ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3128.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 3128/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce Z. D., , zastoupeného Mgr. M. D., advokátem, proti žalované M. č.P. , , zastoupené JUDr. J. S., advokátem, o návrhu na vstup účastníka do řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 15 Cm 139/2004, o dovolání žalobce, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. února 2008, č.j. 1 Cmo 74/2008-155, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.712,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. J. S., advokáta.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. května 2007, č.j. 15 Cm 139/2004-126, řízení zastavil, když žalobce vzal se souhlasem žalované žalobu zpět.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. února 2008, č.j. 1 Cmo 74/2008-155, nevyhověl návrhu žalobce z 20.6.2007 na vstup účastníka do řízení na straně žalobce, společnosti A. W. K., s.r.o. Rozhodnutí Vrchní soud v Praze odůvodnil tím, že usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení napadla odvoláním pouze společnost A. W. K., s.r.o., která není účastníkem, odvolání bylo podáno někým, kdo k tomu není oprávněn ve smyslu §218 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvolací řízení neprobíhá, a proto nepřipadá v úvahu vstup nového účastníka do řízení na straně žalobce.
Proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze podal žalobce dovolání. Dovolává se jeho přípustnosti podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Domnívá se, že postupem odvolacího soudu byl porušen zákon nesprávným posouzením návrhu vstupu nového účastníka do řízení. Má za to, že poté, co po rozhodnutí soudu prvního stupně došlo k postoupení pohledávky, která byla předmětem řízení, z žalobce na třetí subjekt – A. W. K., s.r.o. a tato skutečnost byla soudu prvního stupně oznámena, bylo povinností soudu prvního stupně rozhodnout o návrhu vstupu nového účastníka do řízení na straně žalobce. Dovolatel je přesvědčen, že pokud by soud prvního stupně o návrhu neprodleně rozhodl, nemuselo být odvolání podané společností A. W. K., s.r.o. odmítnuto z důvodu podání odvolání neoprávněnou osobou. Žalobce navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k podanému dovolání navrhla jeho zamítnutí pro jeho nedůvodnost. Má za to, že odvolací soud rozhodl správně, neboť odvolání bylo podáno neoprávněnou osobou. Názor dovolatele, že o vstupu nového účastníka do řízení měl rozhodnout soud prvního stupně i poté, co usnesením řízení zastavil, nepovažuje za správný. Nebylo-li o návrhu na vstup nového účastníka podle §107a o. s. ř. pravomocně rozhodnuto, nemohl takový subjekt podat odvolání.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - žalobcem, účastníkem řízení ve smyslu §240 odst. 1 o. s. ř., je přípustné podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a bylo podáno z možného dovolacího důvodu – nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani žádné vady řízení nenamítá.
Dovolací soud se tedy dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci, jimž je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Podle §90 o. s. ř. jsou účastníky řízení žalobce a žalovaný.
Na základě §201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
Ustanovení §218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.
V dané věci bylo odvolání podáno společností A. W. K., s.r.o., která v době podání odvolání nebyla žalobkyní ani žalovanou - nebyla tedy účastníkem řízení ve smyslu §90 o. s. ř. Může-li podle §201 o. s. ř. odvoláním napadnout rozhodnutí soudu vydané v řízení v prvním stupni jen účastník řízení, kterým společnost A. W. K., s.r.o. v době podání nebyla, je správný závěr odvolacího soudu, odmítl-li odvolání podle §218 písm. b) o. s. ř., bylo-li podáno někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn.
Za situace, kdy odvolání bylo v daném případě podáno někým, kdo k němu nebyl oprávněn a odvolací řízení neprobíhalo, nemohlo být rozhodnuto o podaném návrhu ve smyslu §107a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může sice žalobce, má-li za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, avšak jen dříve, než soud o věci rozhodne. V posuzovaném případě bylo již u soudu prvního stupně v době podání návrhu na vstup nového účastníka do řízení na straně žalobce o věci rozhodnuto a odvolací řízení neprobíhalo. Z tohoto důvodu nemohlo být rozhodnuto o nástupnictví na straně žalobce.
Odvolací soud tedy nepochybil, jestliže nevyhověl návrhu žalobce z 20. 6. 2007 na vstup účastníka do řízení na straně žalobce, společnosti A. W. K., s. r. o.
Námitka dovolatele k postupu soudu prvního stupně je bezpředmětná, neboť podle §236 o. s. ř. lze napadnout dovoláním jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl tedy v dané věci uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), proto dovolání žalobce podle §243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 4.500,- Kč (§8, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, v platném ve znění ) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění) a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 912,- Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty), tedy celkem ve výši 5.712,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. března 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu