ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3855.2007.1
sp. zn. 23 Cdo 3855/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně B.D. a. s., , zast. JUDr. F. N., advokátem, proti žalované B. H., s. r. o., o určení vlastnictví k movitým věcem a vydání movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 13 C 243/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2005, č. j. 15 Co 1071/2004-347, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 1. 2005, č. j. 15 Co 1071/2004-347, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 17. 9. 2002, č. j. 13 C 243/2000-108, jímž tento soud zamítl návrh, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem věcí, a to odplynovače prům. p. (inv. č. 04712), filtru víceúčelového (04772), autotlakové stanice (04884), fermentace (13809), izolace (13810), vakuvé cist. odparky (14222), filtru AU (14776), zásobníku (15284), odlučovače oleje (04832), TNS print VT (06434), třepačky 357 (07373), třepačky 357 (07374), PH metru (07630), čerpadla válečkového (08076), čerpadla válečkového (08077), destilačního přístroje (09411), chladící odstředivky (12342), TNS AT (14525), TNS AT (14526), vývěvy (14856), mlýnu (14989), vyvíječe páry (41001), čerpadla dávkovacího (04344), konden. chlad. vitrin. (07656), kondenz. chlad. vitrin. (07657), ohříváku vody ležatého (14761), chladící mikrověže (80103), sušícího zařízení (09038), kotle BK 2,5 (04377), kotle BK 1,6 (04678), expanzní nádrže (14760), chemistra CDF 1000 (04835), výtopny (13813) nacházejících se v areálu BIO HROBICE, výrobním objektu haly biopesticidů, postaveném na p. č. 194 v k. ú. Hrobice, LV 286, zamítl návrh, aby žalovaná byla povinna žalobkyni vydat movité věci, a to odplynovače prům. p. (inv. č. 04712), filtru víceúčelového (04772), filtru víceúčelového (04773), autotlakové stanice (04884), fermentace (13809), izolace (13810), vakuové cist. odparky (14222), filtru AU (14776), zásobník (15284),, odlučovače oleje (04832), TNS print VT (06434), třepačky 357 (07373), třepačky 357 (07374), PH metru (07630), čerpadla válečkového (08076), čerpadla válečkového (08077), destilačního přístroje (09411), chladící odstředivky (12342), TNS AT (14525), TNS AT (14526), vývěvy (14856), mlýnu (14989), vyvíječe páry (41001), čerpadla dávkovacího (04344), kondenz. chlad. vitrin. (07656), kondenz. chlad. vitrin. (07657), ohříváku vody ležatého (14761) , chladící mikrověže (80103), sušícího zařízení (09038), kotle BK 2,5 (04377), kotle BK 1,6 (04678), expanzní nádrže (14760), chemistra CDF 1000 (04835), výtopny (13813), nacházejících se v areálu B. H., výrobním objektu haly biopesticidů postaveném na v k. ú. H., , a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Závěrem odvolací soud účastníky řízení poučil, že proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím soudu prvního stupně dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Dovoláním ze dne 31. března 2005, předaným k poštovní přepravě dne 1. 4. 2005, napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu, aniž by uvedla, z čeho dovozuje přípustnost podaného dovolání a čeho se domáhá (dovolací návrh).
V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že hlavní závěry odvolacího soudu nejsou logické, neboť odvolací soud rozhodl, že „se nemůže vydat věc, protože to nabylo právní moci, a tak se nemůže jednat a být rozhodnuto o vlastnictví“ a dovolatelka je toho názoru, že pokud bude „určeno vlastnictví, další logický krok po tomto bude, že se podá žaloba na vydání věci“. Dovolatelka dále namítla, že poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání je nesprávně formulováno, přičemž za správnou považuje formulaci „odvolání není přípustné“. Žalobkyně závěrem upozornila, že v souzené věci byla porušena její práva dle Listiny základních práv a svobod, neboť nesprávné logické závěry vedou k nesprávným právním závěrům, což jsou „možné dovolací důvody“.
Žalovaná se k podanému dovolání, jak je zřejmé z obsahu spisu a předkládací zprávy soudu prvního stupně, nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu účinného do 30. 6. 2009, dále jen „o. s. ř.“ a poté shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalobkyní), včas (rozsudek odvolacího soudu byl dovolatelce doručen dne 2. 3. 2005 a její „dovolání“ datované 30. 3. 2005 bylo předáno k poštovní přepravě dne 1. 4. 2005, tj. ve dvouměsíční lhůtě stanovené v ust. §240 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §122 odst. 2 občan. zák.), dovolatelka byla od počátku dovolacího řízení – jak plyne z plné moci ze dne 30. 3. 2005, udělené JUDr. F. K., kterou zaslala soudu prvního stupně po jeho výzvě (usnesení) ze dne 4. 4. 2005, č. j. 13 C 243/2000-355, dne 20. 4. 2005 (plná moc spolu s podepsaným „dovoláním“ byla soudu prvního stupně doručena dne 21. 4. 2005) - zastoupena advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., jenž se s podáním, datovaným 31. 3. 2005, které je totožné s „dovoláním“ ze dne 30. března 2005, předaným k poštovní přepravě dne 1. 4. 2005 a kterým bylo dovolací řízení zahájeno, ztotožnil a podepsal jej, čímž byla splněna podmínka uvedená v ust. §241 odst. 4 o. s. ř.
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval tím, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti, resp. zda bylo dovolání o případné chybějící náležitosti doplněno v dovolací lhůtě dle §241b odst. 3 o. s. ř.
Usnesením ze dne 4. 4. 2005, č. j. 13 C 243/2000-355, doručeným dovolatelce (žalobkyni) dne 18. 4. 2005, soud prvního stupně žalobkyni vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a aby plnou moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání předložila soudu prvního stupně do deseti dnů od doručení tohoto usnesení, a dále ji poučil o následcích nesplnění této výzvy, tj. o zastavení řízení dovolacím soudem.
V podání ze dne 19. 4. 2005 žalobkyně uvedla, že v příloze zasílá dovolání, jež „je totožné s podáním podaným ze dne 31. 3. 2005“ (dovolání je totožné se shora specifikovaným dovoláním ze dne 30. března 2005, předaným k poštovní přepravě dne 1. 4. 2005) a je podepsáno JUDr. F. K., jenž byl v předmětném období advokátem a jenž předložil plnou moc pro zastupování žalobkyně v dovolacím řízení.
Usnesením ze dne 2. 5. 2005, doručeným dovolatelce (žalobkyni) dne 9. 5. 2005, soud prvního stupně žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení opravila a doplnila své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu tak, že srozumitelně vylíčí, z jakých důvodů rozhodnutí napadá a uvede, které důkazy by měly být provedeny k prokazování důvodu dovolání a čeho se svým dovoláním domáhá (dovolací návrh), a poučil ji o následcích nesplnění výzvy, tj. o odmítnutí dovolání dle §43 odst. 2 věty prvé a §243c odst. 1 o. s. ř.
Podáním ze dne 13. 5. 2005, doručeným soudu prvního stupně dne 17. 5. 2005, doplnila žalobkyně své dovolání a závěrem navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu.
V podání ze dne 17. 5. 2005, doručeným soudu prvního stupně dne 18. 5. 2005 dovolatelka uvedla, že v příloze přikládá seznam úkonů, které byly v řízení provedeny od roku 1999.
V nedatovaném podání, doručeným soudu prvního stupně dne 15. 8. 2007, dovolatelka uvedla, že si po úmrtí JUDr. F. K. zvolila pro dovolací řízení svým zástupcem JUDr. F.N., advokáta, což doložila procesní plnou mocí ze dne 13. 8. 2007.
Dle ust. §241b odst. 3 o. s. ř. platí, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Vzhledem k tomu, že do uplynutí dovolací lhůty (do 2. 5. 2005) žalobkyně (ač od počátku dovolacího řízení byla zastoupena advokátem, jak plyne z jí předložené plné moci udělené JUDr. F. K., advokátovi, dne 30. 3. 2005 /dovolací řízení bylo zahájeno dne 4. 4. 2005, kdy soudu prvního stupně došel návrh na jeho zahájení – viz §82 odst. 1 a §243c o. s. ř./) nedoplnila své dovolání, Nejvyšší soud České republiky nemohl k doplnění dovolání datovanému 13. 5. 2005 a doručenému soudu prvního stupně dne17. 5. 2005 přihlédnout, neboť dle §241b odst. 3 věty prvé o. s. ř. mohla od počátku dovolacího řízení advokátem zastoupená žalobkyně své dovolání, resp. její právní zástupce, doplnit pouze po dobu trvání zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání, jež uplynula dnem 2. 5. 2005.
Za uvedené situace proto dovolacímu soudu nezbývá než posoudit, zda z podání ze dne 31. 3. 2005 (dovolání) lze dovodit, že obsahuje rozsah, v němž je rozhodnutí odvolacího soudu napadáno, a dovolací důvod, jinak řečeno, zda lze v dovolacím řízení pokračovat přesto, že dovolání nebylo v zákonné dovolací lhůtě opraveno či doplněno.
Z obsahu dovolání je možné dovodit, že rozhodnutí odvolacího soudu je napadáno v celém rozsahu a uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), tedy je ve smyslu ust. §43 odst. 2 o. s. ř. projednatelné.
Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je dovolání v posuzované věci, kdy odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, přípustné. V případě potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není v dané věci dovolání přípustné, neboť odvolací osud svým rozhodnutím potvrdil první rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí ve věci má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V posuzovaném případě spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na závěru, že žaloba o určení vlastnictví k movitým věcem byla zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na tomto určení (§80 písm. c/ o. s. ř.), a to i s ohledem na to, že rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na vydání předmětných věcí (§159a o. s. ř.) nabylo právní moci v průběhu odvolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
Dovolací soud neshledal, že by v daném případě bylo dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť posuzovaná věc – posouzení naléhavého právního zájmu - je v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a jedná se o ustálenou rozhodovací praxi soudů (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, či rozsudek ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 539/2003, nebo ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 32 Cdo 1338/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura č. 3/21997, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III ÚS 17/95), od níž se soudy v uvedené věci neodchýlily, a proto nelze též konstatovat, že právní posouzení věci bylo v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud České republiky s ohledem na to, že neshledal, že by dovolání bylo přípustné, rozhodl podle ust. §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 písm. c) o. s. ř. tak, že dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a s přihlédnutím k tomu, že žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2009
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu