ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3021.2007.1
sp. zn. 23 Cdo 3021/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně S. K., zastoupené Mgr. R. G., advokátem, proti žalovanému JUDr. L. B., o zaplacení částky 51 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, pod sp. zn. 113 C 465/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. února 2007, č. j. 15 Co 298/2006-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 25. listopadu 2005, č. j. 113 C 465/2004-54, zamítl žalobu na zaplacení částky 16 000 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se v řízení domáhala náhrady škody, kterou jí měl žalovaný způsobit porušením povinností vyplývajících ze smlouvy o poskytování poradenské činnosti tak, že nesprávně posoudil listinnou zásilku zaslanou žalobkyni Okresním soudem v Karviné, pobočka v Havířově, v řízení vedeném pod sp. zn. 28 Ro 12/98. Obsahem zásilky měl být platební rozkaz, který poté nabyl právní moci, neboť žalobkyně se vůči němu nebránila. Žalobkyně na jeho základě uhradila v následném exekučním řízení Ing. P. částku 250 216 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, ačkoliv k úhradě této částky neexistoval podle jejího tvrzení žádný důvod. Soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena dne 2. 1. 1998 smlouva o poskytování poradenské činnosti, v níž se žalovaný jako podnikatel podnikající v oblasti poradenství v rozsahu živností volných zavázal poskytovat žalobkyni poradenskou a konzultační činnost v rámci její podnikatelské činnosti, zejména v oblasti pracovněprávní, výkladů zákonů, vyhlášek a nařízení majících vliv na její rozhodnutí spojené s předmětem její podnikatelské činnosti. Cena byla dohodnuta podle rozsahu a druhu poskytované činnosti. Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky existoval závazkový vztah, z něhož mělo dojít k porušení povinností, a pokud ano, zda z takového závazkového vztahu k porušení povinností skutečně došlo. Dospěl k závěru, že účastníci jako podnikatelé uzavřeli podle §269 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) nepojmenovanou smlouvu, jejím předmětem však nebylo poskytování právních služeb, jak tvrdila žalobkyně. Obsah pojmu „právní služba“ je vymezen v zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii, a nekryje se s obsahem předmětu dané smlouvy účastníků. Ze spisu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku ohledně exekučního řízení proti žalobkyni jako povinné soud prvního stupně zjistil, že se účastníci shodli na tom, že žalobkyně obálku od zásilky žalovanému nepředala. Proto je sporné, zda žalovaný měl být natolik znalý poměrů, že dle číselného označení na obálce mohl dovodit, že součástí zásilky má být i platební rozkaz. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k porušení povinností vyplývajících ze závazkového vztahu založeného smlouvou o poskytování poradenské činnosti, a proto se již dále nezabýval zjišťováním, zda žalobkyni škoda skutečně vznikla, a v jaké výši.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. února 2007, č. j. 15 Co 298/2006-84, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I), zamítl žalobu na zaplacení další částky 35 000 Kč (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III). Odvolací soud dospěl ke shodným skutkovým a právním závěrům jako soud prvního stupně, že se žalovaný jako podnikatel provozující živnost volnou – poradenství nezavázal poskytovat žalobkyni právní služby, ani ji zastupovat v řízeních před soudy, a to ani jako její obecný zmocněnec. Žalobkyně měla ve sporu s Ing. P. svého právního zástupce – advokáta. Posouzení předmětné soudní zásilky představovalo podle závěru odvolacího soudu jen přátelskou konzultaci, a to s ohledem na všechny okolnosti, za nichž k ní došlo (stalo se tak v restauraci, kde žalovaný seděl s manželem žalobkyně, která mu zde předložila obsah listovní zásilky, za posouzení předmětné písemnosti nebyla mezi účastníky sjednána ani vyplacena žádná odměna). Zejména pak nebyl žalovaný podle závěru odvolacího soudu povinen upozornit žalobkyni na tvrzený nesoulad mezi obsahem zásilky a údaji o jejím obsahu uvedenými na obálce, kterou žalobkyně žalovanému neukázala. Žalovaný tudíž nemohl objektivně žalobkyni ani poučit o tom, že má podat odpor proti platebnímu rozkazu, když tento se podle tvrzení žalobkyně v obálce nenacházel. Zamítavý výrok pod bodem II odvolací soud odůvodnil tím, že žalobkyně v odvolacím řízení rozšířila svoji žalobu o nárok na zaplacení další částky 35 000 Kč z téhož skutkového i právního důvodu (a odvolací soud rozšíření žaloby připustil), takže závěry odvolacího soudu se vztahují i k této částce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nesprávné posouzení věci po právní stránce. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje žalobkyně v tom, jak odvolací soud řešil otázku platnosti smlouvy o poradenské činnosti účastníků z 2. 1. 1998 a chování žalovaného při posuzování zásilky soudu doručované v rozkazním řízení vedeném Okresním soudem v Karviné, pobočka v Havířově, pod sp. zn. 28 Ro 12/98. Podle jejího názoru nelze výklad právních norem či poradenství v pracovněprávní oblasti, což bylo předmětem smlouvy účastníků, považovat za nic jiného než poskytování právních služeb. Protože právní poradenství mohou poskytovat jen advokáti a žalovaný advokátem nebyl, je podle názoru žalobkyně předmětná smlouva neplatná pro rozpor se zákonem. Neplatnost smlouvy přitom podle dalšího názoru žalobkyně nebrání vzniku odpovědnostního vztahu žalovaného. Ten nepostupoval s patřičnou odborností, když vyhodnotil žalobu jako předžalobní upomínku s tím, že není třeba činit další právní kroky. Měl dovodit, že pokud se v obálce se žalobou nenacházel také platební rozkaz, bylo nutno na tuto skutečnost upozornit soud a dožadovat se nápravy. Žalobkyně navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud”) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Za otázku zásadního právního významu označuje dovolatelka to, že odvolací soud řešil právní otázku platnosti smlouvy o poradenské činnosti a chování žalovaného při posuzování zásilky soudu ve věci Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, sp. zn. 28 Ro 12/98, jakož i následky z tohoto chování plynoucí, v rozporu s hmotným právem. Podle dovolatelky byl předmětem smlouvy o poskytování poradenské činnosti v oblasti živnosti volných mimo jiné i výklad právních norem a poradenství v pracovněprávní oblasti, což nelze označit za nic jiného než za poskytování právních služeb podle §2 odst. 1 zákona o advokacii. K poskytování právních služeb je ovšem oprávněn pouze advokát a v zákoně dále vymezené osoby, nikoli žalovaný. Z toho důvodu je dle názoru dovolatelky smlouva neplatná pro rozpor se zákonem, což ovšem nezbavuje žalovaného obchodněprávní odpovědnosti za škodu, protože při hodnocení povahy zásilky doručené Okresním soudem v Karviné, pobočka v Havířově, nepostupoval s patřičnou odborností.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovolatelka namítá, že odvolací soud posoudil v rozporu s hmotným právem chování žalovaného při posuzování předmětné zásilky. Odvolací soud dospěl k závěru, že se žalovaný svým chováním (sdělením žalobkyni, že se obsahem zásilky nemá znepokojovat) neporušil své povinnosti plynoucí ze smlouvy o poskytování poradenské činnosti. Jelikož obsahem smlouvy bylo pouze ujednání o poskytování právní služby ve smyslu výkladů zákonů, vyhlášek a nařízení, a nikoli právní poradenství jako takové, je zřejmé, že žalovaný nemohl svým sdělením žalobkyni, že se nemá obsahem zásilky znepokojovat, porušit svou povinnost vyplývající z uzavřené smlouvy.
Nejvyšší soud s ohledem na okolnosti, za kterých ke konzultaci ohledně významu obsahu zásilky došlo, dovodil, že závěr odvolacího soudu, že sdělení žalovaného dovolatelce nutno hodnotit pouze jako přátelskou výpomoc, nikoliv jako činnost podle předmětné smlouvy, ze které žalovanému nemůže vyplývat povinnost nahradit dovolatelce škodu způsobenou nepodáním odporu proti platebnímu rozkazu, není v rozporu s hmotným právem. Za této situace je pak nerozhodné, zda smlouva ze dne 2. 1. 1998 byla či nebyla uzavřena platně.
Z výše uvedeného vyplývá, že podané dovolání není přípustné, jelikož napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam. Odvolací soud rozhodl v této věci v souladu s hmotným právem. Současně se v tomto případu jedná o posuzování konkrétních skutečností, které mají význam právě a jen pro projednávanou věc, a jejich posouzení proto nesplňuje podmínku judikatorního přesahu do poměrů jiných (obdobných) sporů.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud, aniž by se věcí mohl dále zabývat, podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř., §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady nevznikly.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu