ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2964.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 2964/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce P. P., zastoupeného JUDr. D. K., advokátem, proti žalované A. J., zastoupené JUDr. J. Z., advokátem, o zaplacení 345 711 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 25/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. března 2009 č. j. 6 Cmo 11/2009-248, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 257 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. D. K., advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. března 2009 č. j. 6 Cmo 11/2009-248, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. září 2008, č.j. 38 Cm 25/2006-198, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Žalovaná v dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci, ale ve skutečnosti brojí proti nesprávnému skutkovému závěru ohledně předání předmětu smlouvy a nesprávnému hodnocení důkazů ohledně této skutečnosti.
Dovolatelkou namítaný nesprávný skutkový závěr a nesprávné hodnocení důkazů však nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Ten se otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění. Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.
Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.), nepředstavuje dovolání žalované, kterým podrobuje kritice skutkový závěr soudu a hodnocení důkazu, dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který nemůže být předmětem dovolacího přezkumu.
Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaná převzala na základě smlouvy o výpůjčce ze dne 6.12.1999 hejno chovných bažantů v počtu 2 080 kusů podle inventárního seznamu a ve smlouvě se zavázala, že v případě nevrácení kompletního hejna zaplatí žalobci chybějící zvěř v aktuálních cenách I. Po skončení výpůjčky žalovaná vrátila pouze 1 326 kusů zvěře, a to ve špatném zdravotním stavu, z nichž 810 kusů v důsledku špatného zdravotního stavu po vrácení uhynulo. Dovolací soud je tímto skutkovým zjištěním vázán, protože, jak výše konstatováno, není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami, neboť skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Za tohoto skutkového stavu není závěr odvolacího soudu, že žalovaná způsobila žalobci ve smyslu §373 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) škodu, v rozporu s hmotným právem. Podle uvedeného ustanovení, kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. V souladu s hmotným právem je i závěr odvolacího soudu o výši škody, kterou žalovaná porušením smluvní povinnosti žalobci způsobila. Odvolací soud při určení výše škody správně vyšel z ustanovení §379 obch. zák., podle něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk. Nenahrazuje se škoda, jež převyšuje škodu, kterou v době vzniku závazkového vztahu povinná strana jako možný důsledek porušení své povinnosti předvídala nebo kterou bylo možno předvídat s přihlédnutím ke skutečnostem, jež v uvedené době povinná strana znala nebo měla znát při obvyklé péči. Ostatně dovolatelka závěr o stanovení výše škody ani nenapadá.
Dovolatelka staví své vlastní právní posouzení, že za škodu neodpovídá, na zpochybnění skutkového závěru obou soudů, kdy podle jejího tvrzení nebylo důkazně doloženo, že by skutečně převzala hejno chovných bažantů v počtu 2 080 kusů. Tato námitka však nezakládá – jak již bylo výše uvedeno – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání žalované tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 12 257 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 14. září 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu