ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2449.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 2449/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce Mgr. T. G., insolvenčního správce úpadkyně R. P. spol. s r.o., proti žalované H., spol. s r.o., zastoupené JUDr. G. B., advokátem, o zaplacení částky 23.167,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 163/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. května 2007, č. j. 34 C 163/2006-51, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 62 Co 361/2007-71, takto:
I. Řízení o „dovolání“ žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. května 200,7 č. j. 34 C 163/2006-51, se zastavuje.
II. Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 62 Co 361/2007-71, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 16. května 2007, č. j. 34 C 163/2006-51, zamítl žalobu na zaplacení částky 23.176,- Kč s 3% úroky z prodlení ročně od 14. 3. 2003 z částky 5.767,- Kč a z částky 17.400,- Kč od 1. 4. 2003 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 62 Co 361/2007-71, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně a rozsudku odvolacího soudu podala úpadkyně dne 3. března 2008 dovolání a uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož lze namítat, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a dále dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., podle něhož lze namítat, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Po zahájení dovolacího řízení byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2008, č. j. MSPH 79 INS 2373/2008-A-29, zjištěn úpadek žalobkyně, na její majetek prohlášen konkurs a ustanoven insolvenční správce. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2008, č. j. MSPH 79 INS 2373/208-B-9, byl novým insolvenčním správcem ustanoveným schůzí věřitelů potvrzen Mgr. T. G. Podáním ze dne 11. 8. 2009 insolvenční správce Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) sdělil, že podává návrh na pokračování v řízení. Nejvyšší soud proto podle ustanovení §264 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále pokračoval v dovolacím řízení s insolvenčním správcem.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v dané věci není přípustné.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání však není podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.
V dané věci napadá žalobce rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 23.167,- Kč s příslušenstvím. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení ubytovacích služeb, které měla úpadkyně poskytnout klientům žalované na základě její objednávky, přičemž je s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že se uplatněný nárok týká jejich podnikatelské činnosti; ve smyslu §261 odst. 1 obchodního zákoníku se proto jedná o obchodní závazkový vztah. Vzhledem k tomu, že jde o peněžité plnění, jehož výše nedosahuje zákonné hranice stanovené pro obchodní věci, není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu