ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2671.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 2671/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce J. H., zastoupené Mgr. P. Jezlem, advokátem proti žalované MUDr. A. B., zastoupené JUDr. B. T., advokátem o zaplacení 79 555,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 5 C 110/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. února 2009, č.j. 6 Co 2436/2008-165, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. února 2009, č.j. 6 Co 2436/2008-165, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 4. července 2008, č.j. 5 C 110/2006-124, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 79 555,50 Kč a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobce nemá nárok na zaplacení ceny díla ve výši 79 555,50 Kč na základě smlouvy o dílo ze dne 22.3.2004, jejímž předmětem byla oprava motoru vozidla žalované M. B., neboť žalobce provedl opravu vadně namontováním neoriginálního náhradního dílu, čímž došlo následně dne 9.12.2004 ke zničení dalších částí motoru. Oba soudy z uvedeného dovodily, že podle §564 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) ve spojení s §439 odst. 4 obch. zák. není žalovaná do doby odstranění vad povinna platit část ceny, jež by odpovídala nároku žalované na slevu, kterou žalovaná u žalobce uplatnila dopisem ze dne 21.12.2004. Žalobce se nezprostil odpovědnosti za vadu díla, neupozornil-li žalovanou ve smyslu §551 obch. zák. na nevhodnost použití neoriginálního rozvodového řetězu. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že sleva ceny ve výši 79 555,50 Kč odpovídá výši škody způsobené žalované zničením dílů motoru jejího vozidla - znehodnocením opravované věci, resp. snížením hodnoty vozidla, jako důsledek vadného plnění žalobce – vadného provedení díla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť se domnívá, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolává se s odkazem na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodu nesprávného právního posouzení odpovědnosti žalobce za škodu vzniklou na vozidle žalované.
Namítá, že skutkový závěr obou soudů o použití nevhodného náhradního dílu na opravu vozidla žalované není podpořeno žádným důkazním prostředkem. Připomíná pokyn žalované daný žalobci k opravě vozidla, který směřoval k levnější nebo nejlevnější ceně za opravu, a pokládá otázku, zda takový pokyn je pokynem nevhodným či nikoliv, byl-li žalobce přesvědčen, že o nevhodný pokyn se nejedná. Má za to, že vynaložil dostatek odborné péče, aby vyhodnotil, že neoriginální náhradní díl není nevhodným dílem k opravě, když navíc stejný náhradní díl byl v minulosti bez dalších reklamací v jiných případech použit. Dovolatel proto žádá o vyřešení otázky, zda je za této situace odpovědný za škodu vzniklou žalované, k níž došlo až po ujetí 41 000 km po opravě.
Dovolatel dále požaduje vyřešení otázky, zda může zhotovitel zjistit nevhodnost pokynů objednatele při vynaložení odborné péče, pokud objednatel neumožní zhotoviteli prohlídku vozidla po opravě, aby mohl případně identifikovat vznikající závadu na vozidle, a zda zhotovitel odpovídá za případné vady díla, pokud objednatel užívá vozidlo v rozporu s technickými požadavky stanovenými právními předpisy. Dovolatel dále namítá, že soudy nevzaly na vědomí jeho argumentaci, že k vadě rozvodového řetězu – jeho prodloužení, mohlo dojít i nesprávným, nevhodným či neodborným užíváním vozidla žalovanou.
Za vadu řízení považuje, že se mu nedostalo poučení podle §118a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a odvolací soud tuto vadu nezhojil. Současně namítá, že soud provedl důkaz posudkem znalce Ing. M. nikoliv jako důkaz listinný.
Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byl řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Dovolatelem položené otázky nemohou být otázkou zásadního právního významu, neboť jsou založeny na odlišném skutkovém závěru, než k jakému dospěly oba soudy. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu, který vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, vyplývá, že k havárii motoru vozidla žalované došlo v důsledku nadměrné délky žalobcem namontovaného neoriginálního rozvodového řetězu, což vyplynulo z provedených důkazů, a to z důkazu znaleckým posudkem Ing. B. M. a Ing. V. T., výslechu svědka J. D. a písemného vyjádření výhradního dovozce vozu M. B. pro Č. r.. Dovolatel však staví otázku ohledně příčiny havárie motoru na tvrzení, že neoriginální náhradní díl nebyl nevhodným dílem k opravě. Z uvedeného důvodu má nesprávně za to, že nebyl povinen ve smyslu §551 odst. 1 obch. zák. upozornit žalovanou na nesprávnost pokynů, jestliže požadovala provést opravu s co nejmenšími náklady. Skutečnost, že žalobce na nevhodnost použití neoriginálních náhradních dílů žalovanou neupozornil, vyplývá ze skutkových zjištění soudů.
Žádá-li dovolatel o vyřešení otázky, zda může zhotovitel zjistit nevhodnost pokynů objednatele při vynaložení odborné péče, pokud objednatel neumožní zhotoviteli prohlídku vozidla po opravě, aby mohl případně identifikovat vznikající závadu na vozidle, a zda zhotovitel pak odpovídá za případné vady díla, je nutno konstatovat, že opět vytváří tuto otázku na odlišném skutkovém základu, než k jakému dospěl odvolací soud. Ze skutkových závěrů soudů vyplývá, že v dopisu žalované ze dne 21.12.2004, v němž byla žalobci oznámena vada díla a uplatněna sleva z ceny díla, byla žalovanou nabízena žalobci rovněž prohlídka vozidla po havárii motoru. Soudy dospěly k závěru, že vadu řetězu mohl žalobce zjistit a odstranit, když s opravovaným vozidlem vykonal dvě zkušební jízdy, neboť závada – nadměrná délka rozvodového řetězu, projevující se kovovými zvuky slyšitelnými zejména při volnoběhu, umí identifikovat zkušení řidiči.
Staví-li dovolatel další otázky na okolnosti, že objednatel užívá vozidlo v rozporu s technickými požadavky stanovenými právními předpisy a že soudy nevzaly na vědomí jeho argumentaci, že k vadě rozvodového řetězu – jeho prodloužení, mohlo dojít i nesprávným, nevhodným či neodborným užíváním vozidla žalovanou, je třeba opět konstatovat, že otázky jsou opět pokládány na odlišném skutkovém základu. Soudy k takovým skutkovým závěrům nedospěly. Pokud dovolatel poukazuje na závěr technické kontroly vozidla ze dne 4.12.2004, podle něhož byl z důvodu závad vystaven protokol o nezpůsobilosti vozidla žalované pro další provoz, soudy z tohoto skutkového zjištění dovodily, že žalovaná uplatnila svůj nárok z vady díla dne 21.12.2004 u žalobce včas, když správně použily ustanovení §562 odst. 2 písm. c) obch. zák., podle něhož soud nemůže přiznat objednateli právo z vad díla jen za situace, kdy objednatel neoznámí vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být zjištěny při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let od předání předmětu díla.
Je nutno připomenout, že při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Při posouzení věci je tedy třeba respektovat skutkové zjištění soudů, že žalobce mohl zjistit vadu jím prováděného díla a vadu mohl odstranit, proto je namístě závěr, že odvolací soud rozhodl v souladu s hmotným právem, aplikoval-li ustanovení §564 obch. zák. ve spojení s §439 odst. 4 obch. zák., podle něhož do doby odstranění vad není objednatel povinen platit část ceny díla, jež by odpovídala jeho nároku na slevu z ceny díla.
Žalobce dále uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř, kterým lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jen výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávmího) předpisu. V dané věci se však o takový případ nejedná, když dovolatel pouze namítá, že nenavrhoval provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. T. a že soud provedl důkaz posudkem znalce Ing. M. nikoliv v podobě listinného důkazu a kdy namítá, že se mu nedostalo poučení podle §118a o. s. ř. Dovolatel tím napadá pouze konkrétní procesní postup soudu, jehož přezkoumání nemůže být předmětem dovolacího přezkumu, jak výše zdůvodněno.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku odpovědnosti žalobce za vadu díla a doplacení ceny díla žalovanou v rozporu s hmotným právem (§564 a §439 odst. 4 obch. zák.). Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Není-li dovolání žalobce přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. září 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu