ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2670.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 2670/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně S. Z., spol. s r.o., zastoupené JUDr. P. Č., advokátem, proti žalovaným 1. V. Č., 2. M. F., 3. M. F., oběma zastoupeným JUDr. L. K., advokátem, 4. J. Č., o zaplacení částky 924 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 376/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2008, č. j. 29 Co 687/2007-490, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované a třetímu žalovanému oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.300,- Kč k rukám JUDr. L. K., advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a čtvrtým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 15. srpna 2007, č. j. 4 C 376/2001-434, uložil prvé žalované a čtvrtému žalovanému, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 924 700 Kč s 18% úrokem z prodlení z částek v rozsudku vyjmenovaných (výrok pod bodem I), proti druhé žalované a třetímu žalovanému žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV).
K odvolání žalobkyně a čtvrtého žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. ledna 2008, č. j. 29 Co 687/2007-490, odmítl odvolání čtvrtého žalovaného, odmítl odvolání žalobkyně do výroku pod bodem I, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II a IV a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně podáním ze dne 18. dubna 2008 předaným poště k doručení dne 19. dubna 2008 dovolání, které však nijak neodůvodnila (uvedla pouze, že z důvodu zdravotních problémů na straně právního zástupce žalobkyně bude odůvodnění dovolání provedeno do 14 dnů od podání dovolání). V podání ze dne 5. května 2008 doručeném soudu prvního stupně dne 9. května 2008 svoje dovolání doplnila a uvedla, že dovolání směřuje proti výroku obsaženému ve třetím odstavci rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok pod bodem II a pod bodem IV rozsudku soudu prvního stupně a namítla, že v celém řízení nebyl vyjasněn vztah mezi žalovanými – manžely Č. a manžely F., kteří písemně uznali svůj dluh vůči J. Č.. Nesprávné právní posouzení rozsudku odvolacího soudu spatřuje dovolatelka v pominutí ustanovení §526 občanského zákoníku, který nespojuje s neprokázáním postoupení pohledávky dlužníkovi žádnou sankci, ani nezpůsobuje neplatnost postoupení pohledávky. Dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v tom, že nebyla v rozporu s §1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zajištěna spravedlivá ochrana účastníků řízení a jejich oprávněných zájmů. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Druhá žalovaná a třetí žalovaný ve vyjádření k dovolání poukázali na jistou neurčitost dovolání s tím, že z dovolání není patrné, v čem má podle žalobkyně napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam, resp. která právní otázka by měla být řešena. Dovolání je navíc v části směřující proti výroku o nákladech řízení nepřípustné. Druhá žalovaná a třetí žalovaný navrhli zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř., posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Tato lhůta je vymezena v §240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. tak, že účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a o. s. ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. §241 o. s. ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení §104 o. s. ř. soudem řádně vyzván k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení (§241b odst. 3, část druhé věty před středníkem o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§243c odst. 1, §43 odst. 1 o. s. ř.), se proto stává po uplynutí této lhůty bezpředmětnou. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítnout.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně předala dne 19. dubna 2008 poště k přepravě včasné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, tj. ve dvouměsíční lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. Z obsahu spisu (srov. doručenku na č. l. 496 verte) se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl dovolatelce (jejímu zástupci) doručen dne 21. února 2008. V dovolání žalobkyně neuvedla, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu napadá, ani v jakých okolnostech spatřuje naplnění dovolacích důvodů, ani čeho se domáhá. K podání dovolatelky ze dne 5. května 2008 označeném jako odůvodnění dovolání žalobce, doručeném soudu prvního stupně dne 9. května 2008, tedy po uplynutí lhůty k podání dovolání, nebyl dovolací soud ve smyslu §241 odst. 3 věty první o. s. ř. oprávněn přihlížet.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a dovolání žalobkyně doručené soudu prvního stupně 5. ledna 2009 postrádá vymezení rozsahu, ve kterém je rozsudek odvolacího soudu napadán, a označení dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, nelze pro tyto obsahové nedostatky v dovolacím řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, během níž bylo možno vady dovolání odstranit, marně uplynula, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 první věty o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když náklady druhé žalované a třetího žalovaného sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 13 000 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14, §18 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve pozdějších předpisů] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve pozdějších předpisů).
Čtvrtému žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně svoji povinnost, kterou jí ukládá toto usnesení, může druhá žalovaná a třetí žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. června 2009
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu