odkázal stejně jako soud prvního stupně na ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř., které stanoví: „jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení ve věci může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Odvolací soud dále konstatoval, že soud prvního stupně rovněž správně použil ustanovení §107 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha řízení pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejich práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Odvolací soud odmítl námitku odvolatele společnosti B., spol. s r. o., že mělo být postupováno podle ustanovení §107a o. s. ř.. V tomto ustanovení je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v souvislosti s hmotněprávní univerzální nebo singulární sukcesi práva nebo povinností, jež nastala po zahájení řízení, aniž účastník řízení ztratí způsobilost být účastníkem řízení. Odvolací soud konstatoval, že o takový případ se v dané věci nejedná, protože původně žalovaná D., a. s., ztratila způsobilost být účastníkem řízení. Odvolací soud dovodil shodně se soudem prvního stupně, že právním nástupcem je subjekt ve výroku napadeného usnesení uvedený, neboť vyplývá z dohody všech tří společností.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná B., spol. s r. o., dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolává se dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Nesouhlasí s tím, že v případě fůze rozdělením původní společnosti lze o právním nástupnictví rozhodovat podle §107 o. s. ř. bez návrhu kteréhokoli z účastníků. Za otázku zásadního významu považuje, zda v případě fůze rozdělením původní společnosti sloučením se dvěma (nebo více) právními nástupci lze o právním nástupnictví rozhodovat podle §107 o. s. ř. bez návrhu kteréhokoli z účastníků nebo podle §107a o. s. ř. výhradně na návrh žalobce.
Dovolatelka navrhla zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou tomu oprávněnou, je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a dovolatelka uplatnila možný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přezkoumá napadené usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř..
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, 229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ikdyž nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.
Dovolací soud se proto zabývá přezkoumáním rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř..
Nesprávným právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
V daném případě odvolací soud potvrdil správnou aplikaci §107 o. s. ř. soudem prvního stupně.
Ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. stanoví: „jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením“.
Podle §107 odst. 3 o. s. ř., ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění (viz. obchodní rejstřík), podle něhož na společnost B., spol. s r. o., zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíle C, vložce 61519, přešla na základě rozdělení společnosti D. a.s., , zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddíle B, vložce 760, sloučením část jmění zanikající společnosti D. a.s. uvedená ve Smlouvě o rozdělení a převzetí obchodního jmění. Zbývající část jmění zanikající společnosti D. a.s. uvedená ve smlouvě o rozdělení a převzetí obchodního jmění přešla na společnost B. R. spol. s r.o., zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze,oddíle C, vložce 61477. Ze smlouvy o rozdělení a převzetí obchodního jmění uzavřené dne 28.7.2008 soud dále zjistil, že práva a povinnosti z nájemní smlouvy, z níž je uplatňován žalobní návrh, přešly na nástupnickou společnost B., spol. s r.o.
Dovolací soud dospěl k závěru, že z výše uvedeného skutkového zjištění soud učinil správný závěr, že žalovaná D., a. s. ztratila způsobilost být účastníkem řízení z důvodu jejího zániku rozdělením a přechodem části jmění na D., a. s. Odvolacímu soudu není možno vytknout nesprávné právní posouzení otázky nástupnictví, potvrdil-li právní závěr soudu prvního stupně, vycházející z aplikace §107 o. s. ř., jestliže společnost B., spol. s r. o. vstoupila do práv a povinností zaniklé D., a. s., resp. převzala-li práva a povinnosti o něž v řízení jde a je procesním nástupcem D., a. s.
Odvolací soud rovněž správně odmítl námitku odvolatelky, podle níž měl být aplikován §107a o. s. ř. V tomto ustanovení je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v souvislosti s hmotněprávní universální nebo singulární sukcesí práva nebo povinnosti, která nastala po zahájení řízená, aniž účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Odvolací soud správně konstatoval, že o takový případ se v dané věci nejedná, protože původně žalovaná D., a. s. ztratila způsobilost být účastníkem řízení.
V této souvislosti je třeba odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek seš. 4/2004, pod označením R 31/2004 civ., v němž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoliv, se týká již posouzení věci samé a nemůže být předmětem řízení při rozhodování o nástupnictví.
Odvolacímu soudu tedy nelze vytknout nesprávné právní posouzení otázky nástupnictví, proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání žalované podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu