ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2646.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 2646/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného JUDr. P. J., advokátem proti žalované E., akciová společnost, zastoupené JUDr. L. K., advokátem o zaplacení částky 50.986,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 231/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. března 2009, č. j. 51 Co 649/2008-279, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. března 2009, č. j. 51 Co 649/2008-279, se v části výroku I., kterým bylo zastaveno řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 50.882,- Kč s příslušenstvím, a ve výroku I., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. července 2008, č. j. 21 C 231/2005-214, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu v částce 50.882,- Kč s 2% p. a. úroku z prodlení od 22. 12. 2004 do zaplacení (výrok I.) a zamítl žalobu do částky 104,74,- Kč, co do 2% p. a. úroku z prodlení z částky 50.986,74 Kč za dobu od 22. 12. 2004 do zaplacení a co do 2% p. a. úroku z prodlení z částky 104,74,- Kč za dobu od 22. 12. 2004 do zaplacení (výrok II.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalovanou a obchodní společností A.B., s. r. o. byla uzavřena dne 18. 9. 1995 smlouva o zneškodňování odpadu, na základě níž se společnost A. B., s. r. o. zavázala strojově vytěžit a odvést znečištěnou zeminu (odpad) a zajistit její zneškodnění. Žalovaná se zavázala za vytěžení, dopravu, převzetí a zneškodnění tohoto odpadu zaplatit cenu 1.100,- Kč + DPH a poplatek za uložení odpadu podle zákona 62/1992 Sb. V článku 9.1 smlouvy si strany sjednaly, že v případě prodlení žalované s placením ceny plnění ve lhůtách uvedených v článku 4.2 této smlouvy uhradí žalovaná smluvní pokutu ve výši 0,05% fakturované částky za každý den prodlení a nebude v tomto případě navíc vyžadován úrok z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek č. 1098 ze dne 28. 10. 1998 postoupila obchodní společnost A. B., s. r. o. pohledávku za žalovaným ve výši 4,925.881,- Kč vyúčtovanou žalovanému fakturou č. 4430159 znějící původně na částku 7,325.881,- Kč s příslušenstvím a všemi právy věřitele vyplývajícími ze smlouvy o zneškodňování odpadu ze dne 18. 9. 1995 a dodatku č. 1 ke smlouvě žalobci. Vymáhaná částka představuje smluvní pokutu za neuhrazení částky 4,855.881,- Kč (faktura ze dne 12. 8. 1996 se splatností 28. 6. 1996) za období od 21. 12. 2000 do 11. 1. 2001 vypočtenou z částky 4,855.881,- Kč s procentní sazbou 0,05 denně. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením smluvní pokuty v návaznosti na výzvu k jejímu zaplacení ze dne 3. 1. 2004, která jí byla doručena dne 5. 1. 2004, ve smyslu §340 věty druhé obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Ve výzvě byla žalovaná vyzvána k zaplacení smluvní pokuty do 15. 1. 2004; jelikož v té době žalovaná smluvní pokutu nezaplatila, dostala se podle §365 věty první obch. zák. ode dne následujícího do prodlení a žalobci tedy vznikl od 16. 1. 2004 nárok na úrok z prodlení. Ke dni 16. 1. 2004 činila výše zákonného úroku z prodlení podle §369 odst. 1 obch. zák. za použití §514 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 28. 4. 2005, 2% p. a., když diskontní sazba k datu 16. 1. 2004 činila 1%. Soud proto přiznal žalobci z částky 50.882,- Kč 2% p. a. úrok z prodlení a to za dobu až od 22. 12 . 2004 do zaplacení, když žalobce požadoval úrok z prodlení za dobu kratší, než na co měl nárok. Ve zbytku soud požadovaného příslušenství soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. března 2009, č. j. 51 Co 649/2008-279, rozsudek okresního soudu v napadeném vyhovujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení zrušil a řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 50.882,- Kč s úrokovým příslušenstvím zastavil (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud posuzované věci dovodil, že v dané věci jsou splněny podmínky pro zrušení rozsudku okresního soudu ve vyhovujícím výroku a zastavení řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté podle §159a odst. 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi týmiž účastníky probíhalo jiné soudní řízení vedené u tehdejšího Krajského obchodního soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 Cm 160/99, ve kterém se žalobce domáhal po žalované zaplacení smluvní pokuty vyčíslené za období od 26. 8. 1996 do 27. 10. 2000 na částku 3,435.883,- Kč se shodným skutkovým tvrzením, že podle smlouvy o postoupení pohledávek z 29. 10. 1998 je žalobce postupníkem pohledávky původního věřitele A. spol. s r. o. jako zhotovitele za žalovaným podle smlouvy o dílo ze dne 18. 9. 1995, jejíchž předmětem bylo provedení likvidace odpadu za sjednanou cenu 7,325.881,- Kč podle faktury splatné 26. 8. 1996, z níž k datu podání žaloby v tamní věci žalované dluží 4,925.881,- Kč a smluvní pokutu ve výši 3,435.883,- Kč ve smyslu článku 9.1 smlouvy ve výši 0,05% z fakturované částky za každý den prodlení. Předmětem tamního řízení byla dále žaloba na zaplacení ceny díla ve výši 4,895.801,- Kč s úrokovým příslušenstvím. Krajský obchodní soud v Ostravě poprvé rozsudkem ze dne 27. 10. 2000, č. j. 10 Cm 160/99-189, vyhověl žalobě na zaplacení částky 4,895.881,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobu na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3,435.883,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.). Krajský obchodní soud v Ostravě dospěl k závěru, že smlouva o dílo ze dne 18. 9. 1995 je absolutně neplatná pro neurčitost předmětu plnění a žalobci přísluší pouze nárok na vydání peněžitého ekvivalentu bezdůvodného obohacení, když plnění zhotovitele záleželo ve výkonech; nárok na smluvní pokutu pak podle soudu dán není, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o dílo zde chybí smluvní povinnost a její porušení, jakož i samotné ujednání o smluvní pokutě, kterou jde sjednat pouze písemně. Tento rozsudek, jak plyne ze souvisejícího usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Cmo 120/2001-414, byl napaden odvoláním žalovaného pouze proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o zaplacení ceny díla. Proti výroku II. rozsudku, jímž byl nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty zamítnut, žalobce odvolání nepodal. Rozsudek tak v tomto rozsahu nabyl samostatně právní moci dne 14. 12. 2000. Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci jde o tentýž nárok na smluvní pokutu z prodlení žalované se zaplacením ceny díla, přičemž je bez právního významu, v jaké výši a za jaké další období se žalobce nároku na smluvní pokutu domáhá. Otázku existence téhož nároku ve vztahu mezi týmiž účastníky soud nemůže v jiném řízení posuzovat znovu a to ani jako otázku předběžnou. Byla-li otázka platnosti smlouvy v předchozím řízení o plnění soudem závazně vyřešena, nelze připustit, aby v jiném řízení byla znovu otevřena a řešena popř. opačně.
Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu, jímž odvolací soud vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, podal žalobce dovolání, ve kterém navrhoval, aby dovolací soud zrušil v tomto rozsahu usnesení odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení a dále z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle dovolatele je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné, a odvolací soud porušil právo žalobce na spravedlivý proces. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně se neřídil ustanovením §159 odst. 3 o. s. ř., dovolatel pokládá tento názor odvolacího soudu za nesprávný, neboť v předmětném řízení nejde o totožný nárok jako v řízení předcházejícím. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího stupně v uvedeném rozsahu a v tomto mu vrátil věc k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a z tohoto důvodu navrhla, aby dovolání žalobce bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, který odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil podle §104 odst. 1 o. s. ř..
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečností) jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly dovoláním uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustnosti dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 druhá věta o. s. ř.), i když nebyly dovoláním namítány, dovolací soud v obsahu spisu neshledal. Rozhodnutí odvolacího soudu je přezkoumatelné, neboť z odůvodnění vyplývá na základě kterých důvodů dospěl soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. – z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté.
Dovolací argumenty žalobce jsou pak dále kritikou právního závěru odvolacího soudu o nemožnosti souzenou věc projednat a rozhodnout pro překážku věci již dříve pravomocně rozsouzené.
Z ustanovení §159 odst. 3 o. s. ř. se podává, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být tatáž věc v rozsahu závaznosti výroku rozsudku projednávána znovu.
Překážka věci pravomocně rozsouzené (res iudicata) patří mezi taktzv. negativní procesní podmínky řízení. Zjistí-li soud, že o věci již bylo v rozsahu závaznosti výroku rozsudku nebo usnesení, ve věci pravomocně rozhodnuto, řízení pro neodstranitelnou překážku v postupu řízení zastavil (srov. §104 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel zpochybňuje závěr, že ve výše uvedených věcech šlo o totožný předmět řízení. Vymezením totožnosti řízení se dovolací soud již opakovaně zabýval. Totožnost řízení, je rozhodná pro posouzení překážky věci rozhodnuté, případně překážky litispendence, je dána totožností jejich předmětů a totožností účastníků. Předmětem občanského soudního řízení je žalobcem uplatněný procesní nárok, který je vymezen předmětem (žalobním petitem) – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. března 2002, sp. zn. 22 Cdo 1646/2000, publikované pod č. 1103 ve svazku 15 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaného nakladatelstvím C. H. Beck). Jinak řečeno, totožnost předmětu řízení předpokládá jak totožná skutková tvrzení žalobce, tak i totožný žalobní petit.
Ve věci sp. zn. 10 Cm 160/99 se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 3,435.883,- Kč za období od 26. 8. 1996 do 20. 7. 2000 za prodlení se zaplacením ceny díla. Aby soud prvního stupně v této věci mohl rozhodnout o nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 50.882,- Kč za období od 21. 12. 2000 do 11. 1. 2001 za prodlení se zaplacením ceny díla, muselo by dojít ke změně žaloby. Formálním kritériem změny žaloby je následnost uplatňování dvou nebo více předmětů v tomtéž sporu. Naproti tomu o překážku věci rozsouzené se jedná v případě, kdy časově předcházející řízení už bylo dřív, než bylo zahájeno druhé řízení, pravoplatně ukončeno věcným rozhodnutím o totožném předmětu sporu. O tom, zda je o totožnost nároku, rozhoduje jednak totožnost procesních stran a dále souhlasnost žalobního petitu shodně skutkově odůvodňovaného. Z uvedeného vyplývá, že nelze dospět k závěru, že v posuzovaném případě jde o totožnost předmětu řízení, neboť se jedná o rozdílné žalobní petity s různým skutkovým tvrzením.
Z uvedeného je zřejmé, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., a že dovolání je důvodné.
Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit, a věc v napadeném rozsahu vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu