ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3060.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 3060/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce J. B., zastoupeného Mgr. MUDr. J. M., advokátem proti žalovanému J., s. d., zastoupenému JUDr. M. N., advokátem o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 11 C 282/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. března 2009, č.j. 17 Co 419/2008-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. března 2009, č.j. 17 Co 419/2008-73, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. ledna 2008, č.j. 11 C 282/2007-51, kterým byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému uzavřít kupní smlouvu do 3 dnů od zániku či zrušení předběžného opatření nařízeného usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 33 Cm 108/99-102, ze dne 15.9.2006.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce se nemůže oprávněně domáhat nároku na plnění, resp. splnění povinnosti žalovaného uzavřít s ním kupní smlouvu na základě smlouvy ze dne 16.9.1991, neboť tato smlouva je absolutně neplatná podle §39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Neplatnost smlouvy oba soudy dovodily ze zjištění, že za žalovaného smlouvu podepsal pouze předseda družstva, což nebylo v souladu se Stanovami žalovaného v čl. 40, vyžadující pro uskutečnění právního úkonu v písemné formě podpis dvou členů představenstva. Odvolací soud neuznal námitku odvolatele, který napadal neurčitost ustanovení čl. 40 Stanov, umožňující podle jeho názoru dvojí výklad formulace “Jménem družstva jedná a za družstvo podepisuje předseda, popřípadě pověřený místopředseda a další člen představenstva“. Podle odvolatele je možno vyložit toto ustanovení Stanov jednak tak, že za družstvo jedná a podepisuje předseda a další člen představenstva, anebo, že je pro platnost právního úkonu nutný podpis samotného předsedy či dvojice – místopředsedy a dalšího člena představenstva. Odvolací soud konstatoval, že otázku platnosti smlouvy uzavřené dne 16.9.1991 je třeba posuzovat podle tehdy platného hospodářského zákoníku (dále jen „HZ“), jeho ustanovení §24f odst. 1, 2, 3 a 4 a §17 odst. 6 tehdy platného zákona č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví, podle něhož stanovy určí, jakým způsobem jedná představenstvo družstva navenek. Odvolací soud navíc uvedl, že i kdyby přistoupil na jiný výklad čl. 40 Stanov, jak poukazoval odvolatel, nemůže se žalobce na žalovaném úspěšně domáhat uzavření kupní smlouvy, a to s ohledem na ujednání v bodu VIII. předmětné smlouvy, neboť toto neupravuje žádné převzetí povinnosti žalovaným k uzavření budoucí smlouvy tak, jak to vyžadoval §163 odst. 2 HZ o přípravné smlouvě.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spočívající v nedostatečném a řádně nezdůvodněném výkladu čl. 40 Stanov odvolacím soudem o zastupování družstva navenek při právních úkonech v písemné formě. Podle dovolatele předmětné ustanovení Stanov umožňuje dvojí výklad a bylo namístě, aby jednoznačný výklad tohoto ustanovení provedl znalec.
Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle článku II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (5.3.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byl řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci,ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vyšel i odvolací soud, vyplývá, že předmětnou smlouvu ze dne 16.9.1991 podepsal předseda družstva. Ze zjištění obsahu stanov družstva v čl. 40 vyplývá, že jménem družstva jedná a za družstvo podepisuje předseda, popřípadě pověřený místopředseda a další člen představenstva. Namítá-li dovolatel, že soudy nesprávně vyložily obsah čl. 40 Stanov tak, že za družstvo byli oprávněni činit navenek právní úkony a za družstvo je podepisovat vždy jen dva členové představenstva, dovolací soud při přezkoumání tohoto závěru dovodil, že právní posouzení odvolacího soudu v tomto směru není v rozporu s hmotným právem, jestliže odvolací soud toto ustanovení Stanov shledal zcela určitým ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák. a dovodil, že podle čl. 40 Stanov bylo třeba pro uskutečnění právního úkonu v písemné formě podpis dvou členů představenstva.
Podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a nesrozumitelně; jinak je neplatný.
Právní úkon je neurčitý a tedy neplatný tehdy, není-li vyjádřený projev vůle po jazykové stránce srozumitelný, nebo je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale nejednoznačný, resp. neurčitý je jeho věcný obsah (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.6.2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu seš. 3/2008, pod označením 27/2008).
Odvolacímu soudu nelze vytknout, že by posoudil určitost namítaného ustanovení Stanov v rozporu s §37 odst. 1 obč. zák. a že by nerespektoval při posouzení určitosti namítaného ustanovení výše uvedenou judikaturu.
Podle §39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, posoudil neplatnost smlouvy ze dne 16.9.1991 na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s hmotným právem (§39 obč. zák.), jestliže předmětnou smlouvu nepodepsaly za žalovaného osoby, jak vyžadovalo ustanovení §17 odst. 6 tehdy platného zákona č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví, a Stanovy v čl. 40, tj. dva členové představenstva družstva.
Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku neplatnosti právního úkonu v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Dovolací soud uzavřel, že dovolání žalobce není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu